Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 85
Herní výzva 2019 - 6. "Severní vítr" (Hardcore: Dohraj hru, jejíž hlavní vývojář pochází ze skandinávských států kromě Švédska.)

Control patří mezi hry, o kterých můžete přečíst hromady textů a zhlédnout x videí, ale naplno jejich kouzlo pochopíte až ve chvíli, kdy je okusíte na vlastní gamepad.

Nejprve k tomu, co je nejlepší: Jde samozřejmě o vizuální design, v němž se snoubí špičková technologie se špičkovým smyslem pro estetiku. Control vypadá neustále úžasně, přitom ohromuje spíše subtilním způsobem, není nijak prvoplánově bombastický. Vlastníkům karet s RTX rozhodně doporučuji ray-tracing zapnout i za cenu, že budou muset sáhnout po nižším interním rozlišení a DLSS - bohatě se to vyplatí. Hra je plná různých lesklých ploch, na nichž se možnosti ray-tracingu projeví znatelně. O zničitelném prostředí a detailním fyzikálním modelu ani nemluvě...

Na celkovém zážitku se nepodílí jen grafika, ale také tradičně zamotaný WTF příběh plný psychedelických, halucinačních momentů, který ovšem dovede strhnout a přinutit hráče k přemýšlení nad možnými interpretacemi závěru (nebo možná i ke čtení tisíců dokumentů, které jsou po hře rozházené - tak hardcore jsem ovšem nebyl).

A pak je tu hratelnost - zde šli v Remedy spíše cestou mírného ozvláštnění zavedených konceptů. Zničitelnost prostředí, množství nepřátel a jejich schopnosti vedou k tomu, že hratelnost se výrazně liší od většiny současných TPSek spoléhajících na cover-based mechaniky. Také metroidvania styl otevřeného prostředí je oživením proti striktně lineárním střílečkám - v Control jsou i prostory, které hráč musí aktivně objevit, žádná z misí ho tam nezavede sama.

Zkoumat prostředí a plnit vedlejší úkoly jde i po dohrání příběhové části, takže Control vychází vstříc jak hráčům, co si chtějí rychle proběhnout příběhem a vrhnout se zas na další pecku, tak těm, co chtějí mít vše prošmejděné a splněné na sto procent.

Hratelnost má ovšem i stinné stránky - po posmrtném návratu k checkpointu jsem byl občas docela dezorientovaný ohledně toho, jak se dostat zpět na místo, kde jsem před tím bídně zhynul. V několika momentech (zejména v závěru) pak také hra spoléhá na (pro mne mimořádně otravnou) taktiku spawnování obrovských vln nepřátel. Probít se přes několik úmorných vln a pak náhodou někde spadnout a muset to absolvovat znova...to jsou chvíle, kdy hrozí, že herní ovladač opustí místnost zavřeným oknem. I když - hra má očividně dynamickou obtížnost reagující na hráčovy schopnosti (pokud při nějaké vlně nepřátel umřete, na další pokus je o něco menší), takže zkušenosti se mohou lišit podle toho, jak se který hráč trefí do herních algoritmů.

Pro: vizuální design, využití ray-tracingu, příběh, ozvláštňující prvky hratelnosti

Proti: obrovské hordy nepřátel, pochybná dynamická obtížnost, návraty k checkpointům

+16
  • PS4 85
Herní výzva 2022 - 8. " Rodina nadevše" (hardcore)
 
Paranormální jevy, nadpřirozeno, ve finském dílu Control přirozené jevy. Hra si na tajemnu zakládá a nutno říct, že to funguje dobře. Příběh je zajímavý i napínavý a hráče (nebo alespoň mě) popohání kupředu. Trochu se ale zabrzdí neustálým pročítáním collectibles, kterých je zde snad stovky. A já je samozřejmě musím pročítat všechny. I když některé jsou zajímavé, více jich zajímavých není. Někdy je více méně.

