EA Sports UFC 2 je oficiální licencovaná MMA bojová hra založená na pravidlech Ultimate Fighting Championship.
Hra nabízí kariérní mód, kde se s vlastním zápasníkem probíjíte skrze známé hvězdy ze světa UFC a MMA a snažíte se získat titul ve své váhové kategorii. Trénujete a učíte se nové údery i chvaty. Oproti klasickým bojovkám UFC 2 nabízí i možnost grapplingu, neboli souboje na zemi. Nechybí ani multiplayer včetně možnosti zahrát si na proti sobě na jedné konzoli.
Hráči si můžou vybrat z více jak 250 zápasníků a (oproti prvnímu dílu i) zápasnic z různých váhových kategorií, včetně hvězd z historie MMA. Největším rozdílem oproti běžným bojovým hrám je chybějící ukazatel zdraví, nahrazený staminou, což hře přidává taktický rozměr.
MMA je velice komplexní sport, a proto se jeho videoherní adaptace těžko obešly bez neduh. Druhý díl UFC série však příčku nasadil vysoko a vylepšil většinu věcí, které předchozímu dílu scházely.
Když jsem se po půl hodině dostal z tvorby zápasníka, byl muj Iggy "Voodoo" Laveau připraven někomu natlouct. Dopadlo to však naopak. Bez řádného tréninku (mě i zápasníka) nám pár pokusů první zápas zabral. Naštěstí hra nabízí možnost si vše natrénovat v tréninkových režimech a během kariéry v tréninkových kempech. A že ta kariéra byla jízda. Nechybělo tam nic - rychlá KO, dlouhé zápasy, kde se jelo do poslední výdrže i zranění, která mě posunula trochu zpět. Nakonec se mi podařilo titul získat, hned ho ztratit, získat zpět a udržet ho do svého rozlučkového zápasu.
Co se týká hratelnosti, tak souboji ve stoje nemám co vytknout. Taktická hra, kdy si člověk hlídá staminu a snaží se trefit vhodný okamžik k útoku je přesně to, co od podobného souboje očekáváte. Bohužel zápas na zemi pokulhává. Je více o obratnosti a rychlých reflexech než o taktizování a snaze přelstít protivníka. Chápu, že je potřeba vymyslet zajímavý systém, který nebude moc složitý, což je vážně těžké u takhle složitého sportu, ale byl bych rád, kdyby se v téhle oblasti ještě chvíli experimentovalo a nezůstalo u systému "útočím? musím mačkat stejné tlačítko jako ten, kdo se brání".
Hra vypadá nádherně, animace na sebe krásně navazují a na předzápasové rituály včetně dynamického komentáře, který reagoval na mé úspěchy a neúspěchy v kariéře je radost koukat. Ke všem těm licencovaným zápasníkům mě zamrzelo snad jen málo licencované hudby, jelikož ta složená přímo pro hru je nudně generická.
Když jsem se po půl hodině dostal z tvorby zápasníka, byl muj Iggy "Voodoo" Laveau připraven někomu natlouct. Dopadlo to však naopak. Bez řádného tréninku (mě i zápasníka) nám pár pokusů první zápas zabral. Naštěstí hra nabízí možnost si vše natrénovat v tréninkových režimech a během kariéry v tréninkových kempech. A že ta kariéra byla jízda. Nechybělo tam nic - rychlá KO, dlouhé zápasy, kde se jelo do poslední výdrže i zranění, která mě posunula trochu zpět. Nakonec se mi podařilo titul získat, hned ho ztratit, získat zpět a udržet ho do svého rozlučkového zápasu.
Co se týká hratelnosti, tak souboji ve stoje nemám co vytknout. Taktická hra, kdy si člověk hlídá staminu a snaží se trefit vhodný okamžik k útoku je přesně to, co od podobného souboje očekáváte. Bohužel zápas na zemi pokulhává. Je více o obratnosti a rychlých reflexech než o taktizování a snaze přelstít protivníka. Chápu, že je potřeba vymyslet zajímavý systém, který nebude moc složitý, což je vážně těžké u takhle složitého sportu, ale byl bych rád, kdyby se v téhle oblasti ještě chvíli experimentovalo a nezůstalo u systému "útočím? musím mačkat stejné tlačítko jako ten, kdo se brání".
Hra vypadá nádherně, animace na sebe krásně navazují a na předzápasové rituály včetně dynamického komentáře, který reagoval na mé úspěchy a neúspěchy v kariéře je radost koukat. Ke všem těm licencovaným zápasníkům mě zamrzelo snad jen málo licencované hudby, jelikož ta složená přímo pro hru je nudně generická.
Pro: počet zápasníku, souboj ve stoje
Proti: grappling, málo licencované hudby