Tento datadisk ke hře Battlefield 1942 přináší šestici nových map zasazených do Itálie a Sicílie, kde můžete na vlastní kůži zažít bitvy o Monte Cassino, Monte Santa Croce a Anzio, a dále pak operace Baytown a Husky. V těchto bitvách se ocitnete v kůži jedné ze dvou nových armád, a to buď v kůži Italů na straně Axis, nebo Francouzů bojujících na opačné straně frontové linie, přičemž oba tyto národy mluví svým rodným jazykem. Vojáci obou armád mají svůj typický vzhled a v poli je od sebe i od armád známých z původní hry dobře rozeznáte.
Dalším přídavkem je devět zcela nových bojových vozidel (mimo jiné italský tank M11-39, německý bombardér BF-110 nebo britský bombardér Mosquito) a tři nové typy zbraní (italská puška Breda, britský Sten SMG a granátomet). Zvláštním vozidlem je americký tank M3, jehož potenciál se plně využije při posádce dvou mužů, kdy jeden ovládá dělo a druhý kulometnou věž.
Battlefield 1942 Road To Rome je primárně určen k multiplayerové hře, kde může hrát až 64 hráčů na jedné mapě.
Lukaskon
První datadisk pro BF přináší jen pár novinek. Tou nejdůležitější je šestice nových map, které sledují Italské tažení od vylodění na Sicílii až po dobývání známého Monte Cassina. Dále tu máme dvě nové strany – Italy a Francouze. Ti sice mají pár svých zbraní + novou techniku, ale většinu vybavení berou od jiných národů. Je to celkem škoda, člověk by čekal, že v datadisku už budou mít všechny frakce kompletní sety zbraní. A to by skutečně mohly mít, vždyť na historickou věrohodnost se tu nehraje a nikdy nehrálo, tak proč nepřidat pár modelů zbraní a vozidel, i když to v reálu byly třeba nehorázné šunty?
Další ‚novinkou‘ je odebrání souvislého sledu misí, respektive už žádná kampaň. Boti jsou tu ale stále, naštěstí. To by bylo z novinek asi vše. Možná, že datadisk upravuje i multiplayer, ale ten mě opravdu ani trochu nezajímá.
Stejně jako minule uvedu pár poznatků z misí, které jsem hrál opět za Osu.
1.Operation Husky
Po zkušenostech z původní hry jsem navýšil obtížnost o jeden stupeň. Výsledkem byla drtivá porážka, takže jsem se vrátil k Normal obtížnosti a opět to projel na celé čáře. Britové zpočátku sice vymírají, ale mají o třetinu Ticketů víc a hned na pláži jsou tři body blízko u sebe - získat minimálně dva je pro Brity hračka. A tak jsem přemýšlel, jak to udělat a vyhrát, protože spojenci jsou banda idiotů, co se neustále motají okolo a místo přímé cesty na bojiště se projíždějí podél útesů a budov. Řekl bych, že tvůrci se vydlábli na boty a jejich už takhle mizernou AI ještě zhoršili. Nakonec jsem zjistil, že klíčem k výhře je obsazení velikého děla na pobřeží. S ním je možné napáchat brutální škody a dokázat vyrovnat stav, ale ani tak to nebylo jednoznačné vítězství. Fakt jsem nechápal, jak je možné, že pobiju polovinu nepřátel a stejně vyhraju jen o nějakých třicet Ticketů. Neměly by mít obě strany zhruba stejnou šanci na výhru?
2. Operation Baytown
Zábavná a velmi vyrovnaná mise. Podařilo se mi projet mezi řadou nepřátel a obsadit jejich hlavní základnu. Tohle obvykle rozhodne, protože nepřátelé přijdou o část techniky a jsou sevřeni do kleští.
3. Battle for Salerno
Bitva o jeden jediný kopec, neboť vše ostatní jde stranou. Obě strany hravě obsadí a udrží svoje nejbližší základny, takže boj se svádí jen a jen o tu třetí, která je na řádně opevněném kopci. Nechybí tu těžké kulomety, děla PAK ani AA kanony. Myslím, že dobře organizovaný tým hráčů dokáže kopec udržet hodně dlouho, zato v SP je to díky vyrovnanosti botů (blbci na obou stranách) jako na vážkách. Tohle je i jedna z mála misí, kde jasně vidím užitečnost letadel, protože při shazování bomb na kopec jen počítáte zabité.
4. Battle for Anzio
Asi nejlepší mise datadisku. Nápad oddělit od sebe dvě cesty vodním kanálem, který je možné projet na lodi se v BF ještě neobjevil. Zábavné je i to, že všechny základny jsou obsaditelné a protože jsou u sebe docela blízko, klidně může nastat situace jako v mém případě – obě strany si ‚prohodili‘ vlastnictví počátečních základen.
5. Monte Santa Croce
Pěkně akční mise, která je sice zrcadlově obrácená, ale Frantíci jsou zřejmě aktivnější, protože ze tří her, co jsem zkoušel, se jim pokaždé podařilo získat převahu. Až napotřetí se mi povedlo ukořistit těžký tank, s nimž jsem projížděl od základny k základně a bral vlajky. Ani tady jsem se nezbavil dojmu, že boti jsou ještě neschopnější než u základní hry.