Hrát za ženskou postavu pro mne byla příjemná změna, hlas herečky se dobře poslouchá. Vedlejší postavy se taktéž povedly. Z dovedností jsem využíval v podstatě jen tři, a to házení věcí, zdrhání a levitaci. Možná jsem měl používat častěji štít a tím si občas ušetřil pár nervů, ale tak co už.

O nějaká variaci zbraní se příliš mluvit nedá, protivníků je dost, ale zase tak moc se neliší. Nejzajímavější mi přijdou vedlejší bossové, kde se originalitě meze nekladly. Škoda, že i zde se vyskytují vedlejšáky, které člověka spíše rozčílí. Najít kytky a mluvit k nim je sice fajn, ale v jenvětším sektoru, kde je kytek desítky, ale vy máte muvit jen ke specifickým? Ne, děkuju.

Celkový dojem z Kontroly je pozitivní. Narazíme na zajímavé postavy, pár easter eggů a vtípků, originální nepřátele... a na všechno pozitivní a negativní již zmíněné.

Pro: Ahti, Jesse, příběh, mysteriózní

Proti: Přehršel collectibles, pár forem zbraní

+16
  • PC 80
Jo, tady se shodnu s místním hodnocením. Přesto bych se rád krátce vyjádřil.

Tak nejprve to, co mě točilo celou hru. Control má hromadu cool věcí, který můžete v souboji použít. Průser je, že ovládání pro mě působilo chaoticky. Tohle by mělo teoreticky vymizet po pár hodinách a hra by pak měla působit přirozeně a vžít se plně do krve. Jenže tady se mi to nestalo a já nevím proč. Dodge, telekineze, střelba, došly náboje, telekineze, dodge, odněkud se vyrojí cápek, kterej taky používá telekinezi a jsem koženej. Já nevím, prostě jsem necítil, že mám Control pod kontrolou. Nutno poznamenat, že jak píšou ostatní uživatelé, v podstatě probíhá každý souboj stejně. Jsem naprosto v pohodě s tím, když hra není snadná. Mám rád výzvu (to asi máme rádi všichni), ale neměl jsem pocit, že jsem dostal tlučku kvůli sám sobě. Celý to totiž působí až příliš chaoticky. Ale jak to vlastně vypadá? Extrémně dobře...

Při tom všem střílení, házení a levitování všude lítají kusy zdiva, skla nebo blbýho papíru. Musím říct, že na nejvyšší detaily vypadá Control naprosto fantasticky. Několikrát jsem se přistihl, jak jen tak pro srandu ničím kancl košem. Zajímavý pocit satisfakce pro všechny kancelářský krysy (jako jsem já). Ozvučení a hlavně soundtrack tomu dodává pořádný koule. Převážně část v Ashtray Maze byla skvělá.

Co se týče hlavní dějový linky, tak když to okleštíte o všechny ty lore věci, tak se vlastně jedná o nic moc záležitost. Jakmile ale začnete číst dopisy a sledovat záznamy, tak zjistíte, že máte před sebou příjemně komplexní a hlavně uvěřitelný zasazení. Ta kombinace našeho běžnýho světa se světem Control mě nepřestávala udivovat. Bylo strašně fajn postupně objevovat kousky skládačky, který pak do sebe zapadnou. Postupně se vám taky začnou tvořit v hlavě otázky na který můžete a nemusíte najít odpovědi. A to je strašně fajn po všech těch prázdných keců v dopisech ve většině ostatních her. Ten lore je prostě lahůdka. Doporučuji všem kajnšmekerům .

Jen ještě dodatek. Víte, jak má Remedy pokaždý nějaký skvělý soundtrack? Jo, tady ho má taky.

Do Control by jste tedy měli jít, pokud vás láká propracovaný lore a paranormální věci. Neupínejte se jen na touhu po soubojích. Mohli by jste být zklamáni.

