Mě stereotypnost u hodně her taky vadí, ale svým způsobem je každá hra stereotypní. Já jsem spíše chtěl říct, že nestojím o nějaké extra komplexní hry (jak si podle vašich nároků představuju), kde je tisíce možností, kde ani na setinu z nich po pátém dohrání nepřijdu a X konců a možností zachovat se všude jinak. Prostě Hitman mě kvůli toho neustálého přemýšlení a adventuření nudil, takže je lepší skočit do akce, jako je Kane and Lynch. Svým způsobem by se dalo říct, že je to hra více stereotypní, než nějaká "megašupahra", kde mám teramiliony možností ukončit misi :-)
V jednoduchosti je krása a Kane and Lynch se dá považovat za klasickou stereotypní akci, ale nabízí skvělé ničení prostředí a až do místa, kde začla Jungle se mi desgin úrovní strašně moc líbil, takže já tam stereotyp necítil tolik jako u Hellgate London, Crysis (ta jungle a vojáci - furt to samé), Boiling point, Oblivion, Morrowind.