Bonus - Udělal jsem na hru češtinu - https://prekladyher.eu/preklady/terra-invicta.1503/

Grand strategie s velkým G.
Jakožto fanouška nejrůznějších simulátorů válečných zločinů (Paradox forever) mě tato hra samozřejmě velice chytla, a musím říct, že kombinace grand strategie a geopolitického simulátoru funguje na jedničku. Hra (i v současném early accessu) obsahuje neuvěřitelné množství obsahu, a to především výzkumu (který by měl být podle reálných konceptů), událostí i strategií, které můžete použít pro dosažení vašeho vítězství. První fáze hry se odehrává výhradně na Zemi, než dáte dohromady vesmírnou infrastrukturu, takže se především snažíte ovládnout jednotlivé státy a vypátrat mimozemšťany (kteří se před vámi skrývají, takže se s prvním setkáte až po mnoha hodinách). Tato část hry je velice komplexní (na první pokus jsem tu hru prostě nepochopil), ale v pozdějších fázích hry už dost repetitivní, tedy pokud nezačnete bombardovat vlastní území atomovkami, abyste se ubránili před mimozemskými armádami, jako se to stalo mě.

Vesmírná část hry je pak neméně komplexní. Tak komplexní, že jsem se doteď nenaučil pořádně ovládat lodě při vesmírných bitvách, naštěstí to není nutné, protože titáni (největší lodě) v podstatě manévrovat nemusí a sesmaží vše, co se jim dostane do palebného pole. Budování habů a vesmírné infrastruktury je pak také skvěle zpracováno.

Nevýhodou je poměrně špatná vyváženost závěrečných cílů hry. Od stanovení, jakým způsobem vyhrajete, může vést k vítězství ještě dlouhá cesta, především kvůli nutnosti (u protimimozemských frakcí) vyčistit Sluneční soustavu od mimozemských flotil, což trvá velice dlouho. Hra tak trvá dlouho ve fázi, kdy už se prakticky nic neděje a není se kam posouvat, ale to snad spraví.

Závěrem: Hru doporučuji, snad se ji naučíte ovládat rychleji, než já :D

Kdysi jsem řekl, že je Super Metroid jednou z nejlepších her světa, a Metroid Dread ho překonal. Nintendo a Mercury steam udělali to nejlepší, co mohli, a nesnažili se o žádnou revoluci v mechanikách metroida (viz Other M), ale v podstatě udělali značně vylepšenou verzi Super Metroida, a to jak grafikou, tak designem mapy či herními mechanikami. V Super Metroidovi byl například dost pomalý pohyb, v Dreadu máte pocit, že Samus dostala krom Metroidího a Chozo DNA ještě DNA od Sonica. V Super Metroidovi je orientace prakticky nemožná bez externí mapy, v Dreadu je cesta o dost zřejmější, byť za cenu vyšší linearity (když seženete potřebný powerup, obvykle je v blízkosti teleport, ke kterému se pomocí tohoto upgradu dostanete a který vás přenese do blízkosti místa, kde máte být, a i kdybyste si toho nevšimli jako já, tak na mapě se vám vyznačují druhy dveří dle powerupu, který na ně potřebujete). Ale ty kladné věci ze Super Metroida zde nechybí, ať už skvělá grafika prostředí, souboje s bossy či OCD při hledání powerupů. Hra je taky říznutá trochou Fusion, například právě v rychlosti pohybu či možnosti se chytat říms, krom toho je ještě Samus umí sklouznout (so innovative, já vím), fakt nikdy nebyla pohyblivější.

I když je pravda, že bossové zde fungují spíše jako v Dark souls, a vy si musíte zapamatovat jejich útoky, jinak vás čeká rychlá smrt (jeden zásah vám u některých bossů může klidně vyčerpat celý energetický zásobník nebo i víc - myslím, že jeden boss s kopím mi jednou ubral 4 najednou - což může souviset s lorem, že je ta zbroj určená k odrážení projektilů a energetických zbraní, ne bodných zbraní). Ale z hlediska gameplaye a zábavy obecně fakt není hře co vytknout.