Pro: lore, soundtrack, postavy, grafika

Proti: souboje se velmi rychle okoukají, někomu by mohla vadit malá různorodost prostředí

+16
  • PC 85
Když jsem se letos doslechl o tom, že Control obohatí příběh spojený s Alanem Wakem, kterého jsem nikdy nehrál, spustil se u mne můj syndrom fanouška propojených vesmírů a hned jsem se na to musel vrhnout. Začal jsem tedy samotným Wakem a propracoval se až ke Controlu, který je správně WTF. Zatímco si první dva tituly z "universa" pohrávaly s tématikou klasického mysteriózního thrilleru, tak se Control vypravil směrem k ještě většímu šílenství, jaké vám nabídne například seriál Legion ze světa X-Menů.

Žánrově je hra klasickou Metroidvanii a jednotlivé lokace tak procházíte znovu, když získáte nové schopnosti. Souboje jsou možná krapet repetitivní, ale ona možnost si jen tak levitovat a vrhat... vším člověka prostě baví po celou dobu. Navíc je ten systém destrukce tak strašně propracovaný.

Postavy jsou zde opravdu zajímavé a Remedy zde navíc tradičně pracuje s hranými filmečky. Co bych však příběhu vytknul bylo finále, kdy byla postava bratra dle mého názoru naprosto nevyužitá. Ono odhalení s Polaris taky nijak nezaujalo, byť falešné titulky a smyčka pobavily. Labyrint těsně před finále byl pak přímo božský, to se tvůrcům opravdu povedlo. Obecně si myslím, že Remedy patří mezi nejoriginálnější tvůrce na scéně se svým specifickým rukopisem a rád si od nich zahraji každý další titul, který vypustí na scénu.

Pro: Atmosféra, postavy, létání a zničitelné prostředí, bludiště

Proti: Jukebox, Dylan, finále mohlo být údernější

+15
  • PS5 75
Celkem zajímá akční příběhovka, která ale není bez kazů.

Control klade důraz na fyziku předmětů a destrukci prostředí. Interaktivita prostředí je skutečně povedená, můžete vzít doslova cokoliv a mrštit to po čemkoliv. Destrukce vypadá velmi pěkně, stěny se drolí, ze země se vytrhávají kusy podlahy, kovové součástky se po nárazu předmětu prohnout a když nepřítele zasáhne letící lednička, jde vidět, že to opravdu cítil. V tomhle směru si nemůžu stěžovat, nicméně co se týče příběhu, měl bych už větší výhrady. Nevím, jak moc velkou roli hraje fakt, že jsem nehrál Alan Wake, ale od začátku do konce hry jsem se cítil totálně ztracený a logika světa Controlu šla kompletně mimo moje chápání.

Hra začíná tak, že do Úřadu pro paranormální jevy (FBC) nakráčí žena, která o úřadu doteď neměla ponětí. Hned pár minut na to se prohlásí ředitelem instituce a nikdo s tím z nějakého důvodu nemá nejmenší problém. Samotný "Nejstarší dům" je pak zamořen posedlými předměty a lidmi, což ale nikoho taky zvlášť netrápí. Takže ty jsi naše nová ředitelka? Fajn. Démoni všude kolem? Jako, jo no. Můžeš se jich zbavit? Fajn. Tato dynamika mezi hráčem, který neví absolutně nic o tom co, proč a jak se děje a funguje, a mentalita postav, které evidentně vědí všechno o všem, nic je nevyvádí z míry a tím pádem nepokládají za důležité o něčem sdělovat alespoň základní detaily, mi příšerně vadila a až do poloviny hry jsem byl totálně ztracen v tom, co se děje kolem mě. Hra je naproti tomu doslova zamořená dokumenty a kazetami ke sbírání, ze kterých se ale absolutně nic navíc nedozvíte. Po sebrání asi šedesáti předmětů, z nichž zjistíte, že užitečné byly dva, se na sbírání a čtení kolektiblů musí zákonitě vysrat úplně každý, a tím pádem nemáte k dispozici ani to málo, co by se z nich snad dalo vyčíst. Co je "Board"? Co je "Foundation"? Co je "Threshold"? A proč jsou v budově obrazy hlavní hrdinky ještě předtím, než tam poprvé přišla a stala se ředitelkou? Je to bug, přehlédnutí autorů nebo účel? Hru jsem před půl hodinou dohrál, a stejně pořád nevím. Příběh se začne sice trošku vyjasňovat ke konci hry, ale i tak jsem měl daleko k tomu pochopit, jak svět Controlu funguje a co znamenají všechny ty abstraktní filmečky, které jsou sice pěkné, ale nic jsem z nich nevyčetl. Konec hry vám taky nic navíc neprozradí a za mě byl docela zklamáním.

