Nejlépe hodnocené komentáře
System Shock 2
Quake
Zpracování:
Design map svým zpracováním připomíná středověké a gotické období a dokonce i samotné zbraně mají nádech fantasy. To je způsobené tím, že jednotlivý designéři měli na hru odlišný názor. American McGee a Tim Willits chtěli udělat hru více sci-fi - podobnou jejich předchozímu titulu Doomu. Zatímco John Romero trval na hybridní temné fantasy hře, která by byla mixem RPG a 3D akce. Nakonec se přikolonili k první variantě, ale přesto některé fantasy prvky zůstali – např. podivně vypadající zbraně a architektura.
Multiplayer:
Díky chytrému datu vydání v období, kdy internet prožíval svůj první boom se hra nemohla obejít bez propracovaného multiplayeru a okamžitě se stala hitem. Dokonce bylo možné singleplayer část projít v tzv. koo-perativním režimu. Nejpopulárnějším herním módem se stal samozřejmě Deathmatch – všichni proti všem. Hra ve více lidech disponovala unikátními možnostmi pohybu – skákání ve stylu zajíce, rychlé skákací úkroky a novátorský „rocket jump“, který střelou z raketometu pod nohy při výskoku hráče vymrštil výše než obyčejný skok na úkor částečného sebepoškození. Na bázi Quake enginu vznikla řada dalších her a modfikací, z nichž nejznámější je určitě Half-Life. U „Qáka“ jak se mu u nás také říká se poprvé objevil fenomén zvaný „speedrun“, kdy hráči zaznamenávali video ze hry a přitom se snaží jednotlivé levely projít v co nejkratším čase.
Quake byl v mnoha ohledech revoluční hrou a také první hrou s pravým 3D enginem s mnoha novými efekty. Quake je pro mě osobně první skutečnou 3D akcí.
Pro: Revoluční 3D grafika a efekty, nevšední arzenál zbraní, poutavé gotické/sci-fi prostředí, multiplayer s mnoha možnostmi, parádní soundtrack od známé skupiny Nine Inch Nails.
Proti: Prostředí je sice atraktivní, ale po čase stereotypní, chybí více druhů nepřátel.
Deus Ex
Operation Flashpoint: Cold War Crisis
Kampaň jsem bohužel nedohrála, zas tolik mě nezaujala, ale jednotlivé mise, editor, ale hlavně množství modů a addonů mě u Flashpointu dokázali udržet léta. Dokonce jsem sama vytvořila mod, který z Flashpointu dělá strategickou hru pro dva. Bohužel jsem ho nevydala a tak skončil v propadlišti dějin.
SWAT 4
Pro: Koncept, zbraně a vybavení, grafika, hodnocení po misích, trvanlivost
Proti: drobné bugy (nic, co by kazilo zážitek)
Dune 2000
Chválím i kvalitu výbuchů, kterých si užijete dosytosti či povedené animace. Pravděpodobně nejlepší je způsob odlišení tří bojujících stran. Nádherné zlaté budovy rodu Ordos či naprosto perfektní hlas při hraní za rod Harkonnen. I ono "game saved" znělo, jako kdyby mi každou chvíli měl někdo dát pěstí.
Rovněž chválím hudbu (skladby se dají volit v menu) a krásný dřevěný interface.
Ve zkratce zábava. A skvělý remake.
Pro: Grafika celkově, příjemné odlišení rodů, animace
Proti: Ošklivé a okoukané jednotky, stereotypní mise
The Elder Scrolls III: Morrowind
Za nějaké "Offline MMORPG" bych to příliš neoznačoval, respektive mi to přijde malinko nešťastné a zavádějící. Jediná skutečně aktivní postava je hráč. A ani ten zase nemá tak moc možností. Určitě se dá třebas bylinkařit, lovit zvířátka atp., nicméně nic moc z toho. Už i vzhledem k omezenému množství financí všech obchodníků (nepočítaje v to "easter-egg" v Caldeře, který ovšem zrovna po bylinkáh moc nejede, resp. je tuším nevykupuje). Nadto systém prodeje je opravdu archaický. Barter fungoval lépe i ve Falloutu.
