Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 75
Už od počiatku muselo byť štúdiu The Farm 51 jasné, že sa ich novinka nemôže vyhnúť porovnávaniu s veľmi úspešnou sériou S.T.A.L.K.E.R. Aj v Chernobylite je hlavnou snahou dostať ústrednú postavu do samotnej elektrárne a odhaliť tamojšie tajomstvá. Na rozdiel od akčnejšieho S.T.A.L.K.E.R.a však nehráte za žiadneho vojaka, či v podstate len nelegálneho zberača artefaktov. Ujmete sa totiž úlohy staršieho profesora, ktorý sa vracia na miesta, v ktorých kedysi pracoval ako vedec. Jeho cieľom nie je nazbierať artefakty za účelom predaja či vyrabovať tamojšie ruiny. Chce len zachrániť svoju dávno stratenú snúbenicu Tatianu, naposledy videnú na tomto území pred tridsiatimi rokmi. Existuje totiž veľa náznakov, že nie je mŕtva a vedec Igor verí, že ju nájde, či už vo fyzickej alebo duchovnej forme. A posledné stopy vedú priamo do centra černobyľskej elektrárne.

Práve preto Igor uplynulých 30 rokov pracoval na svojom veľkom pláne a na životnom diele v podobe malého technologického zariadenia, ktoré umožňuje prekonať malé priestorové vzdialenosti. Pomocou neho sa nakoniec odhodlá vstúpiť do Zóny v ochrannom sprievode s dvoma najatými vojnovými veteránmi, zodpovednými za jeho ochranu. Avšak je to moc odvážne a končí to katastrofou. Igor len stihne v poslednej chvíli využiť svoj prístroj na záchranu a iba s jediným vojakom ustupuje do portálu vyvolanom s pomocou vyššie uvedeného prístroja. Musí prehodnotiť svoj postup a o návrat do hlavnej oblasti sa pokúsiť opatrnejšie a pripravenejšie.

Na pomalší postup však potrebuje viac zdrojov, väčšie množstvo času, lepšie vybavenie a aj ďalšie posily. V celom Pripjati a jeho okolí hliadkujú vojaci NARu a prejavujú sa v ňom čudné bytosti, nepochádzajúce z tohto sveta. Pripjať je doslova mesto duchov, keďže všetky tamojšie domy sú prázdne a úplne prenechané napospas prírode a radiácii. Významným prvkom je takzvaný Chernobylite, čo je akýsi magický minerál, ktorý prevracia zákony známej fyziky. Zrejme je to práve tento čudesný materiál, ktorý vytvoril z Pripjati a priľahlého okolia lokalitu plnú fyzikálnych anomálií i paranormálnych javov.

Chernobylite totiž začína až v čase, kedy hlavná postava po prvýkrát vstúpi do svojho útočiska. Od tej chvíle bude zrejmé, že tentoraz nejde o tradičné open world RPG, či akčnú hru z pohľadu prvej osoby. V útočisku musíte stavať rozličné početné zariadenia, starať sa o vybavenie, vylepšovať ho a snažiť sa zohnať čo najväčšie množstvo posíl. Tam zistíte, že celá hra sa nezameriava len na vašu postavu, ale že i vaši spoločníci majú svoje osobnosti a potreby. Spoločníci, ktorých nachádzate, ovládajú osobitné špecializácie a techniky, ktoré vás môžu naučiť za využitia tradičných skúsenostných bodov. Pravidelná strava, miesto na spanie a odpočinok, a určitý komfort sú nutnosťou, ak chcete, aby sa vaši druhovia cítili spokojne. Z toho vyplýva, že množstvo zdrojov, ktoré budete postupne nachádzať, realizujete v zlepšovaní spoločného priestoru, pričom budete musieť dbať i na dostatočnom osvetlení, vetraní a estetickom životnom priestore. V opačnom prípade sa môže stať, že iba kvôli takýmto zdanlivým detailom budú spoločníci mrzutí či dokonca nahnevaní.

