Píše se rok 2040. Ani po sedmi letech od vítězství proti vetřelcům z kosmu nenastal klid. Řada velkých měst je opuštěna a celý svět leží v troskách. Po povrchu se pohybuje obrovský hmyz a jednotky EDF už dávno nemají takovou sílu jako dříve. Přesto dále bojují. A bojovat musíte i vy. Jste dost možná poslední nadějí lidstva.
Iron Rain je další hrou ze série Earth Defense Force, která však nepatří do hlavní série. Jedná se spinoff, který se ubírá trochu jiným směrem. Máme zde nové zasazení, nové mechaniky, přepracované třídy a trochu vážněji pojatý příběh. Hratelnost ale i tak zůstává víceméně stejná. Ve zhruba 50-ti misích se postavíte proti hordám vetřelců, robotů a nejrůznějším monstrům, které bude váš úkol do posledního zlikvidovat.
Fredericco
Není to tak dlouho, co jsem se seznámil se sérií Earth Defense Force. Third-person akční hry, ve kterých se pustíte do boje proti mimozemské invazi ohrožující naší matičku zemi. Zapomeňte ale na Mass Effect, Star Wars, Star Trek nebo třeba Warhammer 40k. Ne, nic z toho se nedá s Earth Defense Force srovnávat. Zejména proto, že Earth Defense Force je kapitola sama o sobě. Nečeká vás žádný epický příběh ani složitý Lore. Jen spousta střílení.
V tomto případě se podíváme na díl Iron Rain, na kterém nepracovalo studio Sandlot a který tak trochu stojí mimo hlavní sérii.
Všechny stěžejní body jsou zde ale přítomné. Máme zde invazi z kosmu, hordy nepřátel, čtyři hratelné třídy, spousty zbraní a samozřejmě velkou spoustu akce. Kromě toho ale tvůrci přišli s několika novinkami, které hru odlišují od ostatních dílů.
Hlavní z nich je bojový exoskelet známý jako Physical Augmentation Gear, zkráceně PA – Gear. Pryč jsou jednotlivé třídy. Místo nich je tu čtveřice exoskeletů, mezi kterými můžete volně přeskakovat a upravovat je. Každý z nich je trochu jiný, ale všechny vám dávají nějaké speciální možnosti. Tedy za předpokladu, že budete mít energii. U starších her to byl problém především třídy Wing Diver, ale teď se o svou energii musí starat všichni. Energie se doplňuje celkem rychle, ale během boje se může stát, že na hlídání zapomenete a hranici překročíte. Potom ztrácíte speciální schopnosti a musíte počkat, až se energie zase dobije. Což v žáru boje není nikdy dobře. Stejně tak můžete zapnout přetížení, což vám na krátký čas dodá výrazný boost. Nejde tedy jen o hloupé střílení po všem kolem, musíte také taktizovat.
A teď něco bližšího k jednotlivým exoskeletům. Ve třech případech se jedná o staré známé třídy z předchozích her (Ranger, Wing Diver a Fencer), byť trochu upravené. Trooper představuje vašeho běžného pěšáka. Jednoduchý na hraní a svými statistikami se hodí prakticky na cokoliv. Jet Lifter se kvůli své nízké odolnosti do přední linie moc nehodí, ale jeho schopnosti létat vám dává větší mobilitu. Heavy Striker je zase dokonalý tank, který má kromě zvýšené odolnosti také schopnost povolat silové pole a snese tak ohromné poškození.
Poslední je Prowl Rider. Ten nevychází z žádné ze starých tříd a jde tak o novinku. Tento exoskelet má odolnost běžného pěšáka, ale svou pohyblivostí je zase něco jako Jet Lifter. Ve výsledku se ale hraje úplně jinak, protože je vybaven speciálními kotvami, kterými se může přitahovat k budovám i nepřátelům. Pokud někoho z vás napadá anime Attack on Titan, nebo oblíbený soused Spider-man, tak přesně takové to je.
Ovládání chce trochu cviku, ale jakmile si na něj zvyknete, tak se budete prohánět vzduchem jako nic. Ona každá třída vyžaduje nějaký ten trénink, abyste pochopili její ovládání, ale oproti starším dílům je vše daleko snazší.