Uvěřitelnost světa značně snižují i "generická" NPC a především jejich generické výpovědi.
Nicméně veškerá má kritika vlastně není moc fér, jelikož u hry jsem strávil více času než u spousty jiných, kterým jsem dal vyšší hodnocení. Alfou-omegou tohoto prazvláštního "jevu" jsou ovšem právě mody. Ty přidávají rybičky do řek a moří (od malinkých až po kosatky a velryby), ptactvo na oblohu. Dramaticky zlepšují grafiku prostředí a především postav. Ve velké míře rozšiřují možnosti. Minimálně estetický zážitek je pak velmi vysoký. Přičemž je třeba zmínit, že architektura občas vyniká i pokud mody nepoužíváte.
Zkrátka koupě GOTY verze se v současné době určitě vyplatí. Nicméně žádný "hluboký" zážitek hraní nenabízí. Jde o čirou oddychovku. A pro naplnění onoho "Role" v RPG je potřeba celkem dost hráčovi fantazie, jelikož hlavní postava samozřejmě není moc přesně definována (což vyplývá z výše zmíněného zaměření hry).
Pro: mody, grafika, možnosti rozvoje hlavního charakteru
Proti: systém ochodování, povyšování (jsem holt tradicionalista), příběh, dialogy
Planescape: Torment
Freelancer
Že je technická stránka na svou dobu převážně kvalitní je myslím bez debaty, takže přeskočím, nakolik se mi líbily pozadí, designy lodí a pod. Co mě však vytáčelo byl dabing, který byl přinejlepším průměrný. Nekritizuji teď samozřejmě náhodné skládání hlášek, což byl imo dobrý nápad, ale to, že krom některých jiných postav je především hlavní hrdina totální dřevák. To nemohli sehnat někoho, kdo by ho dokázal nadabovat pořádně? Štval mě až tak, že když v cut-scéně dostal po hubě, tak jsem fandil záporákům. To asi není příliš zdravé. (některé postavy byly samozřejmě kvalitní, ale převážit hrdinu mají trochu problém)
Co se týče ovládání, tak jeho jednoduchostí jsem byl zpočátku velice nadšen. Co mě ale časem začalo žrát bylo to, jak se tento přístup podepisuje na hratelnosti. Ve výsledku totiž všechen dog-fighting končí u toho, že myší po obrazovce zuřivě honíte křížek kroužkem. Nekritizuji teď potřebu zaměřovat, protože vím, že to je u simulátorů běžné. Co ale běžné není, je téměř absence jakékoliv letecké taktiky, protože ta je kvůli ovládání a vysoké manévrovatelnosti strojů po většinu času omezena na to, že rozstřílíte nepřítele, kliknete na automatické zaměření dalšího, na kterého se během sekundy/dvou OTOČÍTE (skoro jak v FPS) a pokračujete. Jediné narušení bitevní rutiny bývá, když do vás někdo ze zadu začne kydlit, což vyřešíte tím, že stisknete afterburner a pohnete myší náhodným směrem, čímž setřesete libovolného AI nepřítele. Netvrdím samozřejmě, že bitvy ve hře nemohou být vzrušující, ale rozhodně ne ty generické, kterých si asi hráč užije nejvíce. (jako zajímavé můžu zmínit třeba ovládání 360° věžiček, či možnost pomocí blbnutí s motory trikovat ve stylu Battlestar Galacticy. Potíž ale je, že v praxi je to celkem na pytel...)
