Neřeknu nic nového, když hru označím jako The Last of Us ze středověku. Z mého pohledu to opravdu dost sedí a je to také jeden z hlavních důvodů, proč mi Plague Tale přinesl tak silný herní zážitek.
Trochu paradoxem je to, že narozdíl od The Last of Us pro mě nebyl hnacím motorem zážitku příběh. Mám rád, když se příběhy ve hrách drží alespoň základů reálného světa, nejsem příliš příznivec fantasy příběhů nebo fantasy prvků ve vyprávění. Proto mě asi příběh zajímal a bavil přeci jen víc první polovinu hry, kdy se děj drží víceméně realistické roviny. Závěrečná část, kdy je součástí gameplaye i ovládání krysích kamarádů byla sice dobrým zpestřením právě v rovině gameplaye, z hlediska vývoje příběhu bych ale podobnou fintu klidně oželel.
Možnosti překonávání protivníků a celkové pojetí arén, které před hráče staví pokaždé trochu jinak definovanou logicko enviromentální hádanku (tma, louče, lucerny, krysy, helmy...) jsou pro mě vedle atmosféry hry tím asi největším kladem. Každý střet byl díky jinému rozložení vstupních atributů v podstatě originální a mazal tak nebezpečí rutinního procházení prostředím. Navíc odvaha tvůrců neudělat z hlavních dětských postav chodící terminátory skvěle tlačí hráče do lehce úzkostné pozice, kdy na každé akci opravdu záleží a jediná chyba většinou znamená smrt.
Na grafickém ztvárnění je sice vidět, že hra nepatří do úplného rozpočtového topu, o to víc ale cením, jak tvůrci vyřešily možné grafické nedokonalosti. Týká se to především prostředí. Hra automaticky používá filtr chromatické aberace, který skvěle sedí k náladě a atmosféře hry a přirozeně se stává součástí výtvarného pojetí. Jako slabší článek grafiky vnímám ztvárnění postav.
To, co ve mně zůstane po dohrání hry je pak především atmosféra. Plague Tale má úžasný zvukový doprovod, který skvěle doplňuje vizuální ztvárnění světa a tvoří stísněnou atmosféru středověké deprese.
Upřímně se těším na druhý díl a doufám, že dá tvůrcům možnost odstranit některé slabší detaily (pohyb vaší postavy když se drží za ruku s postavou druhou je v některých nevhodných momentech trochu těžkopádný, checkpointy se často nachází před dialogovou sekvencí atd.) a celkově posunout to skvělé z prvního dílu do třeba i dokonalé podoby.
Trochu paradoxem je to, že narozdíl od The Last of Us pro mě nebyl hnacím motorem zážitku příběh. Mám rád, když se příběhy ve hrách drží alespoň základů reálného světa, nejsem příliš příznivec fantasy příběhů nebo fantasy prvků ve vyprávění. Proto mě asi příběh zajímal a bavil přeci jen víc první polovinu hry, kdy se děj drží víceméně realistické roviny. Závěrečná část, kdy je součástí gameplaye i ovládání krysích kamarádů byla sice dobrým zpestřením právě v rovině gameplaye, z hlediska vývoje příběhu bych ale podobnou fintu klidně oželel.
Možnosti překonávání protivníků a celkové pojetí arén, které před hráče staví pokaždé trochu jinak definovanou logicko enviromentální hádanku (tma, louče, lucerny, krysy, helmy...) jsou pro mě vedle atmosféry hry tím asi největším kladem. Každý střet byl díky jinému rozložení vstupních atributů v podstatě originální a mazal tak nebezpečí rutinního procházení prostředím. Navíc odvaha tvůrců neudělat z hlavních dětských postav chodící terminátory skvěle tlačí hráče do lehce úzkostné pozice, kdy na každé akci opravdu záleží a jediná chyba většinou znamená smrt.
Na grafickém ztvárnění je sice vidět, že hra nepatří do úplného rozpočtového topu, o to víc ale cením, jak tvůrci vyřešily možné grafické nedokonalosti. Týká se to především prostředí. Hra automaticky používá filtr chromatické aberace, který skvěle sedí k náladě a atmosféře hry a přirozeně se stává součástí výtvarného pojetí. Jako slabší článek grafiky vnímám ztvárnění postav.
To, co ve mně zůstane po dohrání hry je pak především atmosféra. Plague Tale má úžasný zvukový doprovod, který skvěle doplňuje vizuální ztvárnění světa a tvoří stísněnou atmosféru středověké deprese.
Upřímně se těším na druhý díl a doufám, že dá tvůrcům možnost odstranit některé slabší detaily (pohyb vaší postavy když se drží za ruku s postavou druhou je v některých nevhodných momentech trochu těžkopádný, checkpointy se často nachází před dialogovou sekvencí atd.) a celkově posunout to skvělé z prvního dílu do třeba i dokonalé podoby.
Astro's Playroom
Pro: depresivní středověká atmosféra, systém překonávání nepřátel, grafické ztvárnění prostředí, soundtrack
Proti: checkpointy před cut scénami, občas kostrbaté ovládání hrdinů, slabší grafické ztvárnění postav