Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 100
---SPOILER ALERT! V tomto komentáři jsou podrobněji rozebírány některé prvky hry, které sice za spoilery nepovažuju, ale citlivější hráči by možná mohli...---

DII-ED je 3D akční fantasy RPG v němž se hrdina ujímá role jednoho člena z elitního řádu "dragon slayerů" a je pro toto poslání velice dobře vybaven. Nabízí se mu přes 50 rozdílných dovedností/kouzel z tříd priesta, bojovníka, mága a lučištníka. V nich se může specializovat na jednu "školu" nebo používat které chce z každé. Každá tato dovednost jde v závislosti na levelu postavy vylepšit až na 15. úroveň pomocí skill bodů, které se získávají za každý level, ale dají se získat i jinak. Specialitkou je pak schopnost dragon slayerů čtení myšlenek, která vám umožní alternativní cesty plnění questů či nalézání skrýší a tajemství - to vše za investici zkušenostních bodů (a tedy pozdější dosažení dalšího levelu postavy).

V 95% RPG je váš hrdina z herního světa vystrčen ven - stává se jakýmsi nomádem nebo poutníkem, který bez domova putuje světem. Když už, tak vlastní někde jednu truhlu na uschování pár věcí, ve zřídkavých případech pak dokonce jeden malý kamrlík a to je vše. Ne tak v DII. Zde si hrdina pro sebe zabere gigantickou bitevní věž s více jak tuctem poddaných/zaměstnanců a vlastním trůnním sálem! Už tento fakt odliší DII od většiny ostatních RPG, ale tím jízda nekončí.

Hrdina je vybaven velice užitečným interface s přehledem všech dosažitelných dovedností, přehledným inventářem, užitečnou mapou do níž lze ukládat poznámky, je zde slušný přehled aktuálních úkolů a dokonce se zaznamenává posledních několik desítek rozhovorů nebo provedených akcí (udělená zranění, získané zkušenosti...). Inventář přináší dobrý přehled o aktuálně oblečeném vybavení a jeho vlivu na hrdinovy vlastnosti ovlivňující udělené zranění, množství zdraví a many, rezistence a odolnosti. Tyto vlastnosti si spolu s dovednostmi také můžete zvyšovat po dosažení dalšího levelu postavy.

V průběhu hry si vytvoříte peta, který vám bude pomáhat v bojích a dokonce se budete aktivně účastnit leteckých soubojů jež přinášejí další skvěle atmosférický prvek hry. Nejen s tím je spojen velice výhodný fakt - totiž, že ve hře vám neublíží pád z libovolné výšky!

Příběh není na první ani druhý pohled klasickým fantasy klišé a potěší, že se hra nebere zcela vážně a v některých momentech využívá také narážek na jiné hry, filmy apod. k vyloženě vtipným situacím, někdy tak absurdním, že se člověk prostě válí smíchy. ;-)

Design světa je velice pestrý jak v interiérech, tak v exteriérech. Svět je velice barevný, pohybujete se od džungle až k lávovým polím a po světě jsou roztroušeny prvky doslova gigantické architektury, kdy třeba šplháte na stovky metrů vysokou věž apod. Už to stačí armosféru výtečně nakopnout, avšak v kombinaci s naprosto úžasným soundtrackem je zážitek doslova nezapomenutelný.

V souhrnu musím říct, že už mne dlouho žádná hra nechytla za srdce takovým způsobem. Divinity II to je prostě ATMOSFÉRA ve spojitosti s promakaným ovládáním neházejícím hráči klacky pod nohy a osvěžujícím humorem. Je to už velice dlouho, kdy jsem se naposledy přistihl, že hraju hru ještě pár hodin před vstáváním do práce. :-) Pořád se nemůžu rozhodnout, jestli hře udělím 95 nebo 100%. Byl to super zážitek - ale dát tomu víc než svému oblíbenému Gothic II: Night of the Raven?

