Populární série Densha de Go! s více jak desítkou titulů (Ryojo-hen, Tsūkin-hen, Professional 2 atd.) je zaměřena na věrnou simulaci vlaků především v oblastech Japonska. Díl s podtitulem Shinkansen z roku 2002 je zaměřen na stejnojmennou dopravní síť s více jak 2300 kilometry a možnou rychlostí až 320 km/h v některých úsecích. Titul vyšel roku 2001 na Playstation 2, o rok později byl portován vývojáři z Unbalance. Hra se, stejně jako celá série, prodávala pouze v Japonsku. Hra byla znovu vydána pod názvem Densha de Go! Shinkansen EX Sanyō Shinkansen-hen na konzoli Wii.
Novinkou u Densha de Go! Shinkansen je použitý engine, který oproti předchozím dílům doznal velkého pokroku, především co se grafické stránky týče. Náplní titulu je doprava na jedné z nejznámějších vysokorychlostních linek světa (mimo Japonsko je rozšířené považovat Shinkansen za samotný vlak, který projíždí po lince, ale není tomu tak). Úsek Tōkaidō Shinkansen je také vůbec tím nejzaměstnanějším na celém světě, jelikož přepravuje největší počty osob s minimální prodlevou (okolo tří minut).
Junglista
1807 Jsem fanda do vlaků, do Japonska a do toho všeho ještě pracuji v japonské firmě. Ideální kombinace k tomu, abych byl na tuhle hru strašně hodný. Ale nebudu, protože to bych pak musel za trest sníst kilo sushi a na závěr 2 ryby fugu.
Začátek samozřejmě vypadá lákavě - pokud tedy překousnete, že je hra komplet v japonštině a až na pár položek v menu je veškeré nastavování metodou pokus - omyl. Kromě nezbytného tutorialu hra nabízí vlaky od nulté série až po Nozomi N700, takže 5 jednotek. Dále pak volnou jízdu po celé trati z Ósaky do Fukuoky (všech 19 stanic) a 30 scénářů s jízdním řádem a různými úseky. Poslední položkou v menu už je jen galerie fotek a videí a nebyli by to Japonci, aby tam nedali také fotky bento krabiček s jídlem.
Jak se to hraje? Ovládání je primitivní, na starosti je pouze "plyn" a brzda a není to žádný simulátor, ale totální arkáda. Jenže výsadou japonských vlaků je přesnost, o které by se ČD jen zdálo, takže náplní hry je dojíždět na vteřinu přesně a taky zastavovat na centimetr přesně. A to už žádná sranda není. Toto je v každé Densha De Go hře, ale na těch městských tratích se to dá poměrně jednoduše odhadovat, jak rychle jet a kdy začít brzdit, tady je to v těch třistakilometrových rychlostech o dost obtížnější. Jsou tu samozřejmě přítomny kontrolní body, které s tím pomůžou, ale obtížnost je opravdu na levelu japonského železničáře. A protože nic jiného náplní hry není, tak se chtě nechtě zanedlouho dostaví repetitivnost.
Grafika nevypadá zle, ale jen do doby, než se vlak rozjede. Viditelnost je totiž tak 200 metrů a objekty doskakují jak v dobách PS1. A upřímně, vypadá to fakt příšerně a k čemu je pak fajn pocit rychlosti, když hra nestíhá vykreslovat ani v tunelech. Takže nějaké kochání se tratí nepřipadá v úvahu. Stejný problém trápí jak PC, tak PS2 verzi, protože PC port je kopie 1:1. Po zvukové stránce hra neurazí ani nenadchne. Otravná je pouze JEDNA audiostopa během hry, která sice ze začátku zní příjemně, ale po půl hodině už je to na mlácení hlavou o zeď, protože se opakuje cca po dvou minutách. Určitě se to někde v nastavení dá vypnout, ale to dají asi jen ti, kteří tomu rozsypanému čaji rozumí.
Jak je asi jasné, hra je pouze pro totální nadšence a asi je to i jediná možnost, jak se s Shinkansenem na monitorech a TV projet. Potěší ještě drobnosti ve formě roztomilých postaviček, které si prozpěvují, když jedete dobře a mračí se, když jedete jak s hnojem. A občasné animace cestujících, kteří se chystají vystoupit, telefonují nebo hodí strašlivou tlamu, když zabrzdíte moc prudce. Ale hratelnosti to nic nepřidá. A v Japonsku se dokonce prodávala i edice s kopií řídícího pultu, ale takový magor, abych to sháněl, to nejsem ani já...
Začátek samozřejmě vypadá lákavě - pokud tedy překousnete, že je hra komplet v japonštině a až na pár položek v menu je veškeré nastavování metodou pokus - omyl. Kromě nezbytného tutorialu hra nabízí vlaky od nulté série až po Nozomi N700, takže 5 jednotek. Dále pak volnou jízdu po celé trati z Ósaky do Fukuoky (všech 19 stanic) a 30 scénářů s jízdním řádem a různými úseky. Poslední položkou v menu už je jen galerie fotek a videí a nebyli by to Japonci, aby tam nedali také fotky bento krabiček s jídlem.
Jak se to hraje? Ovládání je primitivní, na starosti je pouze "plyn" a brzda a není to žádný simulátor, ale totální arkáda. Jenže výsadou japonských vlaků je přesnost, o které by se ČD jen zdálo, takže náplní hry je dojíždět na vteřinu přesně a taky zastavovat na centimetr přesně. A to už žádná sranda není. Toto je v každé Densha De Go hře, ale na těch městských tratích se to dá poměrně jednoduše odhadovat, jak rychle jet a kdy začít brzdit, tady je to v těch třistakilometrových rychlostech o dost obtížnější. Jsou tu samozřejmě přítomny kontrolní body, které s tím pomůžou, ale obtížnost je opravdu na levelu japonského železničáře. A protože nic jiného náplní hry není, tak se chtě nechtě zanedlouho dostaví repetitivnost.
Grafika nevypadá zle, ale jen do doby, než se vlak rozjede. Viditelnost je totiž tak 200 metrů a objekty doskakují jak v dobách PS1. A upřímně, vypadá to fakt příšerně a k čemu je pak fajn pocit rychlosti, když hra nestíhá vykreslovat ani v tunelech. Takže nějaké kochání se tratí nepřipadá v úvahu. Stejný problém trápí jak PC, tak PS2 verzi, protože PC port je kopie 1:1. Po zvukové stránce hra neurazí ani nenadchne. Otravná je pouze JEDNA audiostopa během hry, která sice ze začátku zní příjemně, ale po půl hodině už je to na mlácení hlavou o zeď, protože se opakuje cca po dvou minutách. Určitě se to někde v nastavení dá vypnout, ale to dají asi jen ti, kteří tomu rozsypanému čaji rozumí.
Jak je asi jasné, hra je pouze pro totální nadšence a asi je to i jediná možnost, jak se s Shinkansenem na monitorech a TV projet. Potěší ještě drobnosti ve formě roztomilých postaviček, které si prozpěvují, když jedete dobře a mračí se, když jedete jak s hnojem. A občasné animace cestujících, kteří se chystají vystoupit, telefonují nebo hodí strašlivou tlamu, když zabrzdíte moc prudce. Ale hratelnosti to nic nepřidá. A v Japonsku se dokonce prodávala i edice s kopií řídícího pultu, ale takový magor, abych to sháněl, to nejsem ani já...
Pro: Asi jediná možnost ovládat Shinkansen
Proti: Mizerná vykreslovací vzdálenost, repetitivnost, obtížnost