Zahrál bych si Stray, kdybych v ní nehrál za kočku? Patrně asi ne. Není to tedy jeden velký vymňouklý gimmick? Je to možné, ale čert to vem. Bylo to roztomilé a zábavné.

Když si na chvíli představím Stray, ve které bych hrál třeba dejme tomu za robota s amnézií, jednalo by se v mých očích o dobře zvládnutou hru s příjemnou atmosférou, která ale vlastně ničím extra zajímavým nevybočuje a já bych za půl roku patrně nevěděl, že jsem ji hrál.

Hlavní hrdina/hrdinka a gameplay s touto postavou spojený je absolutní středobodem hratelnosti i zážitku. Maniakální potřeba mačkat tlačítko mňoukání kdykoliv je to jen trochu příhodné, touha využít každého vhodného místa ke krátkému šlofíku, nebo skórování s basketbalovým míčem do odpadkového koše. To jsou ty pravé herní zážitky, které si ze Stray odnáším.

Ale abych si z toho nedělal jen srandu. Podání příběhu, ač neoplývá přílišnou originalitou, je za mě s ohledem na náladu a atmosféru hry dobře zvolené, hráč přirozeně proplouvá lokacemi a plynně prochází hrou až do konce, aniž by se někde zasekl. Myslím, že se může jednat o ideální hru, na které hráč může ukázat svému nehrajícímu okolí, jak v dnešní době třeba taky vypadají ty "ošklivé videohry" a trochu tak změnit ten stále někde zakořeněný náhled.

Neoznačím Stray za zážitek roku, nicméně jedná se o velice příjemný zážitek, který může působit jako fajn psychohygiena do stresujících dní.

Neřeknu nic nového, když hru označím jako The Last of Us ze středověku. Z mého pohledu to opravdu dost sedí a je to také jeden z hlavních důvodů, proč mi Plague Tale přinesl tak silný herní zážitek.

Trochu paradoxem je to, že narozdíl od The Last of Us pro mě nebyl hnacím motorem zážitku příběh. Mám rád, když se příběhy ve hrách drží alespoň základů reálného světa, nejsem příliš příznivec fantasy příběhů nebo fantasy prvků ve vyprávění. Proto mě asi příběh zajímal a bavil přeci jen víc první polovinu hry, kdy se děj drží víceméně realistické roviny. Závěrečná část, kdy je součástí gameplaye i ovládání krysích kamarádů byla sice dobrým zpestřením právě v rovině gameplaye, z hlediska vývoje příběhu bych ale podobnou fintu klidně oželel. 

Možnosti překonávání protivníků a celkové pojetí arén, které před hráče staví pokaždé trochu jinak definovanou logicko enviromentální hádanku (tma, louče, lucerny, krysy, helmy...) jsou pro mě vedle atmosféry hry tím asi největším kladem. Každý střet byl díky jinému rozložení vstupních atributů v podstatě originální a mazal tak nebezpečí rutinního procházení prostředím. Navíc odvaha tvůrců neudělat z hlavních dětských postav chodící terminátory skvěle tlačí hráče do lehce úzkostné pozice, kdy na každé akci opravdu záleží a jediná chyba většinou znamená smrt.

Na grafickém ztvárnění je sice vidět, že hra nepatří do úplného rozpočtového topu, o to víc ale cením, jak tvůrci vyřešily možné grafické nedokonalosti. Týká se to především prostředí. Hra automaticky používá filtr chromatické aberace, který skvěle sedí k náladě a atmosféře hry a přirozeně se stává součástí výtvarného pojetí. Jako slabší článek grafiky vnímám ztvárnění postav.

To, co ve mně zůstane po dohrání hry je pak především atmosféra. Plague Tale má úžasný zvukový doprovod, který skvěle doplňuje vizuální ztvárnění světa a tvoří stísněnou atmosféru středověké deprese.

Upřímně se těším na druhý díl a doufám, že dá tvůrcům možnost odstranit některé slabší detaily (pohyb vaší postavy když se drží za ruku s postavou druhou je v některých nevhodných momentech trochu těžkopádný, checkpointy se často nachází před dialogovou sekvencí atd.) a celkově posunout to skvělé z prvního dílu do třeba i dokonalé podoby.

Když hra vyšla, zaujala mě svým zasazením do samurajského prostředí, nicméně po zhlédnutí pár gameplay videí jsem usoudil, že to bude příliš Assassin's Creed a naopak moc málo RDR2.

Když jsem před pár týdny zkusil nové PS Plus Premium, šáhl jsem na první dobrou právě po Ghost of Tsushima s tím, že to prostě zkusím a uvidíme. K mému milému překvapení jsem strávil desítky hodin ve hře, která mi nabídla emotivní příběh, vizuálně krásně pojatý expresivní svět, a poměrně zábavný soubojový systém (ačkoli v akčních adventurách obecně souboje rozhodně nevyhledávám).

V momentě kdy mě nějaká hra zaujme a rozhodnu se v ní čas trávit, mám problém jít jen po hlavní příběhové linii, naopak, přirozeně zkoumám každý kout hry a v open world hrách tak často dojdu do kontraproduktivního momentu, kdy už se hra jen a jen opakuje pouze z toho důvodu, že v ní mám zbytečně navíc několik (desítek) hodin a všechny mechaniky jsem už xkrát prošel ve všech možných variantách. Možná i proto tedy nejdu na úplné maximální hodnocení, zase jsem si ale opravdu jist, že jsem hru prošel skrz naskrz.

Příběh - Přístup k tomu, co chtějí tvůrci vyprávět, považuju za skvělý příklad dospělého mainstreamového vyprávění. Mnohdy těžká témata dokázali tvůrci vybalancovat do podoby, která mi naprosto vyhovovala a v něčem připomínala právě už zmiňované RDR2 (smrt koně je v obou hrách jedním z nejemotivnějších momentů). Mám rád, když se hra nebojí přinášet morální dilemata a dokáže po stránce scénáře působit na hráče stejně jako kvalitní film na diváka.

Vizuální zpracování a svět okolo - Na první dobrou to největší lákadlo. Grafika je krásná a co víc, v momentech, kdy by její "realistické" ztvárnění mohlo dosahovat na určitý limit, rozhodli se chytře tvůrci jít expresivnějším směrem a využít všech mainstreamových představ o japonské přírodě. Tím vytvořili svět, který působí na první pohled reálně a zároveň přistihne hráče v okamžicích snové vizuální krásy, kdy kombinace počasí, výhledu a přírodních krás bere dech.

Aktivity a gameplay - Jak jsem zmiňoval, soubojový systém mě překvapil tím, jak zábavný je. První polovinu hry jsem strávil v akčních momentech tím, že jsem naprosto ignoroval stealth techniky a vždy jsem nakráčel před nepřátele, vyzval je na férový samurajský souboj a užíval si okamžiky, kdy jsem v pravý moment vykryl útok protivníka a následně mu zasadil smrtelnou ránu. Opakem jsou vedlejší aktivity, které dávají důraz na uklidnění mysli hlavního hrdiny a nabrání sil na další souboje. V prvních desítkách hodin úžasné a zábavné, po čase přeci jen trochu opakující se rutina.

Ghost of Tsushima je krásná, propracovaná hra, která nabízí desítky hodin kvalitní herní zábavy. Ať už vás baví kosit jednoho protivníka za druhým efektními technikami, nebo se chcete jen tak meditativně projíždět lány trávy, nebudete zklamáni.