Užitečné odkazy:
Podrobný průvodce: http://faqs.neoseeker.com/Games/XBOX360/divinity_2_b.txt
Mapy s návodem: http://guides.gamepressure.com/divinityiiegodraconis/

Pro: Design, architektura, humor, letecké bitvy, čtení myšlenek, ATMOSFÉRA, SOUNDTRACK

Proti: Hra se mi 2x sekla při loadingu - ukládejte často.

+31
  • PC 85
"lalalalárian!"

Neinfantilně pohádková atmosféra skloubená se skvělým, jemným humorem, mému srdci učarovala už před léty (slovy dvěma a půl), když jsem to rozehrál poprvé. Tehdy jsem bohužel na konci narazil na pračudný bug, kvůli kterému jsem to nedokončil, ale už tehdy jsem věděl, že jednoho krásného dne to rozehraju znova a toho zdárného konce se prostě dopracuju stůj co stůj. Nu a jak jsem tuhle probrzoudával GOG, usmál se na mě pohledný boxart vývojářské edice za příjemnou cenu a tak nebylo co řešit.

Hraní jsem si tentokrát ale užil dokonce víc, než onehdá, páč i zde se projevil můj nynější zvyk proplouvat hrami velice unylím tempem, zatímco na poprvé jsem tím docela prosvištěl. Až teď jsem zjistil, jaký kvanta obsahu mi absolutně napoprvé unikla. A proč? Čtení myšlenek. Je krásné, když má někdo neotřelý nápad, který se mu dokonce i povede efektivně zrealizovat, což je přesně případ zdejšího majntrýdu. Pokud budete tuto funkci během hraní svědomitě ignorovat, připravíte se nejen o hromadu skillpointů, secretů a vtipných hlášek, ale kolikrát i o celé questy, popř. alternativní řešení již aktivních questů. Hnidopišsky bych mohl sice poznamenat, že vždy uvedená cena za jedno takové přečtení vcelku zřetelně dá najevo, zda-li se to u té či oné postavy zrovna vyplatí, ale vpravdě je to rozumný kompromis a ruku na srdce, chodit do těch četeb absolutně naslepo by bylo hodně brzo hodně frustrující.

Takže je to funneh, má to nejeden neokoukaný prvek a atmoška je kouzelná, co hratelnost? Musím přiznat, že ta už tak působivá není. Soubojový systém je bohužel až na kost okoštěný klikfest, který v kombinaci s takřka neuvěřitelně prostoduchou AI opravdu nemůže sloužit jako základní kámen pro záživné boje. Boje tím pádem vskutku spíš překáží a zdržují (kor létající pevnosti, mein gott), čemuž nepomůže ani příjemná celková tuhost hry a dokonce ani ta nádherná, báječná, sexy kompletní absence level scalingu (která prostě do otevřeného světa patří, vždycky patřila a vždycky patřit bude kurňa). Mě to ale neva, i tak jsem se bavil královsky a cokoliv mi v tu nebo onu chvíli vadilo jsem neměl problém překousnout. A přestože na poprvé jsem se k finální bitce dostal za necelých 20 hodin, teď jsem z toho vyždímal solidních 35. A pokud se mé naděje naplní a FoV přidá aspoň další desítku, bude to vyloženě ideální délka.

A jak už bývá mým (dalším) blbým zvykem, screenshoty.

Pro: Scénář - není to napsané bůhvíjak hluboce či promyšleně, ale prostě unikátně a šarmantně...a vtipně

Proti: Létající pevnosti - šíleně zdlouhavé a v přehnaném možství...Lariáni si asi fakt mysleli, že ten combat udělali nadmíru dobře

+21 +22 −1
  • PC 60
Série Divinity se rozprostírá přes sedm her, dva romány, komiks, knížku mytologie a deskovou hru. Za dobu své existenci stihla nabírat velkou skupinu fanoušků, ale i zatvrzelých kritků. Aniž bych to plánoval, tak jsem se plynule zařadil do druhé skupiny. Divinty II: Ego Draconis není špatná hra. Má zdravý základ, jenže na sebe nabalila prvky, které mi zážitek nejdřív kazily, aby mi ho nakonec znechutily.