Hratelnost je ale docela dobrá a návyková, i když celkem nevyvážená. Máte na výběr z boje pomocí multifunkční zbraně, nebo za použití jakési telekineze. Nápad s mnoho-zbraní je docela dobrý, bohužel jsou všechny její modifikace oproti telekinezi neskutečně slabé a tak ji budete používat jen když vám dojde energie. Samotnému se mi nepodařilo najít ani jednu variantu zbraně, která by mi úplně sedla a tak přetrval spíš jen pocit, že jsem hrál s modifikací, která mi přišla nejmíň k ničemu. Nevyváženost platí bohužel i pro nepřátele, kdy vás jakýkoliv nepřítel s konvenční zbraní prakticky není schopný ani zranit, ale kdokoliv s telekinezí vás rozcupuje na dvě rány, ideálně zezadu nebo na přímo, rovnou vám před očima vás rozplácne nepostřehnutelným projektilem, které prostě v kompletním chaosu boje a efektů nemáte šanci vidět, natož na něj reagovat. Následuje frustrující nezasloužená smrt a dobíhání od posledního fast travel bodu, protože hra nemá checkpointy - nechápu.

Level design je čirý chaos. I když prostředí a architektura vypadá krásně a hrozně se mi líbila orwellovská stylizace, kancelářský prostor je nepřehledný a díky totálně debilní mapě absolutně nenavigovatelný. Zmatené úkoly taky nepomáhají - "Jdi do horního patra a najdi *někoho*." Super instrukce v budově s 5ti podlažími a 20ti kancelářemi na každém patře. Vrátit se pak zpětně na předešlé místo a hledat cestu k neprozkoumaným oblastem je pak díky stupidní mapě čiré peklo.

I přes všechny negativa bych ale lhal, kdybych řekl, že mě hra nebavila. Hratelnost je opravdu návyková, navíc všechno vypadá pěkně a vedlejší mise jsou taky zábavné. Atmosféra "úřadu kde straší" je taky přitažlivá a nebýt všech těch malých, designových přešlapů, jednalo by se o perfektní hru. Control má ale hodně problémů s designem na všech úrovních od level designu, po souboje nebo vyprávění příběhu a v mých očích si lepší hodnocení rozhodně nezaslouží.

Nakonec jsem byl velmi mile překvapen, že autoři do hry přidali podporu adaptivních trigrů a haptiky Dualsensu, a nahrávání hry je taky velmi svižné, na PS5 maximálně 4 sekundy. V tomhle ohledu autorům tleskám, hra využívá prvky nového ovladače ještě víc, než například Demon's Souls.

Zadarmo celkem slušná hra, kdybych ji ale koupil, asi by spíš převažovalo zklamání a hodnocení by bylo horší.

Pro: Fyzika, návyková hratelnost, stylizace, hudba, podpora Dualsense

Proti: Balanc souboje, příšerná mapa, zmatený příběh, sice 60 FPS ale bez RTX (noták), absence checkpointů

+15 +16 −1
  • PC --
Vždycky když dohraju nějakou hru, tak vím, jestli se mi hra líbila nebo ne. Z Controlu mám ale rozporuplné pocity, takže jsem se rozhodl nehodnotit procenty a napsat pouze komentář.

Combat hry je většinou zábavný (je opravdu zajímavé umět levitovat a metat na nepřátele všechno, co vám přijde pod ruku), ale o zážitek ze hry mě připravila frustrace, která se nachází doslova na každém kroku.

