Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 65
Konečně venku nasněžilo, i když jen takový poprašek, a tak jsem se pustil do hry se sněhem od finských vývojářů, která se odehrává v Grónsku patřícím pod Dánsko. Aby těch národností nebylo málo, hlavním hrdinou je zde Nor, kterému občas jeho spolupracovník nadává do Švédů. Mimo Islandu a dvou souostroví jsou zde tak zastoupeny všechny severské státy či autonomní území.

Mým úkolem byl odchyt a studium ledních medvědů, o nichž jsem psal diplomovou práci, ale to se hned druhý den změnilo a bylo třeba řešit záhadný nález a s ním spojené noční můry všech obyvatel stanice. Občas jsem se při řešení hádanek na chvíli zasekl, ale nikdy to nebylo na tak dlouho, aby mě to nějak moc štvalo. Párkrát byla hlavní postava celá bílá a jednou se mi hra sekla a musel jsem ji vypnout přes správce úloh.

Zpracování rozhovorů, které mi kvůli vystouplým obrázkům postav hodně připomínalo Criminal Case na Facebooku, se mi příliš nezamlouvalo a narušovalo celkovou tísnivou atmosféru. Naopak občasná možnost různých odpovědí byla vcelku fajn, i když asi jen jedna měnila něco zásadnějšího a zajímalo by mě, kdo se rozhodl jinak, než že zůstane u Novy v pokoji přes noc. Já jsem si to před rozhovorem uložil a druhou možnost vyzkoušel, ale přišel jsem tím o jednu animaci a probudil jsem se ve svém pokoji.

Hra obsahuje pět postav plus medvěda a bubáka a asi dvacet herních obrazovek, což není moc, ale stačí to, i když by mohla být přece jen o něco delší. Koupil jsem si krabici a den na to, co mi přišla, byla Steam verze zdarma. Krabici mám tedy zabalenou a alespoň jsem mohl plnit achievementy. Alpha Polaris mě stála stovku, což tak nějak kvalitě odpovídá, jelikož je ale nyní zdarma, určitě stojí za vyzkoušení.

Pro: Grónsko, příběh, lední medvěd, tísnivá atmosféra, více odpovědí

Proti: bugy, zpracování rozhovorů, krátké

+23
  • PC 60
Znáte to, když narazíte na nějakou tu zajímavou hru, která je ve slevě za dvě euro padesát a vy si říkáte: "Hele, dvě a půl eura nic není." Ale nakonec si stejně řeknete: "Néé, si ji koupím příště, určitě bude levnější." A nakonec si tu hru koupíte až po třech letech za těch dvě a půl eura? Tak přesně touhle hrou byla pro mě Alpha Polaris.

K úvodu dodám, že miluji film Věc, miluji jeho strašidelnou a mrazivou atmosféru. Miluji zasazení do stanice, která se nachází uprostřed sněhového ničeho, kde je kompletně odtrhnuté od jakékoliv civilizace. Miluji budování napětí a celkově miluji strach z něčeho, o čem nemáte ani páru. Věc bych považoval za jeden z nejlepších horrorů a můj nejoblíbenější film v rámci hororového žánru. Proč jsem teď mluvil o tomto filmu? Když jsem viděl Alpha Polaris, tak jsem si právě na Věc vzpomněl. Očekával jsem, že se tímto filmem bude Alpha Polaris inspirovat a asi jsem se ani moc nemýlil, ale...

Příběh se točí okolo nora Runeho Knudsena, který je na stanici Alpha Polaris, aby zde vypracoval svoji práci o ledních medvědech. Hned v úvodním filmečku vidíme všechny členy stanice – Ira Tullyho, který vůbec nezní jako Ir a Novu, která je inuitka. Taktéž je nám na začátku ihned ukázán objev vedoucího stanice Ala, který našel obrovský kráter, na jehož dně se něco ukrývá. Začátek zní slibně, avšak moje pozornost v následujících minutách nějak opadla. Alpha Polaris má hrozně nudný začátek a i některé následující pasáže mě ukrutně nebavili... Občas jsem se do hraní i nutil... Některé momenty moji pozornost pošimraly, ale poté jsem se začal opět nudit. Lehce za polovinou hry se však konečně začalo něco dít a příběh konečně jel na plné obrátky! ALE! Konec hry je opravdu dementní a celkově odfláknutý... Přijde mi to jako ten typ konce, který nějak spatláte, abyste vůbec nějakej měli... Tully se odstřelí, což mi i dávalo smysl... Nova, co byla zalezlá v pokoji se najednou objeví v laboratoři, odkud ji táhne Al... Alisteir si myslí, že Rune zabil Novu, tak ho pro jistotu Rune nemilosrdně zabije... a nakonec se Al jen tak rozhodne, že přivolá Wendiga... ok...