Co jsem také příliš nepochopil, bylo obchodování. Ne tedy, že bych nepochopil samotný proces, ale vzhledem k tomu, jak nezáživné a otravné je v téhle hře cestování na větší vzdálenosti (což je pro dobrou cenu nezbytné), tak pro mě samotná finanční motivace, ať sebevětší, prostě nebyla dostatečná, protože raději půjdu hrát solitaire, než abych se buhví jak dlouho prokousával stezkami tohoto vesmíru (a než mi to nějaký chytrák vpáli: Ano, vím jak se používají waypointy a autopilot). V příběhových misích jsou tedy tyto cesty zábavné, protože jsou prokládány dialogy a událostmi, ale pendlování jsem opravdu po první cestě musel pověsit na hřebík... (a to upozorňuji, že obvykle mám freelance obchodní hry celkem rád.)
Tím se dostávám k příběhu, který je jednoznačně největším plusem a to nejen po dějové stránce, protože příběhové mise jsou fakt nadupané. Několikafázové, postupně gradující bitvy prokládané rozhovory a cut-scénami, jsou hlavní důvod, proč má smysl si tuhle hru zahrát. Dokonce mě vyhlídka na další posunutí příběhu držela u hry i mezi dějovými misemi, kdy jste nuceni si otravnými generickými bitvami vydělávat na lepší vybavení. Občas tedy bývají problémy se zasazením příběhu do světa hlavně tedy kvůli častému střídání stran (např. episoda s Lane Hackers - Zachránili mě ze šlamastiky, spokojeně jsem pokecal s jejich bossem, odletěl jsem a když jsem se po chvíli, aniž bych posunul příběh, vrátil, tak jsem zjistil, že jsme opět nepřátelé, přestože jsem si před pár minutami dával na jejich bázi kafe), ale myslím, že to se dá odpustit.
Problémem akorát je, že když příběh po 15-20 hodinách dokončíte, tak vám hra oznámí, že není u konce, jelikož stále vás ještě čeká spousta systému a tajů k objevení a prozkoumání a řada úkolů ke splnění... Tak moment: Já právě dokončil dějovou linii, která finišovala tou nejbombastičtější sérií bitev, kterou ta hra může nabídnout a mám teď úžasnou vyhlídku létat klidně do skonání světa po generických systémech, které všechny obsahují ty samé generické questy? Wow... Kdyby si alespoň autoři trochu vyhráli se speciálními nepříběhovými úkoly pro různé lokace... Takhle jsou všechny generické mise akorát o tom, že je třeba někam doletět a někoho rozstřílet. Chápu, že v multiplayeru může ten freelancing být nějakou dobu zábavný, ale já jsem z toho pocítil trochu rozčarovaní. Je super, že je universum velké, ale já už (oproti začátku) neměl později ani motivaci přistávat na většině planet a stanic, protože jsem věděl, že tam prostě nic zajímavého nenajdu. A že můžu být třeba pirát a místo stále stejných bitev s piráty trpět úplně stejné bitvy s fízly? No nic...
Nocturne
Jenže, atmosféra žel zdaleka není všechno. Hratelnost je neuvěřitelně příšerná; náplň hry se sestává - tedy kam až jsem se dohrál... pravda, ne až tak daleko - snad pouze z procházení jednotlivých lokací (víceméně lineárních; není moc kde se ztratit) a likvidace nepřátel. A právě ona akční složka měla za následek, že jsem s hrou poměrně rychle praštil (ačkoli jsem ji zkoušel rozehrát vícekrát). Poměrně atypické ovládání - klávesnice (+ případně myš) jako v běžných TPS, ovšem s pevně umístěnou kamerou - se dá přežít jen do té doby, než se na vaši nebohou postavu (nejlépe otočenou směrem k vám) stojící někde daleko v rohu obrazovky sesype kupa nepřátel.
Pak totiž nastává peklo; jediné, co vidíte, je masa nepřátel spolehlivě zakrývající každý kousek Strangera, který by vám mohl napovědět, kterým směrem je asi tak natočený či na koho - a jestli vůbec - míří. Autoaim tu tedy sice je, moc však situaci nezachraňuje (nicméně bez něj musí být hra snad naprosto nehratelná). Takže jen držíte tlačítko střelby, doufáte, že snad na někoho míříte a bezmocně sledujete, kterak vám ubývají HP. Vskutku hororový zážitek.