Control nemá nastavení obtížnosti, takže pokud vám nesedne ovládání (tak jako mně), tak si většinu hry protrpíte. Proč? Protože hra obsahuje dementní systém checkpointů, takže se vám stane, že u těžkého bosse budete muset před každým pokusem překonat několik řadových nepřátel a projít přes dalších 10 místností, aby jste pak mohli umřít a dělat to celé od znova. To ještě ale není všechno. Po každé smrti si budete muset vytrpět několika minutovou loading screen, která je neskutečně otravná (moje mašina bez větších problému rozjede tříáčkové pecky jako je Red Dead Redemption 2, takže to počítačem není).

Tohle všechno by se ještě dalo překousnout, ale Control má snad nejhorší mapu v celé videoherní historii. Mapa vám sice ukazuje polohu, ale její systém je naprosto stupidní. Budova, kde strávíte celou hru je opravdu obrovská, takže bez několika hodinového bloudění hra dohrát prostě nejde. Momentálně mi Steam ukazuje 16,2 hodin, ale z toho jsou minimálně tři hodiny bloudění a další hodinu si sebralo načítání.

Možná se ptáte, co se mi na tom teda líbilo, když tady dva odstavce jenom hejtím. Hned vám na to odpovím.

Líbilo se mi, že ze začátku naskočíme do již rozjetého příběhu, který má spád a dokáže navnadit na projití hrou. Taky musím vyzdvihnout dobře napsané charaktery postav. Do ruk se nám dostane sympatická Jesse a po cestě potkáváme skvělé vedlejší postavy (např. domovník Ahti).

Soundtrack není nijak zvlášť dobrý, ale průchod bludištem za metalovo-rockové sklaby Take Control se řadí mezi mé nejlepší videoherní zážitky.

Celkově se tedy jedná o dobrou hru, ale je tady možnost, že budete z hraní opravdu frustrovaní.

Pro: Příběh, postavy, atmosféra, netradiční combat a prochod bludištěm

Proti: Ovládání, checkpointy, dlouhé načítání, mapa, která způsobuje bloudění po budově

+15
  • PC 85
Musím přiznat, že jsem se pouštěla do této hry s rozpaky. I když mě Alan Wake bavil, ukázky z této hry mě nijak nezaujaly. Létající hlavní hrdinka, měnící se zbraň a podivné prostory budovy mě spíše odrazovaly. Vhledem k tomu, že má hra 2 DLC, rozhodla jsem se jí dát šanci v rámci splnění výzvy č. 8 Herní nášup (2021). Mohu s klidem říct, že jsem neudělala špatně.

I když se může na první pohled zdát, že s Alanem Wakem nemá Control moc společného, opak je pravdou (to i bez DLC). Pocit ze hraní opravdu vyvolal vzpomínky na AW, kterého jsem hrála loni, tak to nejsou zas tak staré vzpomínky. Je to dáno celkovou atmosférou hry, která je jen o něco méně děsivá. AW je temnější a hororovější. Další věcí, kterou vývojáři použili z jejich předchozí hry (možná i z dalších, co já vím), jsou hrané filmečky, popř. loutkové (ty jsou dost zneklidňující).

Control je opravdu zábavnou hrou. V soubojích má hráč řadu možností. Můžete samozřejmě střílet, házet po nepřátelích věci, bránit se štítem (i vrážet jím do nepřátel), poranit nepřátele tím, že na ně skočíte (při levitaci), nebo přimět nepřátele, aby vám začali pomáhat. Žádná z těchto věcí není na poli akčních her novinkou. Všechny tyto mechaniky každý z nás někde v různé formě potkal.

Příběh je podivný (ale v dobrém slova smyslu) a ne vše je úplně vysvětleno, ale to nevadí. Jako když Jesse nazve „nepřítele“ Hiss, řekne to jedné osobě a najednou všichni o tom mluví jako o Hissu a je to tak nazváno i v nalezených dokumentech. Možná to tak v Old Housu chodí, protože také fotografie ředitele se změní po tom, co se Jesse stane novou ředitelkou a všichni o jejím jmenování do funkce vědí.

