"Co to zase hraješ?" Osočila jsem svého muže. "Gothica 3, chceš to zkusit?" A od té doby bylo velmi těžké se odtrhnout od monitoru.

Gothic 3 je úspěšným pokračování svojí série, RPG, kde se svým hrdinou můžete procházet celým světem, jak se vám zlíbí (dokud tam nenarazíte na nějaké roztomilé bestie, které vám nedají šanci). Trojka navazuje na předchozí díly, kde se dostanete na pevninu a děj se vesměs točí kolem vašeho starého známého Xardase. Pevnina/kontinent je rozdělen do tří částí - Myrtany (což jsou krásné zelené luhy a háje, plné skřetů, žoldáku a rebelů), Varantu (poněkud otravné pouště, kde všechno dlouho trvá, mrskaj se tam hašišini s nomádama a do toho vás otravujou nemrtví), Nordmaru, (drsné zmrzlé severské země, plné severských vlků, severských lidí a severských klanů... jo, a skřetů).

Je zde neuvěřitelná rozmanitost činností, které můžete rozvíjet - ať už si natrháte bylinky a uděláte si z nich lektvar (ale bez receptu a zkušeností to nepůjde), nebo si natěžíte rudu a pak si z ní ukovete zbraň, můžete se unavit, můžete být otráveni, modlit se apod. - zkrátka, kdybych měla vypsat, co vše v gothicovi lze a nelze, tak to nikdo ani nedočte :-)

A teď pojďme kousnout do kyselého jablka. Dokud zůstáváte v Myrtaně, hra vás zcela pohltí. Ačkoli se vám třeba ne každý quest povede, stejně vás to neodradí. Pak ale dorazíte do Varantu. Zjistíte, že je všechno daleko, že to strašně trvá (a ani teleportační kameny vám na tom pocitu neuberou), že přes písečný bouře není nic vidět, a že něco najít v krajině, kde je jen písek a písek, je prostě otravný a zdlouhavý. Zkrátka že by vás nepovzbudila ani ta nejlepší tráva z Laga. V Nordmaru je skoro pořád mlha nebo sníh, všude jsou tam hory a skály a všechno je daleko (i když ne tolik, jako ve Varantu). A když už po sedmnácté dorazíte na kraj útesu, pod kterým je cíl, za kterým jdete, chce se vám brečet. Uznávám, že je hra zpracovaná dle reálného prostředí a ačkoli je to milé, způsobilo to jen to, že sem hrála méně a méně.

Grafické zpracování je jinak moc pěkné a co je naprosto geniální - hudba. Ta vám vždycky dokonale dokreslí atmosféru právě navštíveného místa. Obsah hry je také skvělý, veškeré zápletky a nuance ve hře jsou pohlcující. Jistě, ne vždy dostanete ten nejzábavnější quest, ale s tím se počítá.

Ale i navzdory všemu negativnímu bych Gothica trojku určitě doporučila! :-)

Jako každá průměrná dívka 21.století jsem musela okusit nádhery rodinného simulátoru, kde jsem si do simíků projektovala svoje lásky, kamarády, rodinu či nepřátele, kterým jsem pak prováděla různé zvrácenosti, nad kterými jsem se náramně bavila. Problém nastal, když mi tohle nadšení vydrželo maximálně měsíc. A o tom to vlastně je.

The sims byly na svou dobu velmi populární hrou, a přitom jde o tak zcela jednoduchou věc - simulátor života. Přirovnala bych to k takovému propracovanějšímu virtuálnímu domu pro panenky. Vytvoříš si koho chceš, postavíš/koupíš jim co chceš, najdeš jim práci, uděláš jim přátele, kamarády, oddáš je, uděláš jim děcka a tak vlastně pořád dokola. Když pak člověk zjistí, že už ho nebaví simíky činit šťastnými, budovat jim kariéry, dělat jim děti nebo je zabíjet (muhaha), když už ho nebaví ani hrát s cheatama, tak hra upadá na dlouhou dobu do nejtemnějšího kouta místního disku C:.

Každopádně nelze popřít fakt, že jde o skvělý nápad, který si získal spoustu příznivců. I když je grafika horší (ale na svou dobu dobrá) a hra je poměrně jednodušší, než tak jak ji známe dnes, tak je to pořád stará klasika. A podle toho musí vypadat i hodnocení za tuhle skvělou a jedinečnou hru, která se i přes svůj jednoduchý koncept dostala tak daleko. No řekněte mi - kde jinde by se Vám po delší líbačce hned narodilo mimino? :-)

Wolfenstein je srdcová záležitost. Bráchy už nebavilo se koukat, jak si jakožto průměrná dívka dělám 235534 dětí v The Sims, a rozhodli se, že mi ukážou hry, ze kterých tolik nezdegeneruju :-) A můžu říct, že jsem se díky W:ET k Simíkům už nevrátila.

Neříkám, že jde o tu nejpropracovanější střílečku, nicméně krásy multiplayeru veškeré nedostatky bohatě nahrazují. Ať už člověk hraje za nacisty (axis) či spojence (allies), při větším počtu hráčů se tato hra umí zahryzat pod kůži.

Ve hře máte na výběr z pěti povolání : Soldier (těžké zbraně), CvOps (odstřelovač), Engineer (technik), Medik (to je všem jasný, že jo) a FieldOps (nosič munice, který povolává artilery). Každé toto povolání má ve hře svou specifickou funkci v závislosti na mapě. Ať už jde o krádež a převoz zlata, krádež dokumentů, odpálení děla či palivových nádrží nebo převozu vlaku/tramvaje z bodu A do bodu B.

Ano, ze začátku je člověk malinko neohrabaný, protože je zde velké množství map a módů, které nováčka mohou ze začátku mást. Pokud se ovšem prokoušete touhle prvotní zmatečnou částí, je velmi pravděpodobné, že budete Wolfovi věrní i několik let, najdete si spoustu kamarádů a budete se stále stejně dobře bavit. Za mě má hra vysoké hodnocení, protože mě ani po 10 letech zcela neomrzela a ráda se k ní i ke znamým nickům ve hře ráda vracím, nehledě na to, že účast na serverech je i po tolika letech stále poměrně vysoká - a to myslím mluví samo za sebe.