Přijde mi to jako škoda, protože Alpha Polaris má své světlé momenty. Snové scény jsou zajímavé a fajn, byla zde jedna, ke konci hry, která mi přišla jako dobrý mind fuck. Ze strašidelných momentů mi šel mráz po zádech a obrovskou zásluhu na tom mají zvuky a hudba. Obecně samotné zvuky mi naháněly husí kůži a poklidná ambientní hudba zase dodávala atmosféru. Grafice asi nemám, co vytknout není dokonalá, ale zase není příšerná.

Dabing je vydařený, ale vadí mi, že Rune nemluví, když komentuje nějaký předmět. Pouze se objeví text, co si Rune myslí. Přeci je normální, že hlavní postava hlasitě komentuje své okolí, no ne? Taktéž mi přišlo, že dialogy byly hrozně moc informativní, myšleno tak, že během dialogů vám postavy hrozně všechno vysvětlovali, až mi to přišlo lehce nepřirozené.

Jak mě hra, tak ukrutně nudila, tak jsem ani ty hádanky neměl chuť řešit a většinu hraní jsem strávil s frňákem zabořeným v návodu, abych si alespoň naplno užil ten příběh. Ovšem během hraní jsem si říkal, jak by mě mohlo řešení některých hádanek vůbec napadnout?

Alpha Polaris je pro mě zklamání… Příběh je sice místy zajímavý, ale kazí ho nezáživné části a odfláknutý konec. Ovšem, jak jsem zmiňoval, hra má své světlé momenty, mezi které patří atmosféra, kterou tvořila převážně hudba a hlavně zvuky! Je to obrovská škoda. Čekal jsem od Alpha Polaris víc, když jsem na ní ty tři roky čekal…

Pro: Zvuky | Hudba | Atmosféra

Proti: Do poloviny hry nudné | Odfláknutý konec

+22
  • PC 60
Skrz na skrz průměrná adventura, ale nemyslím to nijak zle. Je tak nějak hezky průměrná.

Vlastně jí ani nemám tolik moc co vytknout. Vděčné prostředí zamrzlé Arktidy, zajímavá parta lidí, potenciálně poutavý příběh. Ani mi nevadilo, že to mělo pozvolný rozjezd, ono to pak lépe vyzní, když se začne něco dít. Když tak na to tak vzpomínám, tak začátek s medvědem mě vlastně paradoxně bavil nejvíc, neb jsem byl v očekávání, co přijde (vůbec jsem netušil, do čeho jdu).

Ani mi vlastně tolik nevadil konec, nepřišel mi odfláknutý (že postavy jednají trochu zvláštně je obhajitelné samotnou zápletkou Wendigo psychóza a úplný konec, to bych musel sepsout 9 z 10 filmů.

Ale je to prostě takové obyčejné. Nepočítám s tím, že bych si za rok z Alpha Polaris něco víc pamatoval. Trochu mě zklamalo, že se hra nedržela čistě psychologické roviny, a tu více neakcentovala. Namísto toho je to takový mišmaš, kdy je to trochu psycho, trochu okultismu a nevím, co si o tom moc myslet.

Dabing je jen při rozhovorech. Ono sice to komentování věcí nahlas je nesmyslné, ale prostě dodává to na té atmosféře. Jsou tady možnosti v rozhovorech, ale reálně se nic nezmění v horizontu delším než 10 vteřin. Teda mám na jedno rozhodnutí podezření, ale pochybuji, že vůbec někdo z hráčů dal to druhé. Virtuální sex s Inuitkou je příliš velké lákadlo.

Hlavní hrdina je takový trouba (asi jsem ho v tom i podpořil naprosto zpackaným dortíkem). Možná proto, že je to Nor a dělali to Fini.