Jako už jsem si stěžovala u spousty dalších her, musím hře vytknout, že při jejím ukončení je třeba nejdříve jít do hlavního menu. Až z něj je možné hru vypnout. Nechápu, proč není možné hru rovnou vypnout. Zvláště u nových her bych tuto možnost očekávala. Když chci hru vypnout, chci jí vypnout rovnou. Nevidím důvod, proč nutit hráče jít do hlavního menu.

Vedlejší úkoly – jsou zajímavé a rozvádí příběhy dalších postav

Časově omezené úkoly – nejsem si jistá, Ze začátku jsem u časově omezených úkolů měla pocit, že je jako správná ředitelka musím plnit, abych pomohla svým kolegům a porazila Hiss. Moc ale rozbíjely plnění příběhu a vlastně nebyly moc zábavné, tak jsem je nakonec začala ignorovat. Úplně jsem je sice začala ignorovat až ke konci, ale zábavné mi nepřišly od začátku.

DLC

I když by asi každé DLC zasloužilo vlastní komentář, rozhodla jsem si trochu ulehčit práci a shrnout svůj komentář k nim sem.

Myslím, že DLC jsou ukázkou, jak se mají DLC dělat. Jsou přiměřeně dlouhé. Nabízí zajímavé příběhy, kdy v jednou se dovíme o osudu jedné vedlejší postavy, v druhý spojuje s Alanem Wakem. Obě také přinášení nové herní mechaniky. Takže super.

Pro: hratelnost

Proti: časově omezené úkoly

+14
  • PC 90
Už po pár momentech hraní jsem si připadal díky atmosféře jak v Alan Wakeovi a co se týče akce a střílení, zase jak v Max Payneovi, natož jsem se vlastně dozvěděl, že hraju hru od Remedy, což jsou autoři těchto 2 her. Max Payne jsem měl kdysi si tak trochu zahrát a Alana Wakea jsem hrál loni. A to co se mi nelíbilo na AW, což byl technický stav a gameplay, tak tady byl naprosto v pořádku a nic mi nebránilo si naplno užívat příběh.

Hrajete za Jesse F, která hledá svého bratra Dylana a stopy jí zavedou do Federal Bureau of Control, kde se z ničeho nic uchází o pozici asistenta správce, načež se v kanceláři ředitele za divných okolností stává ředitelkou, ale vzhledem k tomu, že musí celou budovu dát do kupy, tak by se dalo říct, že až do konce je ve skutečnosti asistentkou správce a až na konci hry se stává pravoplatnou ředitelkou.

Mrazivá atmosféra v budově úřadu, který je sám o sobě jevem se zvláštními schopnostmi, vybavením jak z 80. a 90. let, magnetofonů, promítaček, zaměstnanců, u kterých nevíte, kdy vás podrazí nebo za rohem přetáhnou sekerou, zvlášť hlavní správce budovy, ale taky nepřátel z jiné reality, která ovládá zaměstnance, kteří neměli to štěstí jako ostatní, Vás bude držet ve střehu, zvlášť s každým podezřelým zvukem. To celé doplňují různé dokumenty o všech nadpřirozených objektech, které se v budově nacházejí, o současných i bývalých zaměstnancích.

Skvělý gameplay a akce s RPG prvky, kdy máte možnost si vybrat z různých zbraní, které postupně odemykáte a vylepšujete, jak zbraně samotné nebo různými mody. Mody vylepšujete i vlastní postavu, plus si vylepšujete schopnosti za splněné mise body tak, jak chcete hrát vy a pokud máte pocit, že zaostáváte, máte možnost si za poplatek celý strom schopností resetovat a vyladit tak, jak vám bude vyhovovat.

Co je o něco slabší je obtížnost. Ve hře si obtížnost nevybíráte, s postupem přibývají těžší nepřátelé, ale občas mi přišlo, že hra Vám najednou začne házet klacky pod nohy, i když není úplně důvod a zejména pak u některých bossů u vedlejších misí. Nevyváženost obtížnosti mezi hlavní misí a vedlejšími misemi mi ten zážitek trošku kazila. S tím i souvisí systém control pointů, na kterých se objevíte když zemřete, který je dost nevyvážený a občas si i zaběháte, abyste se dostali na místo, kde jste umřeli, ale aspoň postup který jste mezitím provedli, sbírání collectibles a otvírání beden s mody si zapamatuje, tak to nemusíte znovu obíhat.