A ani tak příběhu, který zde hraje poněkud větší roli, než dříve, a opět to funguje, jsem docela rád, že se Nintendo nedalo odradit Other M, kde měl příběh hrát hlavní roli, ale především díky roubování japonských standardů a chybám v překladu se to moc nepodařilo. Takže se zde dozvíte pár důležitých věcí, jako například pravdu o zmizení Chozo, kteří Samus vychovali, nebo o tom, k čemu Galaktická federace Samus odsoudila, když jí dali tu vakcínu z metroidí DNA.

Pasáže s EMMI opravdu vyvolávají úzkost, nicméně hra odměňuje metodu hrubé síly, kdy se EMMI nesnažíte vyhnout, ale prostě zónu co nejrychleji proběhnout, a věřte mi, až tam několikrát zdechnete, budete to tak dělat. Odražení útoku EMMI je věcí náhody, všiml jsem si, že někdy hra melee counter regulérně ignoruje, ale možná jsem měl jen vysokou odezvu. Ale i tak, EMMI jsou to, čím měla být SA-X ve Fusionu.

Závěrem: Super hra, rozhodně si zasloužila titul nejlepší akční adventury a doufám, že její úspěch Nintendo motivuje k tomu, aby tuto sérii definitivně vytáhlo z kobek pod jejich ředitelstvím a začalo se jí věnovat se stejnou vervou, jako se Nintendo věnuje Mariovi či Zeldě.

Tahle hra je právoplatně nazývána jednou z nejlepších her všech dob. A to i při pohledu optikou dneška.

Technickému provedení není možné cokoliv vytknout. Grafika je na poměry konzole SNES skvělá, ozvučení je více než slušné a hudba prakticky dokonalá a výborně podkresluje jednotlivé oblasti a situace (bossfighty).

Herní náplň sice obnáší většinou boj, který je víceméně zbytečný, pokud vám zrovna nechybí energie nebo munice, protože nepřátelé se při opětovném vstupu do místnosti respawnují, a průzkum spojený s hledáním vylepšení pro power suit, které jsou doopravdy potřeba, jednak k tomu, se vůbec někam dostat, a jednak k porážce bossů, jejichž smrt z nějakého důvodu odemkne průchod do hlavního pirátského hnízda, kde už je možné problém únosu malého Metroida vyřešit jednou provždy, nicméně po většinu hry se nudit nebudete, různé oblasti vyžadují různý přístup a nová vylepšení přinesou do hry zcela novou mechaniku.

Největším problémem je ale to, že vám hra vůbec neřekne, co máte dělat, po úvodní scéně a levelu na vesmírné kolonii Ceres se Samus prostě ocitne na Zebesu a hráči, poraď si sám. Nějaká "databáze", kde by si hráč mohl přečíst o nepřítelích nebo o tom, co má dělat (jedinou radu v podobě věty "Find the metroid larva" hráč obdrží v případě smrti), jako je to třeba ve hře Another Metroid 2 remake. Ale chápu, tehdy se hry dělaly jinak a potřebné informace byly v manuálech (ale ani tam není napsáno, že do Tourianu se dostanete zničením bossů).

A navíc ne vždy je jasné, kudy jít, hra vás sice umí chytře uzamknout v jedné oblasti, odkud se prakticky nedá dostat jinak, než s použitím konkrétního vylepšení (dobrým příkladem je Ice Beam v Norfair, který je možné využít ke zmražení nepřátel a jejich použití jako plošin pro vyskákání zpět nahoru). Ale očekávejte, že si všechny oblasti budete muset projít několikrát, možná s vyjímkou Wrecked ship nebo vodního světa Maridia.