Grafika je lehce podprůměrná, lokací je poměrně málo, ale to nevadí, co chtít od vědecké stanice. Rozhodně ne nějaký super komplex, ve kterém se hráč akorát ztratí. Obtížnost je fajn, celkem jsem to i dával, s výjimkou hádanek, které bylo nutné přesně vypsat, navíc anglicky že jo. S překvapením jsem asi na půlku z nich přišel, ale s mou ostudnou úrovní angličtiny (B2) jsem třeba jedno slovíčko prostě ve slovní zásobě neměl (nutné k vypsání ke konci). A dokonce i teď ho neustále zapomínám, a to jsem si o tom už čet teďka asi pětkrát. Strašný.

Co se týče délky, píšete krátké, já jsem vemeno, mně to trvalo 6 hodin, ale asi bych to už delší ani nepotřeboval, na to tu ten obsah prostě není.

Hudbě by možná slušelo něco ambicióznějšího, než fake orchestr, sem tam neškodná elektronika a na konci laciné jakože hrůza zvuky. Lepší, svíravější a obecně odvážnější hudba by určitě celý dojem zvedla o mnoho procent. Ale samozřejmě si tam každý toho Morriconeho z Věci může pustit sám žejo. (Věc)

Je to tedy zkrátka nakonec fajn adventura, která ničím nenadchne a ani nezklame. Ze zdejšího hodnocení by se mohlo zdát, že je to snad úplná blbost, a to fakt není. Chybí jí možná větší spád, poutavější scénář, něco, co by člověka fakt dostalo (teda ony tu ty věci jsou, ale všechny jen ve snu hlavní postavy). Prostě je asi problém především v příběhu i zápletce, které jsou OK, ale nic víc.
+18
  • PC 75
Alpha polaris na mě už od úvodního menu působila stroze (Jednoduchost ale není to nutně na škodu že?)
I když krásná hudba a polární záře na uvítanou jsou působivá společnost.

Hra vás hned v úvodu seznámí s principy hraní, to je ale spíše pro nováčky. Pokročilý a zkušení adventuristé je potřebovat nebudou, protože ovládání je klasické.

Příběh Alpha Polaris je tajemný a rozkrývá se postupně, což pomáhá budovat napětí. Plus je i komorní prostředí celého děje, kdy se skoro nehnete víc jak na pár metrů od stanice. Snové předěly ala Posel smrti jsou podobně působivé, jako ve hře od Unknown Identity.

Hlavní postavou je výzkumník Rune Knudsen, který tráví čas na stanici, aby zkoumal život ledních medvědů. Rune je hodně průměrný charakter, nemá žádnou zvláštní vlastnost a ani v jiných oblastech není výrazný (no prostě strašná herní postava).

Nacházíte se na výzkumné stanici firmy Euler Petroleum. Expedice na ní má za úkol hledat v Grónsku ropu a vy zase lední medvědy. Rune to sám trefně okomentuje, jako vážný střet zájmů. Výuka o ledních medvědech mě bavila, vždycky jsem rád, když mě hra i trochu vzdělá.
Za chvíli se po záhadném nálezu začnou dít podivné věci a my je budeme vyšetřovat. Lehká inspirace kultovní Carpenterovou Věcí mě napadla jako první.

Vedle Runeho jsou na stanici i další postavy v mnoha ohledech pro potřeby adventur spíše ikonické. Třeba Tully irský kolega, který je tak trochu samorost a za svou pubertálnost skrývá svou nejistotu sám v sebe. Al trochu obtloustlý, připlešatělý, ale zkušený polárník, který je už unaven samotou a věčným chladem. Dále Nova Ananaková zastupující seběvědomé ženy. Je krásná eskymačka, do které je náš hl. hrdina zabouchnutý a dost neohrabaně se snaží „získat její srdce“, ale jak už to při katastrofách bývá. Stačí být morálně silný a čestný a ženy vám padají k nohám. Poslední do party je pak Alister Euler mladší syn majitele stanice a jak už to tak bývá, chová se jako zbohatlický rozmazlený spratek.

Graficky je hra na velmi slušné úrovni a co je nejdůležitější je funkční z hlediska hraní. Jinak takový výhled jako mají postavy ve hře, bych si také chtěl někdy v životě dopřát. Prostředí Grónského ledu je nádherné a hudba ve stylu (jsem sám a opuštěn, vítr a sníh mě šlehají do tváře a zamyšleně pozoruji krajinu) se k němu hodí parádně.
Animace nejsou žádné terno, ale zkažené také nejsou. Když seberete předmět, tak opravdu zmizí a to je potěšitelná maličkost, ale věci, které už k ničemu nejsou, jsou stále aktivní, pro mě osobně stále negativum u adventur.

