Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

< >
  • PC 80
Okeeey, tákže... Ano, ano, ano! Konečně jsem Blackhole dohrál! Přestože mi bude znít hlas Auriel v hlavě asi nadosmrti, mám ze hry převážně pozitivní pocit. To, co se Fiolasoftu povedlo v Game Makeru vyrobit, je naprosto úžasné. Grafický styl hry je super, stejně tak hudba. Příběh je jednoduchý a celkem dobře stravitelný. V roli nosiče kafe musíte sesbírat selfburny, které vám pomohou opravit vaši rozbitou loď. Čím víc postupujete hrou, tím je těžší selfburny získat. V jednom místě hraní jsem si začal říkat: "Doufám, že už budu mít tuhle část příběhu dohranou! Nic těžšího přece vymyslet nemohli!" To jsem ještě nevěděl, jak moc jsme se spletl, a že budu na danou úroveň ještě s láskou vzpomínat.

Nejvíc člověku zavaří tzv. repulsory. Kdo nezažil, nepochopí. Jejich obtížnost byla ve hře dokonce několikrát měněna, protože byly prakticky nehratelné. Kromě vaší šikovnosti (nebo štěstí?), která je k úspěšnému dohrání hry nezbytná, je potřeba zapojit i mozek. To je ovšem někdy problém, protože se vše odehraje tak rychle, že nestačíte říct ani "K*rva!" a už zase začínáte od uloženého checkpointu (v tom lepším případě). Musíte se prostě rozhodnout, zda se soustředit na přežití, nebo na promýšlení situace - kdo zvládá oboje najednou, vyhrává věcnou cenu a může se mi ozvat do zpráv. Přesto se to se zatnutými zuby a spoustou umírání zvládnout dá. K umírání patří ale i vaše společnice, nahraná v PDA, Auriel! ("Zkus, já nevím, promýšlet ty skoky, ano?" "Teď jsem to málem nestihla...uff!" "Na mě se můžeš spolehnout. Nenechám tě zemřít!" "Vítej zpět mezi žívými!") Ááááááááá a to je jen trošek z jejích nejotravnějších poznámek. Už ze začátku jí budete chtít zabít a snad i právem je jednou z nejotravnějších společnic ve hrách všech dob.

Právě jednou z nejdiskutovanějších složek hry je její dabing. Hra se dočkala jak anglického (který by měl být údajně kvalitnější, ale nevím, nehrál jsem), tak i českého dabingu v podání českých a jednoho slovenského youtubera. Díky tomu, že jsem na ytbu pečený vařený, tak všechny dotyčné znám (i když je třeba nesleduji). Každý z nich má nějaké vlastnosti, nějakou osobnost. Nedovedu si ale představit, že bych nevěděl o koho se jedná. To by spousta vtípků a narážek prostě vyšuměla do ztracena. Co se týče kvality dabingu, tak jediný, kdo se mi vážně zdál, že dabing nezvládá, byl Smusa. Na druhou stranu jsem se právě s ním nasmál asi nejvíc. A to je právě ono. Hra je to sice ukecaná, ale je vtipná. Vtipy se nevyskytují jen v rozhovorech, ale i v samotné hratelnosti. Úplný konec hry "mluví" za vše :)

Pak je tu ale jedna věc, jedna hodně negativní a zvláštní věc. Předem upozorňuji, že mluvím sám za sebe! Ten samý problém jsem měl s předchozí hrou od Fiolasoftu PacIn: Nermessova pomsta. Hra hratelnostně přestane bavit. I když objevujete nové věci, prostředí se mění, je třeba využívat nové mechanismy. Z té hry se po nějaké době hraní stává nuda a člověk se do ní musí vyloženě nutit.