Hrdina začíná svou pouť úkoly bez paměti a bez schopností, zato s bohatou minulostí, na níž si bude muset vzpomenout. Není to originální začátek, ale je plně funkční. Po nezbytném tutoriálu začíná výběr povolání. Ego Draconis se nedá upřít variabilita. Hra mě nutila vybrat si cestu mága, bojovníka nebo lučištníka, ale o žádnou Sophiinu volbu nejde. Je možné vyzobávat talenty z kterékoliv třídy a tvarovat hrdinu k obrazu svému. Vyzkoušel jsem dvě cesty, a kombinace bojového mága mi přišla pozoruhodně schopná. Inteligence totiž zvyšuje i poškození udělované magickými zbraněmi, takže je možné vycvičit obávaného bojovníka bez investice jediného bodu do síly. S vývojem postavy se dá opravdu pohrát, a jsem si jistý, že zkušenější hráči dokáží systém zneužít k výcviku nepřemožitelného poloboha.

To není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Hra totiž obsahuje nepříjemnou omezující mechaniku. Za zabití protivníka na podobné úrovni odměňuje standardním počtem zkušeností. Za silnějšího protivníka se počet násobí, za slabšího dostanete zlomek. Za splnění questu je naopak přidělen fixní počet. Protože ve hře neexistuje respawn (prakticky), tak má celkový počet zkušeností praktický strop. To nutí do hledání vychytralých postupů typu "nejdřív všechno pobiju a úkoly splním až pak". Jenže to se snadněji řekne, než udělá. Když jsem postoupil do jedné z nových oblastí a prošel zlomem v příběhu, dvě počáteční lokace se mi uzavřely, protože se z nějakého důvodu naplnily jedovatým plynem. Nebyla to první facka kterou mi hra uštědřila, a nebyla ani ta nejštiplavější.

Kupodivu největší problém jsem neměl s tupým soubojovým systémem, ani s nutností neustále myslet na efektivní strategii získávání expů, ale s animacemi. Jsou všude. Doslova všude. První pasáž je jimi zamořená, a i když jejich počet klesl, nikdy to nebylo pod snesitelnou míru. Hra se jimi zatvrzele snaží vtáhnout do děje, což logicky vede k tomu, že z něj neustále vytrhává. Po každé animaci mi totiž dala postavičku do cestovního módu. Když jsem se prosekal ke skupině důležitějších nepřátel, boj se na pár vteřin zastavil, hra mi nabídla pohled na krátký filmeček a pak mi schovala meč. Následovala potupná smrt a load. Tohle se opakovalo znovu a znovu a znovu, při desítkách příležitostí. Zvlášť otravné je to s kombinaci s naprosto stěžejní schopností bojového běhu. Vyhlédl jsem si nepřítele, zmáčkl klávesu která mě k němu měla "přisprintovat", udělit mu poškození a s trochou štěstí ho omráčit. V půli cesty blikla animace, hrdina se zastavil, schoval meč a chcípl. Dá se proti tomu bojovat, ale je to tak iritující, že mě to po čase dohánělo k bezmocné zuřivosti. 

Animace jsou opravdu všude. Ego Draconis je neuvěřitelně ukecaná hra. Většina rozhovorů je pohříchu přímočará, takže jsem je v závěru bez čtení odklikával. Vcelku jsem o nic nepřišel. Příběh není vyloženě špatný a mytologie je dovedně vymyšlená, jenže o nic převratného taky nejde. Důležitý zvrat se sám nabízí, a je odhalitelný každému, kdo má alespoň elementární schopnost logického myšlení, nebo jakoukoliv zkušenost s RPG. Ocenil jsem schopnost čtení myšlenek, která mi občas hodně pomohla. Její používání stojí expy, což na první pohled škodí, ale na ten druhý je chytře využitelné. Pokud se totiž hrdina vzdá zkušeností, získá víc za zabití potvor a ještě se může dostat k předmětům, které mu umožní přidávat talentové body mimo povyšovací systém. Při levelování postavy souvisí všechno se vším. 