TimeShift
Pro: Design,post-apo sci-fi,industriální části hry,filmečky,hrátky s časem,fyzika,žádné bugy.
Proti: Zaměřování,absence výklonů,jinak naprosto nic.
Fahrenheit
Minihry se sice hrajou skvěle, ale jen hodně těžko se dá přitom sledovat co se vlastně děje na obrazovce. Na to poměrně doplatí hlavní bitka s Oracle.
BTW: Taky by vás zajímalo, jak se mohla Carla Valenti vyspat a následně otěhotnět s Lucasem Kanem když je mrtvej? Evidentně se ta smrt nevztahuje na určité orgány :)
Pro: naprosto úžasný první dvě třetiny, způsob vyprávění, atmosféra, postavy, opravdu filmovej zážitek
Proti: ty strašlivý blbosti v poslední třetině hry
Grand Theft Auto 2
Pro: Živé město, chytlavost, hratelnost, trvanlivost, příběh, multiplayer.
Proti: Absence mapy a navigace pro uložení hry, nechat se zapálit plamenometem je až příliš frustrující.
Driver
Vynikající grafika, destrukční model (ač jen na oko, ale líbivý), jízdní model... příběh teké nebyl k zahození a ke konci opravdu gradoval, jen mi přišel trochu zmateně vyprávěný, vydedukovat co se opravdu děje (aspoň s mojí tehdejší znalostí angličtiny a nic moc slovníkem) byla fuška.
Mise jsou rozhodně plné adrenalinu, ne že ne. Někam dojet ve stanoveném čase je prvních pár misí brnkačka, v dalších několika misích přituhuje a v posledních několika misích se trestá i jedna jedinná chybyčka. Ale dohrát tuhle hru pak přinese nevídané uspokojení a hrdost :-D
Driver se také rozhodně pyšní nejtěžším "tutoriálem" (test v garážích) v historii her.
PS: U Drivera jsem s bratry strávil bezkonkurenčně nejvíce času, ať už šlo o blbnutí, volné jízdy po Miami, San Franciscu (zkoumání Golden Gate a Alcatrazu), New yourku a Los Angeles, nebo překonávání se ve skoku do dálky na jistém mostě v Miami (ta nespoutaná radost, když někdo překročil možnosti hry a katapultoval vozidlo přes celou mapu) :-D.
Pro: na svou dobu grafika, destrukce auta, jízdní model, adrenalin, zajímavý příběh, originalita misí, žádné střílení :-)
Proti: zamotaný příběh, pro někoho peklně těsné časovky, pravoúhlé silnice (někdy i pod úhlem 45°)... i když je to vlastně USA, originální ale zmatený výběr misí pomocí záznamníku
Resident Evil 3: Nemesis
Po docela hrubém "rychlozačátku" hra nabírá na pravdidelnějším tempu a můžeme se opět soustředit na příběh. Ten zde začíná ještě před dějem 2. dílu, tzn. zabitím členů týmu S.T.A.R.S..
Level design:
Většina herní doby se odehrává na zdemolovaných ulicích, plných barikád, opuštěných aut, zatarasených silnic, zabedněných domů. Design se opět hrozně moc povedl, je vidět, že hoši v Capcomu umí. Interiéry se nesou v duchu RE série-takže výborné. Příběh nás zavede i do starých známých lokací a míst v Recoon City, z toho jsem měl radost.
Puzzly a hádanky:
Velké množství, zase o něco lehčí než v 2. díle, ale i tak opět zábavné a nápadité, shánění krystalů k otevření brány parku mi zůstane v paměti dlouho.
Zvuk:
Objevuje se zde akční hudba, jinak zvuky opět na velmi dobré úrovni.
