System Shock 2

Dlho som rozmýšľal, či dať 90 percent alebo 100. Ale keďže technicky bezchybná hra neexistuje (a podľa mňa by malo byť možné dať 100 percent hre bez toho, aby bola technicky dokonale odladená - pretože taká hra neexistuje ), dávam plný počet :) Z čoho je jasné, že tu nie je čo vytýkať.

Moje hodnotienie nebude nepodobné tým, čo tu už sú.
Hra, podľa ktorej sa formoval môj názor na to, čo je dobrá hra a čo nie, nestratila nič zo svojej skvelosti ani za 11 rokov. Väčšína ľudí si ju už dnes asi nezahrá - lebo zastaralá grafika. Ale určite sa pár ľudí nájde, takí, čo im nejde o grafiku, ale o skvelú hrateľnosť a príbehy. A tí si v tejto doteraz neprekonanej hre prídu na svoje.
Taká variácia možností, ako hru hrať a spôsob kontroly, aký nad horu máte, sa dá porovnávať jedine s Deus Exom a Thiefom. Nič iné toto prirovnanie neznesie.

A áno, Bioshock je len slabým odvarom a Dead-Space sa z tejto hry (rovnako ako z mnohých iných - The Thing napríklad) snažil požičať mnoho, ale nesiaha jej ani po kotníky (na druhej strane, je nefér porovnávať genre-blender, akým System Shock 2 je, s hororovou strieľačkou).

Pokračování jedné z mých nejoblíbenějších sérii, jejiž první díl jsem nedávno dohrál. Atmosféra je tu ještě o stupínek hutnější a zdánlivě opuštěná lod se zdá být ještě temnější. Grafika doznala výrazného vylepšení a tak i dnes by neměl být problém se do hry ponořit na dlouhé dny. Záměrně píši dny, protože procházka po Von Braun vás zprostí veškerých aktivit a nezbude vám než System Shock 2 projet v co možná nejlepším případě na jeden zátah.

K druhému Shocku jsem se dostal až po podobně koncipovaném Deus Ex, a tak jsem měl zažité mechanismy a mohl jsem se od prvních chvil soustředit na samotnou hru. První okamžiky po probuzení a následné zmatené pobíháni a sledování posledních přeživších (né nadlouho :) za sklem, kterým nijak nemůžete pomoct z jejich problémů, patří mezi nezapomenutelné okamžiky. V pozdějších fázích, kdy si na všechno okolo zvyknete, atmosféra trouch ztrácí a mění se na (i tak zábavné) vybíjení zombíků, opic, pavouků a další havěti, aby poslední patra lodi naprosto změnily design a důsledkem rozuzlení děje znovu vyhnaly hratelnost do nejvyšších pozic.

Kdo by neznal klasickou větu "Look at you hacker" od Shodan a s tím spojený vynikající dabing. Obecně celé ozvučení se povedlo na jedničku a tvoří až polovinu atmosféry. Příběh podáváný skrze namluvené logy perfektné zapadá a jejich čtení je zábavou samo o sobě.

Dle hodnocení lze zjistit, že System Shock 2 nemá žádné výrazné chyby a tak nezbává než hru doporučit. Legenda, kterou by si nikdo sci-fi pozitivní neměl nechat ujít.

Po vynikajícím prvním dílu přichází ještě lepší díl druhý. Lepší snad ve všech ohledech, od atmosféry až po skvělý soubojový systém.

Právě ona atmosféra je, řekl bych největším tahounem. Hra se opět odehrává na vesmírné stanici, kde jediným (lidským) přeživším zůstáváte právě vy, pocit odloučenosti je zde tedy znatelný na každém kroku. K tomu přihoďte ještě určitý hororový prvek, boje proti hordám zmutovaných bestií s minimálním počtem nábojů, respawnování nepřátel, kteří vám často nepříjemně vpadnou do zad (tohle si nicméně mohli autoři odpustit:)) a dostaneme atmosféru tak hustou, že by se dala krájet.

Hůře na tom není ani soubojový systém a s ním spojený vývoj postavy, který je na FPS/RPG nebývale povedený (co se téhle směsice žánrů týká asi nejlépe) . Ve hře získáváte tzv. kybernetické moduly, kterými si můžete u speciálních terminálů vylepšit celkem 4 zaměření, jimiž jsou „Psionické Síly“ (obdoba magie ve fantasy), „technické znalosti“ (hackování, oprava zbraní, modifikace zbraní apod.), „ovládání zbraní“ a 5 základních statistik (Síla, Odolnost, Obratnost, Inteligence a Kybernetická přizpůsobivost /zlepšuje hackerské schopnosti/), moduly si samozřejmě můžete sbírat, či je později získáváte za splnění questů. Tímto si můžete postavu opravdu přizpůsobit k obrazu svému a (znovu)hratelnosti to tak jenom prospívá. Souboje jsou taktéž perfektní a je nutno při nich často trošku taktizovat, neboť jak jsem se již zmínil předtím, nábojů je málo, čili plýtvání se trestá smrtí, navíc každý nepřítel má určité slabosti/odolnosti na jiný typ munice, takže je lepší se dopředu trochu připravit. Například již základní pistole obsahuje hned 3 typy munice- průrazné (proti mechanickým cílům), standardní (na všechny cíle průměrné zranění) a jeden typ proti živým cílům.

Po technické stránce je System Shock 2 obstojný, zvuky jsou opravdu perfektní (i díky nim je atmosféra taková, jaká je), grafická stránka vcelku dobrá, alespoň co se týká prostředí, modely postav jsou na tom ovšem prachbídně. Hudba nijak výrazná a vlastně zní pouze v akčních pasážích, ale celkově skvěle podtrhuje určitou situaci.

Celkově jsem ze System Shocku 2 opravdu nadšen a vlastně nemám žádnou větší výtku, ale tak abych tu pouze nevychvaloval, něco přeci jen přihodím... ne každému se musí zdát košer ten respawn nepřátel, ač příliš otravný vlastně ani není.
Ačkoliv jsem hrál SS 2 po všeobecně až příliš vychvalovaném Deus Exu (který tímto těm, kteří ho snad ještě nehráli, doporučuji, neboť není vůbec špatný), překvapilo mě, že o rok starší a vlastně i méně populární (?)/minimálně zde na DH určitě:)/ System Shock 2 je na tom vlastně o dost lépe.

Jen málokterá hra na mě dokázala zapůsobit tak, jako práve System Shock 2. Příběh hry je totiž něco tak neskutečně silného, že když jsem našel nějaký nový log a přečet si, musel jsem občas hru zapauzovat, abych to rozdejchal (nekecám). Hororová atmosféra, vidiny minulosti, šílený počítač, ... Tohle je zkrátka hra s velkým H.

Je fakt, že občas měl člověk co dělat, aby se nepodělal, ale to bylo na té hře asi nejlepší. Vzpomínám si, jak jsem měl při druhém hraní strach vylézt z té první místnosti do ostré akce. Pořád jsem se zdržoval okukováním okolí jen proto, abych nemusel vlítnout do tý hrůzy "venku". A nakonec ten šílenej počítač, kterej se mi do cesty nestavěl, ale stejně jsem z něj měl větší strach než ze zmutovaných opic, nebo všudypřítomných zombie. Vždycky, když jsem chvátal vypnout alarm, abych nezemřel pod vlnou valících se nepřátel mi bušilo srdce tak, že jsem málem dostal infarkt.
Zkoumání orgánů nepřátel mě taky moc bavilo. Nutnost vybrat nějaký ten sklad s chemikáliemi a vzít přesně to, co potřebuju mě prostě nadchla.