Nicméně tohle je celkem marginální, a když nevíte, co dál, vždy můžete jen tak hledat další generická vylepšení (více života a munice), dokud nenajdete cestu dál. Nicméně díky mapě, která byla fanoušky série velice vítaná, je vždy možné zjistit, kde jste ještě nebyli (pokud najdete mapový terminál a stáhnete si mapu dané oblasti, samozřejmě).

Ve zkratce - Skvělá hra, možná dokonce nejlepší, co kdy na SNES vyšlo.

Druhý díl Kao the Kangaroo je jednoznačně vrcholem série.

Grafika byla výrazně vylepšena, navíc je v nestárnoucím kresleném stylu (jaký rozdíl udělalo pár let, první díl i přes své kvality nezestárl moc dobře).

Největší neduh prvního dílu, tedy nenávaznost levelů, byl odstraněn, dokonce zde máme i jistý příběh. Rozmanitost a pěkný soundtrack (nicméně zde už každá úroveň nemá vlastní skladbu) zůstaly zachovány, levely jsou obsáhlejší, detailnější a zábavnější než dříve, včetně soubojů s Bossy. Stejně tak samotná hratelnost, která obsahuje nějaké nové prvky (například bumerangy, kterých doopravdy není 5 a půl za celou hru, jako rukavic u jedničky). Ačkoliv odhalit ten správný postup pro porážku některých bossů může být obtížné, jak je u této série zvykem.

Edit: Hra byla vydána na Steamu, tak to jsem fakt nečekal, ale jsem za to fakt rád, dám tomu 100%

Tuto hru jsem s (ob)časnými přestávkami vydržel hrát několik let, ačkoliv nejvyšší úroveň postavy, na kterou jsem se dostal, je 52, přestože jsem se snažil ho překonat, nešlo to. Zisk zkušeností byl příliš nízký (ztráta zkušeností při smrti tomu také přispěla), stejně tak zisk peněz (ceny jsou navíc velmi vysoké, především ná mezihráčském trhu), navíc šance na drop nějakého dobře prodatelného předmětu (například moonstonu, pomocí kterého se dají vylepšit některé předměty) je neuvěřitelně malá (kolik mi jich padlo se dá spočítat na prstech jedné ruky).

Zde je vidět největší slabina této hry, tedy naprosto neuvěřitelná zdlouhavost, grind a jednotvárnost. Tato hra opravdu není vhodná pro "občasné" hráče, takoví by se úrovně 150 (nebo jaká úroveň je dnes maximální) snad ani nedožili.

Mezi klady patří především herní svět, který je rozsáhlý a rozmanitý, a soundtrack, který ještě více umocňuje již tak slušnou atmosféru jednotlivých lokací.

Free to play systém je nastavený slušně.

Závěrem - Pokud do hry nechcete vrazit velké (opravdu) množství času, bohatě vám bude stačit dostat se na level 20, kdy se vám zpřístupní létající mounti.

Něčí srdcovkou je doom, mou je Kao the kangaroo.

Tato hra je výborná pro relaxování, obtížnost není příliš vysoká (až na dva bludišťácké levely), hraje k tomu pěkná (i když repetitivní) hudba, úrovně se neokoukají (každý je jiný), pokud jste rychlí, zabere vám tak 2 hodiny, nicméně si ji klidně můžete zahrát znovu, třebas na vyšší obtížnost (jediné změny k těžšímu které jsem si všiml je absence power-upů a menší plošiny ve skákacích pasážích), která vám zpřístupní další bonusové úrovně.

Co mě však štve, je nulová návaznost (některých) úrovní, nechápu, jak mohu v jednu chvíli bojovat s nějakým antickým bohem nebo co to bylo, a ve druhé být na nějaké základně na nějaké cizí planetě. Ale to je víceméně jen kosmetický ráz, naštěstí Round 2 tyto neduhy odstranilo.

Troufám si tvrdit, že může oslovit i někoho jiného než děti.