Operation Flashpoint: Cold War Crisis

Svého času jsem u téhle hry strávil neuvěřitelné množství času. Jen u dema jsem vykysl několik měsíců, stejně jako později u mise Útěk z Everonu. Neuvěřitelně jsem to tehdy žral a dal bych hře bez rozmyslu 120 percent. Dneska už s odstupem vidím chyby, které trochu hodnocení sráží. Jednak je tu nikterak vyjímečná inteligence počítače, zavislá výhradně na scriptech. Taky většina dopravních prostředků, kromě vlastních nohou, se ovládá vcelku zvláštně. Rádiové vysílání je trochu nedořešené, v momentě, kdy zpoza kopce vyběhne banda Rusáků, počítač začne po jednom hlásit jejich pozice a kompletně tím zablokuje linku, nehledě na stojicky klidná hlášení o zranění... Za nejpodivnější ale považuji návrh misí, jak ty jednotlivé, tak i v kampani. Ze začátku jsou sice velmi stylové a kvalitně navržené, ale s postupem hry rostou počty nepřátel i absurdita úkolů, až jsem často nevěděl, zda-li se hlavní postava jmenuje Armstrong či Arnold.
I tak tu ale zůstává otevřená krajina a možnost zablbnout si v hromadě vehiklů, dokonce s počítačem, na který by si dnes většina lidí ani nedala kafe.

Flashpoint byl ve své době vyjímečný především tím, že umožňoval řídit jakékoliv vozidlo, které jste mohli ve hře potkat. Dnes už je to samozřejmost, ale tehdy to bylo revoluční. Také rozsáhlé otevřené prostory, realističnost (i jedna kulka vás může zabít) a slušná grafika přispěli k jeho úspěchu.
Kampaň jsem bohužel nedohrála, zas tolik mě nezaujala, ale jednotlivé mise, editor, ale hlavně množství modů a addonů mě u Flashpointu dokázali udržet léta. Dokonce jsem sama vytvořila mod, který z Flashpointu dělá strategickou hru pro dva. Bohužel jsem ho nevydala a tak skončil v propadlišti dějin.

Válka v nejrealističtější podobě jakou může počítačová hra zprostředkovat. Mnoho různorodých misí v pozici řadového vojáka a později i velitele, řada techniky od nejrůznějších tanknů, Škodovky 120 až po vrtulníky a letadla, to vše si vyzkoušíte v průběhu Flashpointu. Takřka nevídaný záběr možností v žánru akčních stříleček. Když se OFP objevila u výročního čísla Levelu, vůbec jsem tehdy nečekal, že se po příští měsíce za mě na určitou dobu stane militaristicky pozitivní jedinec. Po první okamžicích ve výcvikovém táboru jsem už tušil, že toto bude to pravé.

Otevřené, rozlehlé plochy s realistickou krajinou plnou lesů, polí a povrchových vyvýšenin protkané silnicemi na kterých občas projel džíp, či v dálce na poli traktor umocňovaly pocit vojenské operace, kdy civilní obyvatelstvo opustilo své domy a na ostrově tak zůstaly jen příslušníci dvou bojujících stran. Rozsáhlá kampaň čítajíci čtyřicet misí dala zabrat nejednomu hráči, a díky tomu vydržela na dlouhou dobu. Plusem byly i samostané mise. Samotná kampaň oplývala řadou nezapomenutelných okamžíků (například mise, kdy se ocitnete osamoceni na kraji lesa, který má být zanedlouho pročesán znapřátelenými vojáky či zajetí pilota Sama Nicholse). Méně kvalitní byly jen mise za Hammera, kdy řízený tank neposkytoval tolik možností splnění mise jako u dvou ostatních hlavních postav.

Díky možnosti uložit si hru jen jednou za misi, dostává hratelnost novou dimenzi, nevíc jediný přesný zásah do temene zpravidla znamená restart, a tak bez využití zalehnutí a krytí za domy či technikou se daleko nedostanete. Dlouhé chvíle tak strávíte zalehnuti, čekající než se před mířidly objeví pohybující se zelenohnědá tečka.

Technicky se OFP řadí k rané trojrozměrné grafice, ta ale neurazí ani dnes i kvůli povedeným modelům zbraní a vojenské techniky. Zvuky zbraní znějí tak, jak by asi v reálu zněly a český dabing plný hlášek také nezklamal. Hudba je také povedená - Slow Blades, Track 2.

Flashpoint jsem často zkoušel i jako jednu z mála her v multiplayeru a dokonce jsem v ní ve škole vyhrál jeden turnaj. Jedna z mých nejoblíbenějších her vůbec. Kdyby takto vypadala většina akčních her, měly by RPG a adventure hry vážnou konkurenci.

Možná tím zklamu fanoušky Mafie, ale pro mě je Flashpoint nejlepší českou hrou. Dodnes má velice silnou atmosféru, vynikajicí gameplay a úžasný příběh, který je dobře postaven na politické situaci té doby, ve které se odehrává a tak, více než v jakékoliv jiné hře, se hráč poddá tomu dojmu, že jeho činy skutečně píšou historii.

Zajímavostí je i grafika. Tato hra je totiž jedna z prvních, kdy se fotografie využívali jako textury na modely a i proto působí na svou dobu dost jinak - živěji a né tak uměle a urovnaně

Flashpoint je pro mě druhá nejlepší česká hra (ale dost Mafii funí za krkem). Někdo před dávnými dobami napsal, že Operace Flashpoint je simulátor války a já s tím souhlasím, v žádné jiné hře jsem se prostě necítil tak uvěřitelně, jako bych tam téměř byl. Pomalu postupujete lesy (českými, jak jinak :)) a ohlížíte se na všechny strany, protože víte, že jedna kulka vás může zabít.

Kampaň 1985 jsem si náramně užil a dohrál ji hned třikrát (i když napoprvé jsem musel přes cheat přeskočit misi, kdy jsem byl sám v týlu nepřítele a musel se dostat pryč). Příběh se mi zdál skvělý a na tehdejší poměry dobře promyšlený.

Ostrovy, na kterých se hra odehrává, dýchají českou krajinou a vesnicemi, což jen umocňuje ten pocit, jako bych tam byl. K tomu vozový park, kde kromě mnoha tanků, džípů, vrtulníků, stíhaček a lodí (které samozřejmě můžete ovládat) jsou i třeba škodovka, trabant nebo český traktor.

Nejvíc z partičky hratelných postav se mi zamlouval James Gastovski ze speciálních jednotek, všechny mise za něj jsem si královsky užíval, ale i se zelenáčem Armstrongem jsem se sžil a hrálo se mi za něj dobře (dokud jsem nemusel velet, ono je vždycky lepší prostě jen poslouchat rozkazy a nemuset vymýšlet strategii).

Abych ale jen nezpíval chvalozpěvy, podíváme se i na pár chyb hry. V první verzi hry bez patchl bylo těch chyb opravdu mnoho (dá se to ale vzhledem k propracovanosti, možnostem a rozloze i pochopit), naštěstí, pomocí patchů se hra zpravila a je krásně hratelná. Druhou, pro mě ne zas tak zásadní, chybou je český dabing, (kdy třeba i jednu postavu dabuje v průběhu kampaně více dabérů) a nebylo to to pravé ořechové.

Flashpoint je prostě legenda, která sice nemá u nás tak početnou fanouškovskou základnu (ne každému tato hardcore obtížnost sedne), ale i tak musím opět napsat, kdo ji nehrál, jakoby nebyl.