Byl bych nerad, aby to bylo pochopeno špatně. Hra je to originální. Moc se mi líbí. Má své kvality. Vlastně ani bez té otravné Auriel by to nebylo ono! Ale hra si mě nedokázala udržet a já jí musel hrát hrozně moc kouskovaně. Nebylo to tím, že bych se na nějaké úrovni zasekl a nemohl se pohnout dál. Prostě mě přestala rychle bavit. No a pokud vás hra nebaví, tak to celkově kazí dojem, no ne? Štve mě to, tak hrozně mě to štve, ale kvůli tomu nemůžu dát víc jak 80% a to už přimhuřuji i svoje třetí oko.

Jo a mimochodem, s tou věcnou cenou jsem kecal.

Pro: originalita, vtipnost, soundtrack, grafika, český dabing

Proti: hra si mě nedokázala udržet, zkouška pro vaše nervy

+20
  • PC 60
Tak po hodně dlouho trvajícím sestupu k šílenství a přetrvávající chuti brutálním způsobem zamordovat na pozadí „podporující“ Auriel jsem to nakonec úspěšně dohrál. Zbývá mi vlastně už jen projít Tajemství entity, ale to si nechám na jindy. Teď si budu užívat nově nabyté svobody a půjdu konečně zkouknout všechno, co jsem kvůli zkaženým náladám a bolestem hlavy ze snahy získat kávový čas ve všech úrovních za poslední měsíc odložil.

Víte, hry, jejichž jediná snaha je přivést hráče bouchnout si naštvaně do stolu, vyloženě nesnáším. Ne snad protože by mi nešly, ale protože mi to přijde jako extrémně slabá herní náplň. Spoustu jiných her se snaží vytvořit komplikovaný příběh, zábavný gameplay, poutavý svět, nebo snad skličující atmosféru. Tenhle typ her však nemívá většinou nic. Vemte si Jump Kinga, sérii Five Nights at Freddy's, nebo třeba staršího Cat Maria. Každého baví dívat se na kompilace naštvaných lidí na YouTube, ale hrát to je ve skutečnosti hrozná otrava. Stačí se o milimetr netrefit, nebo si na jednu nečekanou překážku nevzpomenout, a už začínáte celý level odznova. Jediný důvod, proč je dohrát, je chlubilství achievementy, nebo prostě jen faktem, že „jste tu kravinu těžkou dohráli“. A to byl paradoxně i důvod, proč jsem Blackhole vůbec zapínal. Tyhle hry běžně odsuzuju, tak jsem si řekl, že by nemuselo být špatné to jednou zkusit na vlastní kůži.

Ze začátku mě hraní docela překvapilo. Úvodních pár levelů totiž nebylo vůbec špatných. Skoro jsem si až chvílemi říkal, jestli tu nemáme český Portal. Bavilo mě přicházet na způsob získání selfburnů, bavilo mě vytvářet taktiku na posbírání všech a bavilo mě i následné speedrunování levelu na coffee time. Sice tu taky máme skoro vždycky striktně jeden způsob, jak level vyřešit, a překážky jsou stavěné schválně tak, aby bránily kreativitě, ale zábavě to nijak neubíralo a „jo takhleee“ moment byl maximálně uspokojující.

Dlouho to však netrvalo a začaly se objevovat první vyžadovače přesnosti a dokonalého načasování. Výborným příkladem je skok v levelu 1x9, u kterého jsem poprvé zažil nudu při nekonečném zkoušení. Já se ani pořádně nezlobil, spíš jsem jen nechápal, koho sakra napadlo, že tohle bude dobrý nápad. Zlost přišla pořádně až v dalších řadách, když to samé opakovali pořád dokola. A tím nemyslím zdánlivě nemožné skoky vyžadující hodinářskou přesnost, ty byly špatné už na začátku. Mě štvalo, když opakovali k nezáživnosti zpočátku dobré mechaniky. Třeba takový odraz otočením gravitace po pádu nebo skok na gravitační plošinu otočenou o 90 ° se začaly nesmírně nadužívat a u některých levelů jsem se prostě podíval na překážku a hned jsem věděl, o co se mám snažit. A to přece není žádná zábava. Leveldesign je tedy ve výsledku asi nejslabší částí celé hry, což je škoda, protože je zároveň tou nejdůležitější. Abych však jen nepyskoval, pár levelů bylo povedených a pořád se tak občas něco našlo.