Samy o sobě nejsou questy vůbec špatné. Některé dotvářejí příběh, jiné formují charakter postavy. Ego Draconis se snaží zatáhnout hráče do morálních dilemat, které mají příběhu dodat punc osudovosti. Vcelku se jí to i daří, takže poslání má zvláštní náboj, i když zdaleka ne takovou atmosféru, jakou asi tvůrci zamýšleli vytvořit. Grafika ji podporuje a hudba krásně podkresluje, jenže svět je zoufalým způsobem sterilní. Jediná opravu živoucí pasáž je ta úvodní, a především vesnička obehnaná hradbami. Zbytek mi přišel nezajímavý a účelově vymyšlený. Je to škoda, protože hra vzhledově trochu připomíná třetí Gothic. Jenže zatímco u něj byl svět zdaleka největším kladem, tady je spíš tím slabším prvkem.

Po dohrání mě trochu zamrzelo, jak málo jsem se v závěru bavil. Posledních pět, možná deset hodin už jsem dojel z čiré povinnosti. Je to škoda, protože Ego Draconis by strašně snadno mohla být skvělým RPG lákající k dalším dílů série. Někde to tam v sobě má, a někdo to tam i vidí, jenže já ne. Výsledné hodnocení je kombinace jejích skvělých prvků a místy tragického zážitku, který jsem z hraní měl.

Pro: krásná grafika, hudba, bohatá paleta možností, úvodní lokace, chytře vymyšlené qusty

Proti: iritující animace, strop expů, soubojový systém, ukecanost, sterilní svět

+20
  • PC 85
Hm, přijde mi obrovská škoda, že o téhle hře se skoro nikde vůbec neví.

Hra má výbornou atmosféru, podkreslenou zajímavou a dost často na poměry RPG velmi nezvyklou hudbou, líbivou, i když docela průměrnou grafikou, příjemnými questy (těším se na den, kdy se takhle originální úkoly dostanou i do těch vysokorozpočtových RPG) a velmi zajímavým, přestože dost amatérsky prezentovaným příběhem.

Právě na zakončení příběhu se nadává - nicméně ničeho se nebojte, není to zdaleka tak špatné (a když píšu zdaleka, tak myslím tak zdaleka jako to má daleko Jiří Paroubek k sympatickému a čestnému člověku). Zakončení je prostě originální ;-)

Zmíněná hudba se od klasiky odlišuje tím, že nehraje pouze pro podkreslení dění, ale jako jeho nedílná součást. Tam kde např. Risen spustí lehce melancholickou melodii, která pěkně doplní působivou přírodu kolem vás, se Divinity vydává trošku jinou cestou. Místo melodie se z reproduktorů (či sluchátek) line dosti dynamická hudba, která v podstatě udává tempo hraní:-) Nicméně hudba nehraje pořád, takže i přes svoji nápadnost jen tak neomrzí.

Ze začátku působí dost uboze soubojový systém. V podstatě pouze hack und uber slash. Nicméně po této stránce se hra dokáže vzmužit a nabídne spoustu skillů, které přinesou i lehký nádech strategie a přemýšlení.

Hraní za svoje alter ego draconis je... velmi specifické. Nebál bych se to přirovnat k jízdě na koni v Oblivionu. Tam se kůň chová a pohybuje všelijak, jenom ne přirozeně jako kůň skutečný. A tady je situace v podstatě stejná. Pohyb draka je docela jalový, ale souboje ve vzduchu se změní na určitou dobu ve slušnou zábavu (poté bohužel díky stereotypu začnou nudit).

Celkově vzato je Divinity II výborným RPG - má zajímavé předměty, questy, svět, postavy... prostě vše co by RPG mělo mít. Nicméně pro někoho bude asi trošku moc akční, někomu může vadit částečná linearita (což já naopak velmi oceňuji a se slzou v oku vzpomínám na Gothic 2), někomu nemusí vadit skoro nic.

Ale pokud někoho baví RPG a nevadí mu akčnější ladění (a narozdíl od Dragon Age je tady akce i zábavná), ať určitě po Divinity II sáhne, litovat nebude.