Všechny zmíněné exoskelety se hrají trochu jinak, ale jsou stejně zábavné a každý se vám bude někdy hodit.
I přes to, že jsem se většinu času držel svého Troopera, tak jsem často podle potřeby své obleky měnil.
Hra mimo jiné dává i hodně možností, jak si svého vojáka upravit. Už nejste omezeni pevně danými postavami a můžete si upravit jak pohlaví, tak vzhled. A podobným způsobem se dá upravit i výzbroj, což se mě osobně velmi líbilo. Už nezáleží, za jakou třídu hrajete. Můžete sáhnout po zbraních běžné pěchoty a na sebe navléci létající exoskelet. Nebo si naopak vezmete ty nejtěžší zbraně které najdete a uděláte ze sebe malý bombardér.
Věc, ve které EDF hry nikdy moc nevynikaly, byl příběh. Vždy byl jen tak v pozadí a na ničem jiném kromě akce moc nezáleželo. A proč by taky mělo? Pokud vám jde o příběh, tak nebudete hrát EDF. V Iron Rain se tuhle věc ale pokusili vylepšit. Je zde více videosekvencí a celou hrou vás doprovází dialogy. V jeden moment je to přátelské pošťuchování vašich spolubojovníků, komentáře velení, zprávy o vývoji bojů, nebo třeba DJ Lizzie, která podporuje vojáky skrze rádio. Stále se nejedná o žádný ucelený příběh, ale je to rozhodně posun k lepšímu.
To, co zůstává stejné, je AI nepřátel a spojenců. Ani jedni nejsou moc inteligentní, což je během hraní znát. Spojenci se vám vrhají před hlavně zbraní aby si popošli třeba jen pár metrů a potom si ještě stěžují, že ne ně střílíte. U nepřátel bych takové chování ještě pochopil, konec konců vy jste ten hrdina. Když se na vás bezhlavě řítí horda přerostlých mravenců, tak neočekáváte žádné taktické manévry. Problém je, jakmile začnou spamovat některé útoky. Během jedné z misí se mě takto začala šikanovat skupina robotů. Jejich ledový útok mě na čas zmrazil, což jim dalo dostatek času, sebrat mi kus zdraví. Bohužel sotva co zmrazení pominulo, zmrazil mě jiný robot (a pak ještě asi dvakrát).
Iron Rain bezvadně předvádí, co hra ze série EDF je a k tomu všemu přihazuje něco nového a zábavného.
Obtížnost není tak velká jako u starších titulů a zvládnout jednotlivé třídy je celkem snadné. Pro hráče uvažující naskočit do série je to dobrý startovní bod. Trochu mě zklamala délka. Ano, je tu nějakých 50 misí, ale ty utečou docela rychle. V porovnání s takovým Earth Defense Force 4.1 je pro mě Iron Rain trochu slabší, ale rozhodně není špatný.
V tomto případě se podíváme na díl Iron Rain, na kterém nepracovalo studio Sandlot a který tak trochu stojí mimo hlavní sérii.
Všechny stěžejní body jsou zde ale přítomné. Máme zde invazi z kosmu, hordy nepřátel, čtyři hratelné třídy, spousty zbraní a samozřejmě velkou spoustu akce. Kromě toho ale tvůrci přišli s několika novinkami, které hru odlišují od ostatních dílů.
Hlavní z nich je bojový exoskelet známý jako Physical Augmentation Gear, zkráceně PA – Gear. Pryč jsou jednotlivé třídy. Místo nich je tu čtveřice exoskeletů, mezi kterými můžete volně přeskakovat a upravovat je. Každý z nich je trochu jiný, ale všechny vám dávají nějaké speciální možnosti. Tedy za předpokladu, že budete mít energii. U starších her to byl problém především třídy Wing Diver, ale teď se o svou energii musí starat všichni. Energie se doplňuje celkem rychle, ale během boje se může stát, že na hlídání zapomenete a hranici překročíte. Potom ztrácíte speciální schopnosti a musíte počkat, až se energie zase dobije. Což v žáru boje není nikdy dobře. Stejně tak můžete zapnout přetížení, což vám na krátký čas dodá výrazný boost. Nejde tedy jen o hloupé střílení po všem kolem, musíte také taktizovat.