Celý management základne a starosť o životné potreby je našťastie pomerne zjednodušený, takže odporcovia survival žánru sa nemusia obávať. Avšak aj tak ktorýkoľvek objekt, aj obyčajná stolička či sud, vyžaduje určité suroviny, ktoré sa dajú zohnať iba vonku, kam sa dá dostať len prostredníctvom plnenia misií. Tie sú postavené na nasledujúcom princípe: každé ráno sa vaša postava zobudí vo svojej posteli a vydáva sa do riadiaceho centra s vyhliadkou na celú oblasť, kde má vždy na výber medzi odlišnými úlohami. Delia sa na dva druhy: nepovinné, ktoré sú sekundárne a určené len na zbieranie nejakého vybavenia a materiálu a na príbehové, ktoré sú kľúčové a nevyhnutné pre postup v hlavnej dejovej línii. V každom prípade, vy rozhodujete, akej činnosti sa budú jednotlivé charaktery venovať, takže môžete ktoréhokoľvek spoločníka vyslať na misiu miesto vás alebo ho jednoducho nechať celý deň odpočívať. Platí, že čím lepšie vybavenie danej postave poskytnete, tým má lepšiu šancu na úspech. Príbehové misie je však možné plniť iba osobne.

Hra ako celok sa skladá zo šiestych oddelených sektorov, do ktorých sa môžete neustále vracať. Všetky oblasti sú pomerne rozsiahle, ukrývajú množstvo svojráznych miest a v neposlednom rade sa postupom času pôsobením radiácie menia. To konkrétne znamená, že napríklad z pokojného lesíka sa neskôr stane odporné, silne zamorené miesto, plné netvorov. Na viaceré miesta sa vaša postava bude musieť vrátiť už len preto, lebo niektoré ukryté miestnosti či prechody dokáže otvoriť len s pomocou špeciálneho vybavenia. Jednoduchší crafting je umožnený aj behom misií a s jeho pomocou dokážete zložiť základné vybavenie, ako je ohnisko, životne potrebné na výrobu liečivých alebo antiradiačných zmesí. Návrat do rovnakých miest, neustále grindovanie za účelom zháňania surovín tak pridáva do tohto osobitného mixu žánrov aspekty žánru rogue-lite.

Proti nepriateľom je možné bojovať tvárou tvár s tradičnými zbraňami, ako sú pištoľ, samopal či brokovnica, avšak Chernobylite nie je S.T.A.L.K.E.R., takže okrem postupného upgradovania vyššie uvedených zbraní nemá váš hrdina spočiatku na výber medzi žiadnymi inými typmi. To sa v priebehu hrania zmení, kedy vďaka pokročilejšiemu vybaveniu získate možnosť vyrábať futuristické zbrane. Stealth postup je pomerne efektívny a v kombinácii s používaním rôznych pascí je pomerne zábavný. Na druhej strane však stealth nepatrí medzi najvydarenejšie herné zložky, najmä vďaka nižšej inteligencii protivníkov. Navyše, ako problém vnímam, že variabilita protivníkov je extrémne nízka, keďže po väčšinu hry tvoria vašich jediných oponentov vojaci NARu a istý typ Chernobylitom vytvorených príšer. Inak absentuje akákoľvek zaujímavá fauna či flóra a celá hra v tomto smere pôsobí až priveľmi stroho.

Získať spojencov a spoločníkov nie je veľmi náročné, keďže sa často pripoja po tom, čo im pomôžete s nejakým problémom, udržať si ich je však horšie. V rozhovoroch máte viacero možností a ak si vyberiete jednu, druhú už nemôžete, pritom však spravidla nikdy nie je jasné, ako na odpoveď druhá strana zareaguje. Každé jedno rozhodnutie môže mať vplyv na postoj vašich nových priateľov, takže niektorých z nich nie je vôbec náročné rozhnevať. Niektorí vám začnú len nadávať, iní sa jednoducho zoberú preč a už ich nikdy neuvidíte. Rozhodnutia sú preto dôležité a často majú kľúčový vplyv aj na úspech nasledujúceho postupu, no je možné ich časom zvrátiť. Ak vaša postava zomrie, existuje šanca, že sa premiestni do akejsi alternatívnej dimenzie, kde môže prežívať kľúčové momenty znova a zvrátiť tak pôvodné rozhodnutia. Tento aspekt tu nie je iba do počtu, a preto ma v tomto smere tvorcovia príjemne prekvapili. RPG prvky sú osekané iba na učenie perkov, ktoré vyučuje daná postava, takže ak navždy odíde, schopnosti, ktoré mala k dispozícii, sa už nikdy nenaučíte. Každý perk stojí určitý počet bodov, takže aby ste sa stali v niektorej oblasti expertom, vyžaduje to nielen veľa vytrvalosti pri zberaní skúsenostných bodov ale i prostého šťastia.

