"Jsem obyčejnej kluk. Kluci mi říkají Rambo a holky kreténe. Jinak jsem Majer. Honza Majer." Kdo z dětí 90. let by neznal tuto kultovní hlášku, kterou začíná intro hry Horké Léto? V mém případě to však bylo to jediné, co jsem ze hry znal, neb jediný vlastník originálního nosiče byl škrťák a odmítal se zapojit do třídního výměnného obchodu. Jeho smůla, řekl bych. K Horkému Létu jsem se tak dostal až letos. Upřímně, očekávání nebyla velká. Předpokládal jsem, že pravděpodobně infantilní humor hry mne příliš neosloví. Nakonec jsem byl příjemně překvapen. Na české poměry se jedná o kvalitní hru, které se však nevyhýbají některé neduhy provázející adventury z našich luhů a hájů.

Co svět světem stojí, kvalitní adventura stojí na kvalitním příběhu. A to je přesně slabina českých pokusů z 90. let. Nejinak tomu je u Horkého Léta. Honza Majer cestuje s rodinou na dovolenou. Po přistání je jeho rodina unesena kanibaly. Záchrana rodiny před kanibaly tvoří první polovinu hry. Následně si hráč zopakuje totéž, tentokrát na ostrově mafiánů. Jako příběh vážně míněné adventury nic moc, jako podklad humorné adventury dostačující. Ad humor - dle očekávání na mne příliš nepůsobil, i když pár situací ve mne vyvolalo posunutí koutků směrem vzhůru (za mě nejlepší scéna se týkala bowlingové koule, kdy Honza Majer pronese, že by ji nerad táhl a když ho k tomu jako hráč přinutíte, jen rezignovaně pronese, že to čekal). Občas Honza prolamuje hranici mezi jeho světem a světem za monitorem a oslovuje přímo hráče. Pokud vím, poprvé jsem se s touto situací setkal u Simon the Sorcerer II: The Lion, the Wizard and the Wardrobe .

Právě inspirace druhým Simonem je u Horkého Léta celkem jasná. Hra se odehrává v podobném tropickém prostředí, dochází k prolamování čtvrtého rozměru a Majer cynicky likviduje herní postavy. Někomu může tento systém hry připadat zbytečně drsný, ale mě to nevadilo, asi už jsem okoralý. I sám Majer může umřít. V průběhu hraní jsem narazil na dvě místa, která mohou končit jeho smrtí. Žádný dead end mne naštěstí nepotkal a předpokládám, že ve hře ani žádné nejsou. Pixelhunting se nekoná (s čestnou výjimkou lahve ve sklepě). Zamrzí objevování se nových předmětů na již prošlých obrazovkách. Potěší pročištění inventáře po polovině hry. To byl na svou dobu celkem revoluční počin.

Kromě humoru (který na mě příliš nefunguje) hra staví na dabingu Zdeňka Izera. Jedná se tuším o druhou hru s profi dabingem z našich luhů a hájů a dabing se povedl. OK, jedná se o vykrádání české Policejní Akademie, ale mě tento fakt nerozhořčuje. Zvuky jsou kvalitní a (až na neustálý otravný zvuk Majerovy chůze) nijak při hraní nevadí. Trochu zamrzí vynechání herní hudby, ale rozumím autorům, že hudba v pralese nedává úplně smysl. A právě pralesní zvuky jsou celkem povedené.

Grafická stránka mne příjemně překvapila. Prales vypadá jako prales. To, že je hlavní postava ošklivá (neb je to hnusák) patří ke koloritu hry. Bohužel hra neobsahuje žádnou pohlednou ženskou postavu, což bych zrovna u mafiánské milenky celkem očekával.

Hra bohužel trpí některými nelogickými postupy. Za sebe přidám jeden, který tu zatím nikdo nezmínil. Ostrov lidojedů obsahuje tři ohniště - hořící vatru ve vesnici lidojedů, ohniště u Majerova stanu a ohniště pod útesem. Správný postup při výrobě lepidla bohužel funguje jen na jednom ze tří ohnišť, což považuji za OBROVSKOU autorskou botu. Těch nelogičností by se ve hře našlo víc, ale tato mne naštvala nejvíc.

Ze souboje se souběžně vydaným Polda, aneb s poctivostí nejdřív pojdeš pro mne vychází Horké Léto jako vítěz. Hra je delší, po grafické stránce lepší, co do dabingu srovnatelná a aspoň za mne se odehrává v zábavnějším prostředí. Humor mne minul v obou případech. Horké Léto je na české poměry velmi kvalitní hra, která sice obsahuje některé porodní bolesti, ale hraje se dobře a rozhodně jsem neměl pocit nudy nebo frustrace (byť jsem občas juknul do návodu, to přiznávám bez mučení). Hra má i dnešnímu hráči co nabídnout, i kdyby to byla jen Izerova one man show.