Hned na úvod bez okolků prozradím, že Chuchel je pro mě zklamáním a s přehledem nejslabším titulem od Amanita Design. Na následujících řádcích se pokusím vysvětlit proč.
1. Hra je sice infantilní, ale není pro děti: ano je to tak a co si budeme namlouvat, tento titul již od prvního pohledu je určen malým dětem, ale ty ho nemají šanci dokončit, pro starší ročníky je naopak buďto nezajímavý, nebo příliš snadný.
2. Rádoby vtipný vždy a za každou cenu: s humorem obecně to není jednoduché a připouštím, že každý člověk má rád určitý styl a vkus, jenže tady si autoři řekli, že když už dělají tak krátkou hru a chtějí za ni zaplatit, tak gagy musí být všude a doslova při každém kliknutí myši. Na samém začátku jsem se i docela bavil a sem tam ze sebe vyloudil něco, jakože smích. Postupem času se začaly "vtipné" scénky v podstatě dokola opakovat a já se nevyhnul pocitu, že je to už trapné.
3. Originalita jde do háje: taky vám připadá, že se Amanita snaží napodobit veverku Scrat z Doby ledové, ale tak nějak po Česku? Mě zcela určitě a na rozdíl od již kultovních scének zmiňovaného filmu se to moc nedaří.
4. Hratelnost jde háje: v podstatě se vracím k bodu 1. Neboli, pro koho ta hra vlastně je? Pro malé děti ne, pro starší děcka ne a jediné, co mě napadá, jsou fotříci zaseknutí v období puberty, což také vylučuji, protože já jsem se například nechytl.
5. Dlouhé očekávaní a rychlé zklamání: kdyby tento titul vyšel v řádu několika měsíců, tak si řeknu OK, ale on byl vyvíjen několik let a výsledek tomu neodpovídá. Tímto se neotírám o grafiku, nebo technické zpracování, ale otírám se o hru samotnou a o její délku hraní.
6. Povyk a recenze herních webů vysoce předčily realitu: tady se konečně dostáváme do finiše mého komentáře ke hře. Aby bylo jasno, Amanitu a její tvorbu mám velice rád. Tituly jako Samorost, nebo Machinarium jsem si zamiloval a jsem patřičně hrdý na to, že se ujali v zahraničí a ze srdce jim to přeji. Prostě a jednoduše z toho důvodu, že tyto hry byly, jsou a budou skvělé a zaslouží si to. Zde si ovšem nejsem jistý. Já jsem se na rovinu nebavil. Respektive bavil jen tak krátce, že si říkám "ani za těch 250 Kč to nestálo", bohužel.
7. Resumé: hodnocení 50% dávám pouze z úcty k autorům samotným, pokud bych měl být skutečně nezávislý a objektivní, tak si odečtěte dalších cca 10 - 15% a věřte, že v tomto případě mě to obzvláště mrzí.

Docela dlouho jsem přemýšlel, jestli hru koupit, nakonec rozhodla sleva a hned úvodem musím prásknout, že nelituji.
Povídat zde o výborném technickém zpracování je asi zbytečné, takže k tomu podotknu jen to, že i po těch několika letech je na co se dívat. Chvílemi jsem skutečně sám sebe přistihl, že jen tak chodím a kochám se podzimní krajinou. Ze začátku jsem trochu tápal, protože nebyly z mé strany úplně pochopeny herní mechanismy, ale v momentě, kdy mě to docvaklo, tak vše běželo příjemně plynule a já se nechával unášet příběhem chlapce, kterého mám najít a snad i zachránit. Epochální příběh zde nečekejte, spíše by se děj hry dal nazvat povídkou, která sice neuchvátí originalitou, ale má hlavu a patu zakončenou smysluplným rozuzlením, který pro mě (jakožto otce majícího syna zhruba stejného věku, jako hledaný hrdina) byl dojemný a .... no a na rovinu po dohrání jsem šel synka pohladit se slovy "mám tě rád". Možná jsem přecitlivělý fotřík, ale řekl bych, že závěr, ačkoliv možná očekávaný hraje úspěšně na city, aniž byste si připadali, jako v nepovedeném americkém filmu.
Co mě lezlo krkem byl autosave, který mě přišel nepraktický a nutil mě některé scény hrát znovu a znovu, protože nebyl čas a já se nedostal do požadované části, kdy se hra ráčila uložit. Celková herní doba možná odpovídá dnešnímu standardu, ale mým představám určitě ne. Jinými slovy, kdyby byla dvojnásobná pořád by to bylo málo, na druhou stranu, co bych za ty prachy nechtěl. Pár logických i technických problémů by se také zajisté našlo, ale nic natolik významného, že by to nabouralo celkový pocit ze hry. Takže souhrnem: ta hra stojí za to.

Ano, ta hra má poněkud stupidní dialogy a hlavní hrdinové jsou sympatičtí asi jako něco, co si právě vytáhnete z nosu. Ano má interface a ovládací prvky, které jsou na prd. Třebas ignorace klávesy ESC na PC a systém rozdělování jídla, lekvarů, atd. je takový, že to musel navrhnout, buďto debil, nebo člověk trpící pocitem, že i v roce 2016 je potřeba si užít UI z počátku devadesátých let.
Na druhou stranu ta hra má atmosféru, má své i když osobité až svébytné kouzlo, které vás nějakým způsobem nutí ji hrát a kupodivu svého času nad ní nikterak nelitujete. Pravda jsem zaujat tím, že jsem hrál původní Brány Skeldalu a dodnes tento počin považuji za nejlepší fantasy dungeon, který v naší vlasti vzniknul. Ale i tak si troufám říci, že 7 Mágů může oslovit dnešní hráče a lidi, kteří obecně vyhledávají daný žánr. Nehledě na to, že tento titul nevznikal jako očekávaná AAA hra roku, ale je to spíše překvapení z hlubin české tvorby, která zcela jistě neurazila.
Tedy za mě 70% zasloužených a pro hráče a pamětníky prvního dílu povinnost, pro ty ostatní důvod si 7 Mágů alespoň vyzkoušet.