The Elder Scrolls III: Morrowind

Morrowind jsem asi po 2 týdnech nadšení ohodnotil 100 %. Neviděl jsem žádnou chybu
a tak trochu jsem byl zaslepen neuvěřitelnou volností, kterou hra poskytuje. Ve hře
si můžete dělat téměř co chcete, můžete si zvolit a trénovat postavu jak se vám líbí, sbírat a vyrábět magické předměty, používat alchymii apod. Můžete se vykašlat na hlavní příběh a jen tak se toulat, stát se tzv. virtuálním turistou.
Jenže v té absolutní volnosti se můžete začít ztrácet. Přesně to se stalo i mě, to že se nemusím držet hlavního příběhu je sice krásná věc, ale postupem času jsem jaksi zapoměl kam mám jít, co mám udělat a tak. Prostě jsem jen tak prozkoumával okolí, trénoval postavu plnil vedlejší úkoly a zapoměl jsem, co mám udělat, abych se
v příběhu posunul dál. Pomohlo by tomu aspoň nějaké zpřehlednění deníku a v něm zapsaných úkolů.
Dál mi trochu vadí to, že po nějakém čase moje schopnosti rostly rychleji než schopnosti nepřátel. Jednoduše řečeno, jakoukoli daedru zlikviduju asi tak na čtyři seknutí. Chvilku mě to bavilo, ale teď je to spíš nuda. Chtělo by to trošku vyvážit hratelnost. Samozřejmě mohl bych hledat další chyby, ale přesto všechno klady nad zápory převažují.
Po delším čase, který jsem s Morrowindem strávil musím tedy poupravit své hodnocení na 80%. Morrowind je hrou (téměř) neomezených možností, kterou můžete jen tak hrát nebo ji můžete prožít.

EDIT 27.11.2010: Morrowind mě zklamal. Stalo se to tehdy, kdy jsem se v cechu bojovníků dopracoval až na nejvyšší pozici. A co se stalo? Vůbec nic. Nestalo se vůbec nic, nikdo mi nepoděkoval, nebo tak něco. Pak mi přišla nějaká další snaha v postupu v různých klanech naprosto zbytečná. Prostě v Morrowindu pro mě chybí motivace. Jinak má ale vynikající možnosti, jen to tak nějak vychází na prázdno. (Tento příspěvek jsem kdysi dal do diskuze, ale myslím, že se ke komentáři hodí také.)

Najvacsi problem tejto hry spociva v tom, ze je velke mnozstvo hracov nepochopilo. Naozaj nejde o nic ako Gothic ci klasicke izometricke rpgcka. Linearita a s nou suvisiaci dynamicky pribeh boli vymenene za diametralne odlisny pristup hrania, aky si seria udrzuje uz od staruckej Areny. Je sympaticke, ze vyvojari idu inou cestou, jedna sa naozaj asi o najneliarnejsiu RPG seriu. Niektori The Elder Scrolls familierne nazyvaju "offline MMORPG". Skutocne, nema nas pohltit linearnym pribehom a nachystanou cestou, ale ponuka nam jednoducho zit na ostrove Vvardenfell v tempe ako to vyhovuje nam. Na pocet questov moze namietat len kratkozraky clovek, pretoze napriek tomu, ze mnoho z nich funguje na principe zabi/prines, hra ma pre ludi, ktori sa do nej dokazu ponorit neskutocne caro. Ako jeden moj znamy povedal, je v podstate urcitym fantasy turistickym simulatorom, lebo neexistuje mnoho hier kde sa mozeme volne prechadzat po tak obrovskej herne ploche za zvuku nadhernej hudby Jeremyho Soula. Nocna obloha je podla mna najkrajsie spracovana ako som mal v pc hre cest vidiet (krajsia nez v Oblivione). Ak teda pochopite, ze sila hry nespociva v intenzivnom pribehovom hrani, ale v jednoznacne rekreacnom objavovani Dunmerskeho sveta, budete odmeneni krasnymi zazitkami v tempe, ktore si sami urcite a pridate sa k velkemu mnozstvu frakcii. Mimochodom architektura niektorych miest je jednoducho prekrasna. Tato hra sa nehra, tato hra sa zije.

Vzpomínám. Na krásné a dlouhé měsíce strávené průzkumem Vvanderfelu, bitvami s příšerami, průzkumem krajiny, občasným zvládáním úkolů, obdivováním "přírody" (z dnešního hlediska spíše pusté krajiny, ale dnešní hledisko se může jít vycpat), velice pozvolným plněním hlavní úkolové linky. Jo a taky abych nezapoměl - chozením sem tam po krajině.