Nápověda co dál, tady funguje klepnutím myšítka na hlavní postavu. Často se mi stávalo, že jsem na Runeho ťukal omylem, protože mi překážel ve výhledu a nemožnost přeskakovat jeho vlastní komentáře mi hru výrazně prodloužila navíc pokud je v inventáři víc věcí otevírá se rychlostí chromého hlemýždě a jeho používání mi také výrazně prodloužilo dobu hraní, která je mimochodem kolem 3-4 hodin.

Nenadabované vyjadřování hlavní postavy k okolí na mě působilo nezvykle, chvílemi mi to i vadilo. Je přece logické, že bychom měli slyšet své vlastní myšlenky. Možná to mi trochu bránilo se více sžít s hlavní postavou.
Také občasné odpovědi pomocí emočních možností mě příliš nenadchly. No ale Alpha Polaris není herně o rozhovorech, které vás posunou dál.

Hra je povětšinou hodně tichá, kromě kroků hl. postavy není slyšet žádný jiný zvuk okolí, ale co jste v pustině Grónska, nikde nikdo, tak jaký zvuky. Jen občas jsou slyšet jemné tóny v pozadí a atmosféra je hned lepší.
Jinak celková atmosféra se vývojářům povedla, zejména noční stanice stojí za to.

Hádanky jsou pěkné, ale nečekejte žádnou nápovědu. Občas se můj mozek u hry i zapotil. Zákysy, ale většinou způsobovala moje vlastní blbost, třeba u hádanky s nalezením medvěda, jsem měl chuť notebook roztřískat, než jsem zjistil, že krokuju v jiné lokaci....

K řešení postupu budete občas používat mnou nazvanou „Sherlokovskou odpověď“(protože jsem ji viděl poprvé ve hře Sherlock Holmes Awakened. Kdy budete muset na klávesnici napsat správnou odpověď. V Sherlockovi to bylo peklo skoro bez nápovědy, tady alespoň nějakou máte. Tyhle pasáže patří v Alpha polaris k tomu nejobtížnějšímu.

Ve hře se objevuje i tradiční adventurní klišé: Musíme to vyřešit, shodují se svorně všichni = já to mám vyřešit. Potom se jeden dívá na televizi, druhý z okna a já pobíhám okolo a zachraňuju jim zadky. Realističnost chování dostává zase jednou slušně na prdel!

Pokud něco doslova vyniká nad vším ostatním, tak je to dabing. Někdo si v odhlučněných místnostech dal opravdu záležet.

Finále je trochu spíchnuto horkou jehlou a už skoro nic neřešíte, jen se přemisťujete, ale asi to pomáhá ke slušné gradaci děje.

Ačkoli si mě Alpha Polaris získavalo hodně ztuha, nakonec se mu to povedlo. Na to jak málo jsem před hraním od ní čekal, tak pro mě rozhodně je hra příjemné překvapení.

Pro: Dabing, atmosféra, hudba, Grónsko

Proti: Rune, krátká herní doba, drobné nedodělky, Finále

+16
  • PC 60
Alpha Polaris je jedna z pěti posledních moderních adventur, které jsem kdysi dohrál a ke které se vracím. Nepamatoval jsem si z toho vůbec nic a v podstatě o tom není moc co psát.

Je to čisté hororové béčko, vykrádající asi posté film Věc. Znáte to - polární základna, parta lidí (přesně pět - čtyři normální a jeden kretén) a tajemné zlo. Postavy jsou nijaké včetně hrdiny Runeho, cokoliv zajímavého - konflikt ochrany přírody a domorodci vs. těžba oleje je tu tak odbyté, že větší hloubku měl kdysi i Segalovský film Aljaška v plamenech. Pár nočních můr, jeden pěkný sex, krátký rozsah kde se ještě tři ze čtyř kapitol vůbec nic neděje. Ve finále se to konečně trošku rozjede, ovšem konec odpovídá filmovým béčkům a je naprosto dementní mocný démon z jiné reality Wendigo se prostě utopí...  

Technická stránka je na to jak hra byla malá (přes 700 mega) celkem slušná. Pěkná kreslená grafika, dokonce i pár filmečků. Na druhou stranu při prohlížení předmětů neslyšíte žádný komentář, co mě přišlo podivné. A těch lokací je pět a půl, takže asi nebyl problém je slušně nakreslit.