Každý aspekt hry má potenciál po prvýkrát prekvapiť, tak ako je to v prípade tradičnej smrti vašej postavy. V Chernobylite vás tiež jednoducho zabijú, ale môžu vás iba zajať. V prípade zajatia sa vám môže hodiť, že ste pred nejakým časom napríklad pomohli zranenému vojakovi z NARu, a on vám za odmenu pomôže utiecť a niekedy dokonca prinesie vybavenie. V prípade smrti zase často môžete skončiť v zvláštnej štvrtej dimenzii, vytvorenej z fragmentovaných spomienok.

Vizuálna stránka patrí medzi najväčšie tromfy tohoto titulu. Autori boli priamo na mieste a naskenovali prostredie, čím dosiahli reálne zobrazenie súčasného stavu oblasti okolo černobyľskej elektrárne. Celý koncept vložili do Unreal engine 4 a k tomu pridali silnú atmosféru všeobecného úpadku a akéhosi neustáleho nepokoja. Dôležité je, že okolitý svet sa postupne mení a zhoršuje a anomálie či paranormálne javy pribúdajú. Rozuzlenie príbehu si dáva na čas a do poslednej chvíľky si nemôžete byť istý, či vaša milovaná Tatiana je dobrá alebo zlá, či je desivá alebo milá. Je len na škodu, že technická stránka nie je ani v plnej verzii úplne vyladená a neraz sa mi stalo, že po určitom čase hra proste zamrzla a musel som ju reštartovať.

Na Chernobylite sa v dobrom podpísal dlhší vývoj a výrazná snaha štúdia o čo najlepší produkt. Ani vďaka tejto snahe sa však vývojárom nepodarilo preraziť na vyššie priečky. Ponúkajú iba zábavný a atmosferický počin, ktorý však dopláca na nižšiu inteligenciu a variabilitu protivníkov.

Pro: Precízne vymodelované okolité prostredie , hutná atmosféra podporovaná kvalitným príbehom, citlivo zakomponované prvky rozličných žánrov

Proti: Nedoriešené problémy technického rázu, nízká variabilita a inteligencia protivníkov, nutnosť stále navštevovať identické lokality

+25
  • PC 85
Dohrál jsem Chernobylite a můžu ho s klidným svědomím doporučit. Fajn příběhová hra s hutnou atmosférou a dobře napsanými postavami a dialogy. Kdo od toho nebude čekat Stalkera 2, ten bude spokojen. 

Prim tady hraje to, jak se dostat k vytouženému cíli, tedy k milované Tatyaně, která se po 30 letech od výbuchu začala zjevovat hlavnímu hrdinovi ve snech. Všechny nitky vedou do útrob samotné elektrárny, ale první pokus končí nezdarem a setkáním s Černým Stalkerem, který se rázem ukáže být v příběhu záporákem. Pro druhý pokus o zteč bude třeba získat více vědomostí o tom co se vlastně v Zóně odehrálo a odehrává a hlavně získat pomoc alespoň některých místních podivínů. 

A tady přichází ke slovu ono "lite" v názvu, tedy možnost znovuzrození po smrti a opakování. S tím je ale spojena i jakási "revize" příběhových rozhodnutí. Nelíbí se vám, že vaše volba vedla k něčí smrti? Za pár chernobylitů můžete ohnout minulost a všechno změnit. 

Volby v příběhu jsou mnohdy rozpolcené a nejde se zavděčit všem společníkům, neexistuje jedna dobrá cesta. Vztah se společníky ovlivňuje nejen finální zteč elektrárny, kdy se mohou rozhodnout, že jim za pomoc nestojíte a odejít, ale sbalit kufry mohou už během postupu hrou.
 
Společníci jsou skvěle napsaní a nadabovaní. Každý je poznamenaný pobytem v Zóně svým vlastním způsobem. A díky tomu vás můžou naučit spoustu šikovných dovedností v podobě perků, které usnadní život. 

Samotná herní náplň spočívá ve správě základny, jejím rozšiřování (které naštěstí není přehnané, vystačil jsem si se základními zbraněmi, brněním a výbavou základny jen tak akorát pro přežití :) ), vysílání společníků na různé mise pro sběr jídla a zásob. A v osobě hlavního hrdiny v honbě za informacemi, které se postupně skládají v jedno velké příběhové puzzle. Volba přístupu od plížení po rambo styl je čistě na hráči. To vše ve světě plném hutné atmosféry a takové svojské, syrové uvěřitelnosti. I když se hráč pohybuje častěji ve stejných oblastech, vlastně to vůbec nevadí, protože svět působí zajímavě a opravdově.