Celkově:
Nemesis je chudší příbuzný předchozích dílů, ale i tak skýtá spoustu zábavy. Jsou zde nové postavy, noví nepřátelé, nové zbraně a prostředí, určitě povinnost pro všechny fandy RE. Herní mechanismy zůstaly zachovány, rozvětvení příběhu jsem uvítal s otevřenou náručí. Není zde cítit již ten gradující příběh, hra se nese na jedné vlně, na druhou stranu nepolevuje a nemá chluchá místa. Finále s atomovkou tomu dalo korunu. Bohužel herní doba je asi o třetinu kratší než předchozí díly, to je velká škoda. Ale radši kratší poutavá hra, než uměle prodlužovaná nuda, že...
Pro: Vše nové od předchozích dílů, opět mistrný level design, zvuky, hudba, příběh, atmosféra, žádné bugy, finále příběhu.
Proti: Délka hry, akčnost na úkor atmosféry.
Ignition
Trochu neskôr som sa dostal k plnej verzii, ktorá bola priložená ku Levelu. Chyba, že som si vtedy ten časopis kúpil, pretože odvtedy ma na istú dobu nikto nedokázal odlepiť od monitoru. Konečne som si mohol vyskúšať ďalšie trate, z ktorých najmä tá v takom westernovom prostredí, kde vás mohlo zmiesť tornádo mi vošla do pamäte a dodnes na ňu rád spomína. Ďalšie autíčka, to bola paráda a najmä v multiplayeri v škole bola sranda, keď pretekali samé autobusy alebo banány a učebňou sa ozývali samé výkriky vzrušenia a nadávky... Toto je pre mňa jedna z najpamätnejších hier histórie, hoci nie je až tak známa.
Pro: Grafika, hrateľnosť, multiplayer, design tratí, humor
Proti: Málo tratí, single je zábavný, no nie na večnosť
Prince of Persia
Proti: Reakce ovl.
Half-Life 2
Half-Life jednotka vyšla v dobe, keď leteli najmä bezduché (pozor, nehovorím zlé, aj ja som v nich odohral desiatky hodín) strieľačky typu Quake, či Blood a jej inovatívny prístup šokoval celú hráčsku obec. Strieľania bolo stále dosť, no pomenej oproti spomínaným hrám a pridala sa nutnosť logického myslenia. A Half-Life 2 v tom všetkom pokračuje, keď sa občas po adrenalínovej akcii proste na chvíľu zaseknete. Príjemne popoťahujete mozgové závity, niečo poriešime a ideme ďalej. To sa mi páči, isté spestrenie. Half je proste legenda a skvelo hrateľný - čo viac chceme?
Pro: Grafika, hrateľnosť, puzzle, vyvážený pomer strieľania a puzzlov, modifikovateľnosť, multiplayer, atmosféra, vynikajúca AI
Proti: Krátke, nudná prechádzka vznášadlom, zopár menších bugov
The Chronicles of Riddick: Escape from Butcher Bay
Hudba mi sem tam připomněla první Fallout a jeho bezútěšnou atmosféru (což je dobré). Vytkl bych snad jen docela jednotvárné prostředí (až na závěr) a grafické zpracování - mám teď namysli nerealisticky kontrastní stínování.
Ať se jdou zatracení nemluvové Freeman, Blazkowicz aspol. bodnout; hlášek sice mohlo být víc, ale i tak je herní Riddick (mluvený přímo Dieselem) docela dobrý akční hrdina. A potěší i přítomnost tlamy Perlmana (zdálo se mi, že jeho postava mu byla i trochu podobná) nebo třeba Johna "Bendera" DiMaggio, jen příběh by mohl být krapet propracovanější. Každopádně fajn hra.
Pět kouzelných amuletů
Pro: Atmosféra, grafika, příběh, dialogy
Proti: Pro někoho možná moc infantilní
Pro: Fascinující příběh, atmosféra, hratelnost.
Proti: Občas je šance, že vám bob zvaný hnědý zaťuká na trenýrky.