Příběh je. To je asi to nejhezčí, co se o něm dá říct. Nezaujme, nenudí, nenapíná, prostě se tak nějak vine hrou. Ani ten twist na konci pořádně nefunguje (Dvě umělé inteligence se jmény Auriel a Deuriel. Nikdo neví, kdo Deuriel je a kam se poděla, Auriel nad tím nahlas přemýšlí. Hmmm, kdo by to tak mohl být. :D) a konec nemá žádnou emoční váhu - opravdu jsme měli začít nosiče a Auriel nadšeně shipovat, nebo to byl jen vtip? Já si fakt nejsem jistý. Postavy jsou jen nástroje na vtipy a hlášky a nic se s nimi pořádně nedělá, dokonce i když se to přímo nabízí - vztah Nejfaka a Auriel. Nevím ani pořádně, co má plynout z konce. Přijde mi to trochu na škodu, protože nápad se zavíráním černých děr a skryté civilizace uvnitř je boží a má strašně moc potenciálu.

Grafická stylizace je moc hezká a hudba na pozadí hře dodává šťávu a pocit mysterióznosti. Škoda jen, že nejsou dotažené. S faktem, že se jedná o 2D plošinovku, si jednu dobu hra dost pěkně pohrávala („JSME VE VIDEOHŘE!“), jenom to ne vždy dává smysl (hlavně v DLC se na to jaksi zapomene). No a soundtracku mohlo být mnohem víc. Složené skladby levely krásně podkreslují, jen se v dané oblasti rychle začnou opakovat. Anebo pak můžu vypíchnout finální level, který potenciální epický pocit dodaný hlavním hudebním tématem podryje neustálým umíráním. Dabing mi obecně příliš nesedl, ale stejně jsem hru nechal v češtině. Většinu dabujících YouTuberů si ještě pamatuju a vidět je s jinými hlasy by bylo snad ještě divnější než slyšet neprofesionálně namluvenou totální spisovnost. Ona ta nesmělost ostatně má taky něco do sebe.

Když bych to měl nějak shrnout, jsem ohledně Blackhole strašně rozpolcený. Na jednu stranu se kvůli zbytečné délce začne opakovat, nepracuje moc s nápaditým námětem a hrozně často od příjemného leveldesignu sklouzává k prosté nasíračce. Na tu druhou jsem nezačínal hrát s očekáváním mistrovského kousku a na nasírací části jsem byl předem připravený. Vlastně, když bych zohlednil, že jsem to začínal hrát právě kvůli ragequit pověsti, jsem si až příliš často říkal, jak dobrá hra by to mohla být. A na achievementy z něj jsem hrdý dost, takže si nemůžu ani tolik stěžovat. Příště ale už žádnou nasíračku zapínat (ani kupovat) radši nebudu. A to platí i o případném pokračování. Mám jen jedny nervy a nekonečné opakování testuje jejich výdrž, ať už je hra jakákoliv.

P.S: Velké díky Pr4skyrovi09 a jeho průchodu, na který tu i párkrát odkazuju, bez něj bych ty coffee timey v životě nedal. :D

Pro: grafická stylizace, soundtrack, kreativita a originalita, několik výborných levelů

Proti: překážky vyžadující přesnost, začne se to časem opakovat, délka, vyplýtvání látkou a námětem, nedotažené nápady