Tato hra mě totiž kompletně omráčila, očarovala, spolkla a nepustila po hoodně dlouhou dobu. TES trojku jsem poprvé poznal až v roce 2006, kdy už konečně měl počítač, který tenkrát zvládl vše nové. I tak jsem ale musel ustoupit, nároky byly kruté (dohlednost byla tedy nízká). Ale stálo to za to.

Noční procházka ze Seyda Neen do Balmory (kolem močálků, cestou umlátit létavce), můj první hunting přísad a různorodých květin, obdivování Dremorských podivných staveb (určitě inspirovaných Cthulhu) ... Ghost Fence a ponuré území vně, spoutaný Měsíc u Vivecu (a mé snahy se na něj dostat), tématická cesta Kolem kontinentu za 80 dní (skoro doslova), stovky různých modů, mnoho naprosto odlišných měst (a architektur, kultur), příběh a desítky knih které ho rozvíjejí, klasická hláška "...and the choice is yours", fungující RPG systém (i když samozřejmě flawed, dá se zneužít), obrovská a detailní mapa - nejkrásnější co jsem kdy viděl.

ale oproti minulém valcikovi říkám, že Morrowind se musí zažít. A nejlépe ještě před Oblivionem. Pro mě to byla první zkušenost s obrovským 3D světem, totální sandbox a láska na první pohled.

Nerozumiem ako je možné, že tento unikátny sandbox dostal tak výrazne vysoké hodnotenia v dobe kedy vyšiel. Morrowind je jedinečny zážitok, ktorý narozdiel od svojho predchodcu nebol vytvorený random generátorom s gargantuálnou rozlohou o velkosti niekde na úrovni našej slnečnej sústavy.

Old-school systém rozhovorov je podľa mňa alfou omegou Morrowindu a dodáva podivnú príchuť celkovej atmosfére. Jedinečný design domov, miest, monštier a celého okolia mi ostane v pamäti ešte dlhú dobu. Fungujúci politický systém približne 20 gíld, ktoré medzi sebou riešia svoje spory a konflikty aj pomocou hráča. Morrowind je hra, na ktorú treba mať špecifickú náladu a aktívne nasávať všetky informácie, nie len bezducho pobehovať sem a tam a zabíjať čo sa dá. Na to je tu X iných hier.

Tak předně nejsem nějaký znalec tohoto žánru, ale Morrowind jsem hrál poctivě pár měsíců a to o něčem svědčí. A to jsem udělal jen tak 40% hry. Dohrát se dá prý za 15 minut, tak nevím co jsem tak dlouho řešil :) Ale asi je to o přístupu... Pro mě byl Morrowind úžasný virtuální RPG svět, viděný vlastníma očima, který dovoloval prakticky cokoliv. Také jsem dost často odbíhal od úkolů, jen prozkoumávat terén, vyzývat na souboje atd...
Na to že je hra pouze na jednom CD-ROM (na druhém byl pouze Editor TES3, pokud se nepletu) mi připadala neuvěřitelně rozsáhlá. Bohužel je to asi vykoupené tím, že prostředí se skládá z neustále opakujících se textur. A tak ikdyž je na mapě dejme tomu 150 jeskynních systémů, při vchodu do pátého z nich vás to již tolik neohromí jako předtím a začátek chodeb si může být i podobný. Přesto ale je ve hře spousta zajímavých lokací a každý kraj jiný mrav, tedy jiné stavby, postavy atd. takže mě osobně to hned tak neomrzelo a pořád bylo na co nového koukat.
Ve hře se dá dělat prakticky cokoliv. Chodit, létat, potápět se, teleportovat. Komunikovat, provokovat, kupovat či krást. Útočit zbraněmi nebo magií. Sbírat bylinky, vařit lektvary, vylepšovat zbraně a předměty kouzelnými účinky. Nocovat pod širým nebem, nebo bydlet v domě. Pohybovat se před nebo za hranicí zákona. Ano to vše je možné a to jsem určitě nevyjmenoval ani čtvrtinu.
Osobně jsem se také ztratil v záplavě questů, nebo spíš přišla nějaká únava, ale to byl myslím jen můj problém, nejsem založením RPG hráč. Ani jsem určitě nevyzkoušel v Morrowindu všechno a spoustu lokací ani nenavštívil. Ale nemyslím, že bych tím o něco velkého přišel. Po určité odehrané době už jen těžko narazíte na novou zbraň, předmět, kouzlo nebo protivníka. Tím se to celé začíná trochu ohrávat a vydrží jen ti zapřísáhlejší...
Jenom té napadající havěti při cestování se mi zdálo občas trochu moc a mohli otravovat méně častěji. Když na vás během minuty zaútočí 5x ze vzduchu Cliff máte chuť přejít ve hře na brokovnici. Bohužel to samozřejmě nejde :)
Pochvalme ještě hudbu, jednak tu úvodní v menu, pak kompletně všechny skladby, které hru doprovází. Pro Fantasy svět je jako vyšitá...