Pro: Příběh, postavy, hutná atmosféra, hezky vymodelované prostředí Pripyati

Proti: Určitá jednoduchost, opakující se nepřátelé

+23
  • PC 85
GET EVEN postavilo laťku velmi vysoko. Zajímavá kombinace herních prvků, našlápnutí k fotorealismu, audio na vysoké úrovni a nakonec závěr, který mě posadil na zadek. Logicky jsem tak to samé očekávala od Chernobylitu, který jsem si do posledního dne zdárně nespoilerovala. 28.7.2021 tak hra přechází do plné verze a já poprvé vstupuju do alternativních "30 let po Černobylské havárii".

Zhruba po sedmi hodinách hraní jsem na pochybách. Gunplay je takový nemasný neslaný, ale to byl i v Get Even, čili jde vidět posun, ale ne tak velký, jak bych chtěla. Audio opět nezklamalo, k fotorealismu si našlápli ještě o kus víc, a dál  si vlastně nejsem jistá, co si o hře myslet. Je to opět prapodivný miš maš mechanik, které utváří originální kousek. Ale stačí to? V tuto chvíli nevím, dokonce několikrát prohlašuji (s řádně otráveným výrazem ve tváři), že nevím, zda "to dohraju". Ale pak se mi podařilo jednou umřít, což konečně ze hry odhalilo trochu víc. Ono to tady totiž vůbec nevadí, ba naopak to odkrývá nový rozměr a možnosti. Začínám si uvědomovat, že tato mechanika je asi dostatečným tahákem k pokračování.

Po dalších sedmi hodinách hraní tomu pomalu začínám přicházet na chuť. Pořád si sice nejsem jistá, jestli je hra průměrná nebo něco víc, ale už tak nějak vím co od ní čekat, do čeho všeho můžu zasahovat, tuším následky a zároveň jsem zvědavá na každou další informaci, která mě dělí od kompletní simulace. A velmi mě zajímá, kam až to může zajít. Mám spoustu otázek, třeba proč to Igor nehodil už dávno za hlavu a musí se k tomu i po 30 letech vracet. Však to snad ani není fyzicky možné?! Lidská paměť by měla už po 7 letech spoustu věcí vytěsnit a zkreslovat a určitě to za tu dobu všechno nějak zpracoval a musel se přece někam posunout. Taky přemýšlím, zda je dobře, že mám pod střechou takovou partu magorů. A jakto že mají kluci a holky z The Farm 51 tak dobrý smysl pro humor i jeho načasování?

Do třetice, po dalších sedmi hodinách a s necelými 4 hodinami do konce se už nemůžu dočkat vysvětlení. V některých věcech mám jasno, v jiných vůbec ne a některé mě nakonec ani jedinkrát za celý průchod nenapadly. Je to tam! A jsem si ochotná přiznat, že mě hra skutečně chytla, baví mě a můžu ji s klidným svědomím doporučit. Přece jen byla naprostá většina okolí oskenována přímo na místě, nahrána do hry a to je pro mě něco neuvěřitelného. Jsem nadšená z toho, jak moc jsou oblasti věrné realitě. Audio jsem sice už chválila, ale opravdu nezaostává a to včetně hereckých výkonů. Tedy nevím jak je na tom anglické namluvení, ale ruština je zmáknutá perfektně. Líbila se mi zápletka, zpracování nového materiálu a pojetí rozhovorů.

Uzavřela bych to tím, že Chernobylite je jedna z těch her, která Vás může za začátku odrazovat, nudit, zkrátka nenadchnout. Ale dát ji šanci se vyplatí a nakonec dojdete do bodu, kdy vše krásně zaklapne do sebe, začne Vám to dávat větší smysl a s každou hodinou blížící se ke konci to bude už jen lepší a lepší. Alespoň já mám ze hry takový dojem a zpětně si uvědomuju, že stejný jsem měla i u Get Even, takže nakonec naprostá spokojenost.

P.S.: Přijde mi úsměvné, jak po prvotních rozporuplných pocitech, ještě dva týdny po dohrání, rozebíráme s kolegyní nehráčkou o pracovní pauze děj hry, detaily a zvraty.

Pro: Audio, délka hry, grafika, hudební podkres, John Lennon, postavy a rozhovory, smysl pro humor, technologie snímání "předlohy" a její zpracování

Proti: Může odradit, nedotažený gunplay, repetitivnost, umělá inteligence

+16
  • PC 60
Zase budu ten zlej, ale co nadělám.

