L-Zone

Nejméně povedený pokus Haruhiko Shona, který se však stal paradoxně také tím nejúspěšnějším (v Japonsku). Alice je jednou z nejzdařilejších experimentálních her, Gadget přišel s nehraným interaktivním filmem a L-Zone se pokusilo o Myst ve vědecko-technické budoucnosti. A to je také důvod, proč z dnešního pohledu jeho kvality nejsou vypovídající a tedy na první, ale i na další pohledy, znatelné.

V první řadě, audiovizuální podoba je fantastická. Pokud by bylo L-Zone vyrenderováno do vyššího rozlišení, tak by stále mohlo vyjít. A umělecký dojem vybudovaného komplexu je také na vysoké úrovni. To je však také jediným kladem, který zůstává. Zbytek tvoří zmatená a nepřehledná struktura a spousta páček, knoflíků ovládajících nejrůznější úkony a dveří. Osobně jsem ztroskotal na panelu, na kterém bylo tolik interaktivních tlačítek, že jsem se již z daného úkonu nemohl dostat a hra tak více méně skončila úspěšným uvězněním nezvaného hosta – což je také i samotným tématem.

Hraní je tak k dopororučení pouze v zájmu poznání na sobě nezávislé trilogie originálních titulů.