+15
  • PC 95
Hra od českého štúdia Fiolasoft, ktorá sa môže na prvý pohľad zdať nezaujímavou. Ale opak je pravdou, táto 2D HARDCORE plošinovka je veľmi fantastická hra. Je výborne prepracovaná, má dobrú grafiku na to že je to plošinovka. Hru dabujú českí aj slovenskí youtuberi, ktorí si na dabingu dali záležať. Niekedy povedia vtipné hlášky, ktoré vás rozosmejú. Mne osobne sa najviac páčil dabing Skeleta/Matina Roti. Každý level sa líši od druhého. S každým členom posádky ste boli v inom prostredí, ako je džungla,púšť atď. Je to výborná hra na váš rozum, lebo čím ste ďalej v hre, tým sú levely ťažšie a hra vás donúti rozmýšlať niekedy aj desiatky minút, ak teda nepoužijete nejaký ten návod. Občas hra spadne, ale to nevadí, lebo za pár sekúnd máte hru znova zapnutú. Hra sa ľahko ovláda. V hre môžete zbierať psie známky a čierne skrinky ku ktorým sa len tak ľahko nedoatanete a spestrujú tak hratelnosť. Doporučujem každému, komu nevadí rageovanie. Ale pozor niekedy môžete rozbiť svoju milovanú klávesnicu alebo celý stôl obliať nejakým drinkom. Na záver iba podotknem že táto hra je naozaj hardcore. Myslím to vážne. A zabudol som podotknúť že hra má výborný soundtrack.

Pro: Dabing, grafika, hratelnosť, spracovanie levelov a postáv, soundtrack

Proti: Občasné spadnutie hry

+14 +15 −1
  • PC 90
Když jsem poprvé slyšel o této hře, říkal jsem si, že to bude nejspíš jen nějaká jednoduchá blbost, zvláště když je to děláno v Game Makeru. Navíc se jedná o plošinovku, což v té době nebyl zrovna mnou vyhledávaný žánr. Prostě jsem čekal, že si hru chvíli zahraji a po pár hodinách ji smažu, protože mě nebude bavit. Jak těžce jsem se mýlil. Hra mě ve výsledku naprosto chytla a hltal jsem každou její úroveň.

Hra je rozdělena do celkem šesti různorodých prostředí, kde na začátku většiny z nich hráč získá nějakou novou "schopnost" typickou právě pro toto prostředí, případně se seznámí se specifickým herním mechanismem. První úrovně jsou tedy spíše takovou výukou, ale postupem času začíná jít opravdu do tuhého. A to do takové míry, že jsem několikrát přemýšlel o své predikci a hru málem smazal. Nakonec se většinou stačí uklidnit, dát si pauzu a hrát s čistou hlavou.

Určitě však nesmím zapomenout zmínit dvě skvělé únikové úrovně před lávou a lavinou (každá z nich má naštěstí uprostřed checkpoint). Obzvláště ta lavina je extrémně těžká. Upřímně obdivuji hráče, kteří získali achievement za to, že tyto úrovně projeli na jeden zátah).

+ Příběh a dialogy. Ty jsou možná pro někoho spíše trapné, ale kupodivu se mi celkem trefily do mého vkusu. Akorát hlášky Auriel mi po čase přišly spíše otravné, ale zvyknout se na to dá.
+ Hratelnost
+ Obtížnost
+ 6 rozdílných světů
+ Dabing, o který se postarali známí youtubeři dané doby
+ Pokud někomu nevyhovuje daná úroveň, není třeba ji kompletně dokončovat. Stačí získat jediný selfburn a vrátit se k východu. Naštěstí to ale nejde dělat pořád, protože ve výsledku je potřeba mít určitý počet selfburnů.
+ Neskutečně těžké DLC Tajemství entity, které přidává několik úrovní v každém prostředí. Tohle samozřejmě může být pro někoho spíše zápor.

Hra je díky své obtížností velkou výzvou a neúspěšné pokusy hrají někdy opravdu hodně na nervy. Ale to prostě k hardcore hrám už patří.

Pro: Hratelnost, obtížnost

+10