Odehráno necelých 13 hodin, 10 dní in-game. A už mě to prostě nebaví. Ale ať teď nejsem jenom kyselej, tak si pojďme říct nejdřív kladný stránky.

Koncept není úplně blbej. Budujete si vlastní základnu, je tu prvek craftění, sbírání surovin. Prostě to, co znáte ze všech možnejch survival her. Pro mě asi nejzábavnější prvek týhle hry, Samotný chození na miste do různejch lokací mi ze všeho nejvíc připomíná online střílečku Escape from Tarkov. 

No a teď k té kritice. Předně musím říct, že nejsem fanoušek hororového žánru. Rozuměj, nevaděj mi monstra na každým kroku, ale vůči různýmu strašení a lekačkám jsem v lepším případě imunní, v horším se jim rovnou směju. Mám to tak i s filmy.

Po hře jsem pokukoval delší dobu s nostalgií v oku po sérii S.T.A.L.K.E.R.: Shadow of Chernobyl a i když jsem z recenzí a videí pochopil, že se ta hra dost liší, tak jsem přeci jen trochu doufal ve větší podobnost. Dlouho jsem váhal, jestli hru vůbec kupovat. Když mě ale s kombinací vánočního kupónu a slev na Epic Games vyšla cca na dvě kila, řekl jsem si, že tomu dám šanci.

Tady mě nasrali vývojáři, protože se vzápětí ukázalo, že verze na Epic Games je úplně jiná, mnohem starší, než verze na Steamu. Moc nerozumím tomu proč. Když jsem se vývojářů ptal, odpověděli jen, že verze na Epic jim trvá déle, než čekali, ale že jí vydaj do konce ledna. Neznám podmínky jednotlivých platforem, tak neumím posoudit, proč ty verze nemůžou být stejné se Steamem, každopádně do konce ledna zbývají tři dny a update na EG žádný nebyl.

No a teď co mě sere na hře, je toho dost.

- Repetitivnost: Pořád lízt do cca pěti stejnejch lokací je prostě otravný. Je mi úplně jedno, jak hezký a reálný jsou. Jsou celkem malý a rychle se okoukaj.

- Skrytý časovač misí: Nevím přesně, kolik je to času, ale když jste na mapě dlouho, objeví se tajemný hunter, který vás chce zabít. Není to problém, stačí se dobře schovat a počkat, hunter zase zmizí. Ale je to otravný. Když chcete je v režimu stealth a nepřátelské NPC v tichosti omráčit, abyste si dostali do všech lokací, tak to chvíli trvá. A když vás pak vyruší tahle hovadina, tak to akorát otravuje a zdržuje.

- Skripty: Zapomeňte na AI. Všechno je postaveno na skriptech a bije to do očí. Každá hlídka chodí pořád přesně tu samou trasu. Každá událost se spouští přesně ve chvíli, kdy dosáhnete určitýho bodu. Bleh.

- Psychika: Hra si hraje na to, že krom zdraví fyzického, máte taky ukazatel zdraví psychického. Zabít nepřítele zhoršuje psychické zdraví, vypít flašku vodku naopak pomáhá. Chtěl bych říct zajímavý, ale spíš debilní a otravný. Tak tam nedávejte vole vůbec střelný zbraně a pojměte to rovnou jako stealth.

- Nesympatický NPC: Všechny NPC do jednoho jsou banda nesympatickejch vyšinutejch magorů, který bych s chutí zapálil. Včetně hlavní hrdinky. Snad jedinej normálně člověk je zdánlivě vyšinutej magor, kterej vás nahání. Nemůžu se s nim nějak domluvit a vyhladit všechny ostatní? Nemůžu hrát za něj?

- Příběh: Celá Tatjana je tak strašně otravná ženská, že je mi příběh úplně u prdele, videa s ní přeskakuju, je mi uplně jedno, co s tou krávou bude, hlavně ať už se mi neobjevuje ve snech!

- GUI: Ovládání inventáře a base buildingu je doslova na pěst.

Sečteno podtrženo, ta hra neni pro každýho. Někomu asi sedne, ale rozhodně to neni mainstream. Než se do toho pustíte, nakoukejte nějaký ingame videa a streamy.

Pro: koncept, base building, crafting

Proti: repetitivnost, skripty, nesympatický NPC včetně hlavní postavy, GUI

+14 +15 −1