Jako hra to není zas tak zlé. Pominu-li krátký rozsah - po desáté jsem zapnul, po půl třetí bylo hotovo, je tu pár prima nápadů. Hrdina bere jen to co v tu chvíli potřebuje (protože ví že jsou v případě potřeby o pár místností vedle) a ty věci které by do kapsy nestrčil si dá třeba na záda, Ovládání je tradiční dvěma tlačítky, ztratit se není v těch pár lokacích kde. Samotné úkoly jsou veskrze logické a pokud kliknete na Runeho, ten sám okomentuje co by bylo potřeba udělat. Hratelnost je prodloužená tunou aktivních míst, které jsou vesměs k ničemu, ale to už je taková klasika. Rozporuplný je návrat parseru, kde vypisujete co znamenají eskymácké symboly, či odpovídáte na dotazy hry.

Přiznávám, že luštění čmáranic jsem po nějaké době vzdal, protože prostě nejsem archeolog nebo paleontolog a opsal jsem je z návodu... fakt by mě zajímalo jak jsem třeba v jeskyni měl přijít na jméno Wendigo, když je v deníku Witigo. A ty herní dotazy jsem nakonec taky nedal, nechtělo se mi nad tím přemýšlet... jak jsem sakra měl vědět třeba kde je Nova, když ta místnost tam celou dobu nebyla ani žádný vchod do ní? Jasně byla na mapě, ale to se člověk podívá na začátku a pak to zapomene. Čili návrat parseru je pěkná pocta Sierrovkám, ale člověk aby pomalu byl jasnovidec.

Alpha Polaris je krátká jednohubka s béčkovým stokrát ohraným příběhem, která se ale kupodivu hraje celkem slušně, takže 60%.
+16
  • PC 55
Jedna z mých vůbec prvních adventur, tehdy jsem nějak nevnímal celkovou průměrnost této hry. Moc velký první dojem na vás neudělá ani herní menu ani začátek hry, kdy se snažíte stopovat ledního medvěda. Naštěstí zhruba od poloviny příběhu, dostane hra spád, aby poté spadla do odfláknutého konce.

Ovšem hlavním tahákem hry je podle mě atmosféra, když jsem hru hrál poprvé, vím že jsem vyskakoval ze židle hrůzou, při každé trošku více děsivější scéně. Velkou část v tomto určitě nese hudba a sound design.

Celkově je Alpha Polaris celkem průměrná příběhovka, která má ale velice silnou atmosféru.

Pro: Atmosféra, příběh, hudba

Proti: Začátek hry, bugy, konec

+14
  • PC 70
Za dne tak akorát mrazivé teploty na projížďky zasněženou krajinou, za večera aurorou zaplavená obloha = ideální romantické scenário. Nicméně tady se nerandí, tady se maká. A konečně nějaká hra jasně poukazuje na to, že práce škodí! (no dobře, je to trochu komplikovanější, ale já se té naivní představy nevzdám. >_>)

Zkrátka a dobře, den jako každý jiný, šichta jako každá jiná, sněžný medvěd jako každej jinej, a v tu ránu se něco šeredně zvrtává. Všichni začínají mít děsivě reálné noční můry a co je horší, všem se zdá plus mínus krát děleno to samý. Ve vzduchu lehce smrdí mystično a ze zdejšího osazenstva se přirozeně aktivně na jakýms takýms pátrání podílí pouze hlavní hrdina (strašnej borec, mimochodem). Ve své investigaci zjišťuje jednu hrůznější věc za druhou a kolikrát málem i zařve. Nicméně co by to bylo za love story, kdyby ve finále stejně neodjel se svou milou do západu slunce…wait.

Asi to zatím zní, že si z toho dělám akorát tak prdel, ale ono to vůbec není tak zlý. Děj má spád, atmosféra člověku dejchá za krk od začátku do konce, v pozdějších fázích se horror geeks dočkají i solidně děsivých momentů, nefalšovaní hártkór adventůristé budou slintat blahem nad obtížností zdejších hádanek a puzzlů, místo regulérní hudby se tu do uší line parádní ambient, no a…to je asi tak všechno, co se k tomu dá říct bez většího spoilování.

Pro: atmosféra, ambient, vysoká obtížnost, jisté nové prvky, voice acting, gradace děje, možná to nebyl západ ale východ O.o

Proti: odfláklé finále, dvojrozměrné postavy (ale to jim nemůžu mít za zlé, na tak malém prostoru v tak krátkém čase hovno prokreslíš), vyloženě sprostá krátkost

+9 +10 −1