Na úplný závěr pouze dodám, že hra je vyzbrojena místy téměř fenomenálním smyslem pro humor, který hru celkově osvěží. Věřím že každý se smál tak jako já, když v rozhovoru s jedním nejmenovaným dračím rytířem opakoval pouze jméno "Maxos":-) A to nemluvím o strážcích vesmíru...

Pro: level design, hudba, lineární, souboje jsou místy výzva, originální prvky, vytříbený humor:-)

Proti: nevýrazná grafika, občas frustrace, nutnost odkliknout jednotlivé věty dialogů

+18
  • PC 80
Divinity II je dobrá hra. Človek aj pomaly zabudol, že je vo vývoji a keď konečne vyšla nebolo to sklamanie. Vynikajúca hudba, zaujímavé prostredie, kde lokácie sú takmer vždy graficky unikátne a každá ma svoje špecifické kúzlo. Vývoj postavy je dobre vyvážený, i keď ako postava zameraná na kúzla to budete mať z počiatku ťažšie. Dobrou pomôckou v bojoch tak bude aj možnosť hru pozastaviť hru a vydať príslušné príkazy - niekdy je to užitočná funkcia.

Je síce pravda, že neskôr ma boje začali neskutočne obťažovať, ale v mojom prípade je to normálne. Nemám príliš v láske množstvo nahustených bojov v RPG, obzvlášť keď ponúkajú aj niečo iné ako boj. Napríklad celkom zaujímavé hádanky v rámci dungeonov, resp. príbehu. Príbeh je štandardný, až do momentu keď príde záver a... No úprimne, je trochu debilný, a sám si pýta okamžité pokračovanie, čo je snáď jediný vážnejší problém hry. Keď nepočítam nemilé problémy s DRM (viac v recenzii)

Pro: Hudba, prostredie, dungeony a hádanky v nich

Proti: koniec, DRM aspon v u nas predavanej verzii

+14
  • PC 60
Po cca 10 nahraných hodinách jsem měl dojem lehce nadprůměrného RPG. Je takové neotesané (grafika vypadá jednoznačně zastarale a chybí dopilování mnoha oblastí), což se dá od indie titulu čekat, ale celkově vypadá slušně zpracováno. Úkoly nejsou jenom zabij a dones, ale autoři se je snažili udělat zajímavější, některé dokonce tak trochu ve stylu Zaklínače. Příběh je asi až příliš epický, ale zaujmout dokáže. Některé souboje jsou docela obtížné i na střední úrovni obtížnosti.

Celkové hodnocení: Dobrá

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2015 v angličtině na Steamu).
+10
  • PC 45
Ozaj som chcel mať rád Divinity II, kedže jej predošlé diely a najmä Divine Divinity patrilo k tým najlepším izometrickým RPG čo som mal možnosť hrať, ale bohužiaľ to nevyšlo. Veľmi silná prvá polovica hry, podobná Divine Divinity, ktorú by som ohodnotil 80% sa vyznačuje solídnym humorom, ktorý paroduje RPG a tým pádom aj seba samého a veľmi zábavným old-school gameplayom (t.j., žiaden quest tracker, žiaden monster scaling, možnosť failnúť questy, pomerne dobrý character building), je však v druhej polovici vystriedaná zvratom o 180°, z ktorého vyprchalo moje nadšenie a posledných 15 hodín mi trvalo približne 6 mesiacov kým som sa "donútil" dohrať len z dôvodu, triumfálneho pocitu zo zakončenia hry.

Nápad zakomponovať dračiu formu, aby hráč mohol lietať a strieľať po iných drakoch firebally ako v nejakej arkáde bol od začiatku zlý. Celý pocit z hrania RPG sa vytratí behom pár sekúnd letu a nepomáha tomu ani fakt, že celá hra je tvorená tromi mapami s jedinou dedinou. Ešte keď ten svet vidíte zdola tak vám vytvorí ako takú ilúziu, ale keď ho vidíte zvrchu za letu, tak sa to pozlátko okamžite spláchne a ostane z toho len akási zle vypadajúca kulisa. Divinity 2 má bohužiaľ s Divine Divinity spoločný len humor a celkom dobre hrateľný combat. Ináč je to sklamanie na celej čiare.
+5 +7 −2