Duskers

Černý terminál, skřípání opuštěné lodi, klaustrofobie úzských chodeb, osamění posádky ve vesmíru, smrt na každém rohu. To je Duskers.

V tomto rogue-like počinu prozkoumáváte drony mrtvé vesmírné lodě. Postupně svými výpravami odhalujete drobky příběhu, který vedl k tomu, že je vesmír plný těchto dereliktů a proč na nich často nalézáte různé nepřátelské formy, co se snaží vaše drony zničit. Zároveň se snažíte na lodích nalézt dost materiálu, abyste mohli doletět na další loď, opravit nutné moduly, nebo vylepšít vaši výbavu, a tak pokračovat ve vaší depresivní post-apokalyptické výpravě.

Hra na mě hned z počátku velmi zapůsobila svou atmosférou. Ta je podtrhována i velmi strohým rozhraním, grafikou, která šumí a vypadává a tím podporuje dojem omšelé a rozpadající se výpravy. Fakt, že celé rozhraní se ovládá primárně přes klávesnici a že drony řídíte přes terminál také dává celé hře punc simulátoru operátora dronů v nějaké scifi z osmdesátých let. Musíte hodně vážit rozhodnutí, vyhodnocovat zda stojí za to otevřit další dveře ač nevíte co je za nimi, nebo zda katapultovat do vesmíru nejen protivníka, ale i těch pár zdrojů co jsou s ním v místnosti, zda vrazit vzácné zdroje do opravy dronu nebo spíš do vylepšení lodi atp. Celé to slibuje napínavý boj o přežití hraničící s horrorovou atmosférou. Zejména, pokud si hru pustíte v noci v tmavé místnosti, tak je iluze toho, že sedíte někde ve vesmíru v lodi a řídíte skrze terminál partu dronů skvělá.

Avšak myslím, že autoři zvolili nevhodnou míru rogue-like. Příběh se skládá po velmi malých střípcích a obecně není moc jasné, jak můžete cíleně příběh následovat. Dostáváte instrukce, že máte prozkoumávat nějaké specifické lodě, abyste se dozvěděli více v dané příběhové linii. Ale hra svou rogue-like logikou a celým náhodným zpřeházením světa vám v tom brání. Mě se třeba stalo, že jsem měl zkoumat lodě v karanténě, ale k tomu je potřeba speciální povolení. Ale po několikero běhů jsem nikde toto povolení nebyl sto sehnat. Oproti jiným rogue-like, jako je FTL, mi zde přišlo, že vlastně pořádně netuším, co mám dělat a nemám vůbec moc ovlivnit, jak se mi bude dařit. Mohu se jen v každé lodi snažit nezemřít, posbírat co nejvíce materiálu a pak náhodně zkusit štěstí příště. A když se mi podaří konečně dostat dále, potom mě začne brzy dobíhat rozpadající se výbava, která se opotřebovává při každém použití, nebo že náhodná generace zdrojů mi nedá palivo na další cestu ač jsem předtím alokoval palivo velmi opatrně. Do dalšího běhu se prakticky nic nepřenáší, žádné nové moduly, vylepšení, jen příběh popsaný v textové dokumentaci, pokud jste narazili na nějaký střípek, bude posunut o kousek dál. Pocit pokroku byl pro mě minimální. Překvapivě brzy pro mě začaly být průzkumy spíš rutinnou.