6. Monte Cassino
Podobá se to misi první, jen s tím rozdílem, že Francouzi se na kopec probíjejí mnohem hůře. Podařilo se mi je zastavit už u jejich hlavního spawnu, takže nebyl větší problém. A když jsem viděl linii děl, kulometů a na vršku kopce dokonce dvě základny vedle sebe, řekl bych, že Francouzi mohou na nějaké definitivní dobytí zapomenout. Myslím, že jejich strana může být ráda, když rychle získá 1-2 body a pak udrží převahu Ticketů.
Od datadisku pro multiplayerovou akci, v níž není žádný příběh, žádná SP kampaň, žádné postavy,… bych čekal mnohem víc. Řada datadisků dokáže přinést působivou SP složku a ještě přihodit řadu věcí do MP jako jsou nové herní módy, mapy, zbraně atd. Když je Road to Rome soustředěný jen a pouze na MP, pak by kdekdo očekával, že půjde o pořádný nášup novinek. Ale šestice map, hrstka zbraní a pár techniky je jako co? Výsměch?
Další ‚novinkou‘ je odebrání souvislého sledu misí, respektive už žádná kampaň. Boti jsou tu ale stále, naštěstí. To by bylo z novinek asi vše. Možná, že datadisk upravuje i multiplayer, ale ten mě opravdu ani trochu nezajímá.
Stejně jako minule uvedu pár poznatků z misí, které jsem hrál opět za Osu.
1.Operation Husky
Po zkušenostech z původní hry jsem navýšil obtížnost o jeden stupeň. Výsledkem byla drtivá porážka, takže jsem se vrátil k Normal obtížnosti a opět to projel na celé čáře. Britové zpočátku sice vymírají, ale mají o třetinu Ticketů víc a hned na pláži jsou tři body blízko u sebe - získat minimálně dva je pro Brity hračka. A tak jsem přemýšlel, jak to udělat a vyhrát, protože spojenci jsou banda idiotů, co se neustále motají okolo a místo přímé cesty na bojiště se projíždějí podél útesů a budov. Řekl bych, že tvůrci se vydlábli na boty a jejich už takhle mizernou AI ještě zhoršili. Nakonec jsem zjistil, že klíčem k výhře je obsazení velikého děla na pobřeží. S ním je možné napáchat brutální škody a dokázat vyrovnat stav, ale ani tak to nebylo jednoznačné vítězství. Fakt jsem nechápal, jak je možné, že pobiju polovinu nepřátel a stejně vyhraju jen o nějakých třicet Ticketů. Neměly by mít obě strany zhruba stejnou šanci na výhru?
2. Operation Baytown
Zábavná a velmi vyrovnaná mise. Podařilo se mi projet mezi řadou nepřátel a obsadit jejich hlavní základnu. Tohle obvykle rozhodne, protože nepřátelé přijdou o část techniky a jsou sevřeni do kleští.
3. Battle for Salerno
Bitva o jeden jediný kopec, neboť vše ostatní jde stranou. Obě strany hravě obsadí a udrží svoje nejbližší základny, takže boj se svádí jen a jen o tu třetí, která je na řádně opevněném kopci. Nechybí tu těžké kulomety, děla PAK ani AA kanony. Myslím, že dobře organizovaný tým hráčů dokáže kopec udržet hodně dlouho, zato v SP je to díky vyrovnanosti botů (blbci na obou stranách) jako na vážkách. Tohle je i jedna z mála misí, kde jasně vidím užitečnost letadel, protože při shazování bomb na kopec jen počítáte zabité.
4. Battle for Anzio
Asi nejlepší mise datadisku. Nápad oddělit od sebe dvě cesty vodním kanálem, který je možné projet na lodi se v BF ještě neobjevil. Zábavné je i to, že všechny základny jsou obsaditelné a protože jsou u sebe docela blízko, klidně může nastat situace jako v mém případě – obě strany si ‚prohodili‘ vlastnictví počátečních základen.
5. Monte Santa Croce
Pěkně akční mise, která je sice zrcadlově obrácená, ale Frantíci jsou zřejmě aktivnější, protože ze tří her, co jsem zkoušel, se jim pokaždé podařilo získat převahu. Až napotřetí se mi povedlo ukořistit těžký tank, s nimž jsem projížděl od základny k základně a bral vlajky. Ani tady jsem se nezbavil dojmu, že boti jsou ještě neschopnější než u základní hry.
6. Monte Cassino
Podobá se to misi první, jen s tím rozdílem, že Francouzi se na kopec probíjejí mnohem hůře. Podařilo se mi je zastavit už u jejich hlavního spawnu, takže nebyl větší problém. A když jsem viděl linii děl, kulometů a na vršku kopce dokonce dvě základny vedle sebe, řekl bych, že Francouzi mohou na nějaké definitivní dobytí zapomenout. Myslím, že jejich strana může být ráda, když rychle získá 1-2 body a pak udrží převahu Ticketů.
Od datadisku pro multiplayerovou akci, v níž není žádný příběh, žádná SP kampaň, žádné postavy,… bych čekal mnohem víc. Řada datadisků dokáže přinést působivou SP složku a ještě přihodit řadu věcí do MP jako jsou nové herní módy, mapy, zbraně atd. Když je Road to Rome soustředěný jen a pouze na MP, pak by kdekdo očekával, že půjde o pořádný nášup novinek. Ale šestice map, hrstka zbraní a pár techniky je jako co? Výsměch?
AuroN
Lolkovec
Snix
Tedy
Pro: Nové mapy + nová technika a zbraně, dva nové národy (Francie + Itálie)
Proti: Velmi slabá AI, nevyvážená mapa Operation Husky, málo nového obsahu, stále nekompletní sady zbraní