A teď něco bližšího k jednotlivým exoskeletům. Ve třech případech se jedná o staré známé třídy z předchozích her (Ranger, Wing Diver a Fencer), byť trochu upravené. Trooper představuje vašeho běžného pěšáka. Jednoduchý na hraní a svými statistikami se hodí prakticky na cokoliv. Jet Lifter se kvůli své nízké odolnosti do přední linie moc nehodí, ale jeho schopnosti létat vám dává větší mobilitu. Heavy Striker je zase dokonalý tank, který má kromě zvýšené odolnosti také schopnost povolat silové pole a snese tak ohromné poškození.
Poslední je Prowl Rider. Ten nevychází z žádné ze starých tříd a jde tak o novinku. Tento exoskelet má odolnost běžného pěšáka, ale svou pohyblivostí je zase něco jako Jet Lifter. Ve výsledku se ale hraje úplně jinak, protože je vybaven speciálními kotvami, kterými se může přitahovat k budovám i nepřátelům. Pokud někoho z vás napadá anime Attack on Titan, nebo oblíbený soused Spider-man, tak přesně takové to je.
Ovládání chce trochu cviku, ale jakmile si na něj zvyknete, tak se budete prohánět vzduchem jako nic. Ona každá třída vyžaduje nějaký ten trénink, abyste pochopili její ovládání, ale oproti starším dílům je vše daleko snazší.
Všechny zmíněné exoskelety se hrají trochu jinak, ale jsou stejně zábavné a každý se vám bude někdy hodit.
I přes to, že jsem se většinu času držel svého Troopera, tak jsem často podle potřeby své obleky měnil.
Hra mimo jiné dává i hodně možností, jak si svého vojáka upravit. Už nejste omezeni pevně danými postavami a můžete si upravit jak pohlaví, tak vzhled. A podobným způsobem se dá upravit i výzbroj, což se mě osobně velmi líbilo. Už nezáleží, za jakou třídu hrajete. Můžete sáhnout po zbraních běžné pěchoty a na sebe navléci létající exoskelet. Nebo si naopak vezmete ty nejtěžší zbraně které najdete a uděláte ze sebe malý bombardér.
Věc, ve které EDF hry nikdy moc nevynikaly, byl příběh. Vždy byl jen tak v pozadí a na ničem jiném kromě akce moc nezáleželo. A proč by taky mělo? Pokud vám jde o příběh, tak nebudete hrát EDF. V Iron Rain se tuhle věc ale pokusili vylepšit. Je zde více videosekvencí a celou hrou vás doprovází dialogy. V jeden moment je to přátelské pošťuchování vašich spolubojovníků, komentáře velení, zprávy o vývoji bojů, nebo třeba DJ Lizzie, která podporuje vojáky skrze rádio. Stále se nejedná o žádný ucelený příběh, ale je to rozhodně posun k lepšímu.
To, co zůstává stejné, je AI nepřátel a spojenců. Ani jedni nejsou moc inteligentní, což je během hraní znát. Spojenci se vám vrhají před hlavně zbraní aby si popošli třeba jen pár metrů a potom si ještě stěžují, že ne ně střílíte. U nepřátel bych takové chování ještě pochopil, konec konců vy jste ten hrdina. Když se na vás bezhlavě řítí horda přerostlých mravenců, tak neočekáváte žádné taktické manévry. Problém je, jakmile začnou spamovat některé útoky. Během jedné z misí se mě takto začala šikanovat skupina robotů. Jejich ledový útok mě na čas zmrazil, což jim dalo dostatek času, sebrat mi kus zdraví. Bohužel sotva co zmrazení pominulo, zmrazil mě jiný robot (a pak ještě asi dvakrát).
Iron Rain bezvadně předvádí, co hra ze série EDF je a k tomu všemu přihazuje něco nového a zábavného.
Obtížnost není tak velká jako u starších titulů a zvládnout jednotlivé třídy je celkem snadné. Pro hráče uvažující naskočit do série je to dobrý startovní bod. Trochu mě zklamala délka. Ano, je tu nějakých 50 misí, ale ty utečou docela rychle. V porovnání s takovým Earth Defense Force 4.1 je pro mě Iron Rain trochu slabší, ale rozhodně není špatný.
Jack_Dark
Pro: PA-Gear, větší důraz na příběh, úpravy postavy a výbavy
Proti: AI, délka