AquaNox

Už dlouho jsem nehrál rozporuplnější akci než AquaNox. Na jedné straně je perfektně graficky zpracován. Na svou dobu umožnila hra spoustu grafických nastavení. Spoustu detailů tehdy zobrazovala a musím říct, že s odstupem času to pořád nevypadá zle. Do toho pěkné zvuky a vlastně i nezvyklé herní prostředí. Moc dalších ponorkových akcí na pomezí FPS a simulátoru opravdu není.

Bohužel, herní náplň není úplně to pravé ořechové. Málo hraní, spoustu kecání. Koho zajímá 20 minut dialogů, když odměnou za to je pět minut průměrného střílení? A takhle celou hru plnou kecání a celkem repetitivní náplně misí. A to ještě o nějaké ty nepovinné kšefty můžete přijít, když jenom tupě odklikáte dialogová okýnka. Které, ač je hra pro dospělé, jsou nakreslena dost infantilně. Možná je to jeden z důvodů, proč neexistuje víc ponorkových akcí. Oceánské hlubiny jsou obrovské, temné a prázdné ve smyslu, že neobsahují příliš překážek.

Další problém  AquaNoxu je nevyvážená obtížnost, kdy jedna ze čtyř misí je dost tuhá. Po jejím splnění si koupíte lepší kvér a další tři vystřílíte snadno. Obchod je tady dost nedomyšlený a možná by tomu víc pomohly RPG prvky. Těžké mise jsou frustrující hlavně kvůli rychlým nepřátelům a pomalým zbraním. Torpéda jsou k ničemu a nepřátelé jsou nevyzpytatelní kvůli chaotickému pohybu. Například mise s EMP přestřelkami byli fakt ubíjející.

Je potřeba si nastavit citlivost myši skoro na minimum a mít velkou trpělivost u častého opakování, nebo snížit obtížnost. K tomu jsem se ale nesnížil a nakonec mě AquaNox přeci jen začala bavit. Pěkný příběh, něco málo vtipného vtipu a ve druhé polovině jsem se hru naučil obstojně ovládat a efektivně snímat nepřátele v nepřetržité akci. Nakonec jsem ocenil docela pěknou a neznámou atmosféru oceánských hlubin.

Když posloucháte dialogy, můžete se naučit i pár zajímavostí o oceánech.