Pro fanoušky příběhových her s mrazivou, nadpřirozenou atmosférou a fanoušky Alana Wakea povinnost.
+13
  • PC 75
"Hele Same, narazil jsem na tuhle cool stránku, jmenuje se to SCP, koukneš se na to? Myslím že by z toho šla vymlátit slušná hra." Takhle nějak si představuju že vznikl příběhový základ téhle hry. SCP je portál, kde uživatelé můžou nahrávat strašídelné popisky tajemných předmětů a entit, které jakoby spravuje tajná agentura jménen SCP. Secure, Contain, Protect. Počtení je to zajímavé, určitě doporučuju přečíst si aspoň ty nejslavnější příspěvky. Vzhledem k tomu že to je komunitní projekt, tak sehnat práva na nějakou velkou oficiální hru moc nejde, pár fanouškovských her už vyšlo, no všechny jsou zdarma. Tohle je tedy asi nejpodobnější hra, aspoň tématicky, jaké se fanoušci dočkají. Ale stálo to čekání za to?

Tak napůl. Hra vypadá po grafické stránce skvěle. Co jsem viděl, tak ray traycing hře opravdu pomohl, a dívat se na to je radost. Na druhou stranu je prostředí z drtivé většiny dost jednolité, a to kanceláře, servisní tunely a laboratoře, přičemž spousta vypadá dost stejně. Jeden by čekal že z toho zasazení vytřískají víc, ale až na občasnou odbočku do vedlejších dimenzí je to fakt bída. Zvuková stránka je taky fajn, neustálé šeptání je ze začátku dost creepy a dodává to hře na atmosféře. Ale ten samotný gameplay......

Hra vysílá v gameplayi hodně smíchané signály. Máte tolik možností se hýbat okolo prostředí během boje, ale někteří nepřátele jsou schopni tě sejmout na dvě rány, takže radši budete stát za sloupem a čekat až se vám dobijou schopnosti. Zkrátka nakonec to skončí tak že většinu týpků zabijete jednou schopností, postřílíte, opakujete. Nic víc v tom není.

Musím ale hru pochválit za puzzly, někdy jsou dost jednoduché, jindy vám hra ani neřekne že tam nějaký puzzle je. Pak se mi taky líbí spisy umístěné po budově, je fakt radost to všecko číst a spojovat si to mezi sebou, byl bych ale docela rád kdyby mi hra řekla kolik mi jich chybí nebo tak něco, rád bych si to našel všechno a nechci to googlit.

Co mě ale zklamalo, je příběh. Myslel jsem že se vývojáři od Quantum Brakeu poučí a naservírují nám uzavřený příběh, kdy se nebudeme muset spoléhat na prodeje a že se vývojářům vyplatí udělat další díl. Začíná to všecko dobře, někde v půlce tomu dojde pára. Ke konci to začíná zas gradovat, a tam kde by mělo výt nějaké zakončení a rozuzlení není nic. Je to useklé, nedokončené, a chybí tomu

Pro: Prostředí, puzzly, atmosféra, sbíratelné spisy, tajemno.

Proti: Málo využité téma tajemných předmětů, strašně malá různorodost nepřátel, zakončení jen láká na sequel.

+12
  • PC 85
Control je skvělá hra. Ne vždy se jí daří držet tempo a bloudění po baráku je celkem v pohodě. Hra je to krátká, takže to zmáknete dohrát fakt rychle. Hlavní dějová linka se mi líbila a vřele doporučuji hru zahrát už kvůli Astray misi. Nepřátele jsou celkem tupý ale i tak vás dokážou zaskočit. Nejvíc mi na hře vadilo načítání....jako bych se vrátil v čase.

Pro: Příběh, souboje

Proti: délka, bloudění po baráku, dlouhé načítání

+12