Jeden z mých největších herních restů. Hra, kterou jsem hrál tuším ještě před nástupem do školy (ehm). Nikdy jsem se v ní nedostal dál než do 7. úrovně (s lektvarem "volného pádu"). V rámci letošní Herní výzvy jsem se rozhodl, že ji konečně pokořím. Podařilo se, ale bylo to trochu o nervy.

Hlavní zásluhou na tom měla v první řadě malá prodleva, než Princ vyskočí. Načasování skoků (zejména v poslední úrovni), tak muselo být velmi přesné a klávesu pro skok bylo potřeba zmáčknout o trochu dříve, než by člověk očekával. Nedávno jsem dohrál Bzzzt a když jsem umřel tam (a že jsem umíral opravdu *často*), vždycky jsem měl pocit, že za to můžu já. Tady jsem měl občas tendenci osočovat pitomé ovládání.

Ruku v ruce s tím jde známý časový limit. Dohrát hru za hodinu (byť to tedy není nutné dohrát na posezení) může dát docela zabrat, zvlášť když jako já v posledních třech úrovních začnete zmatkovat a zbytečně umírat.

Naštěstí jsem znal (asi z videí na Youtube?) všechny největší špeky (myš, jak porazit svůj zrcadlový obraz, jeden otevírač dveří na stropě atd.), takže aspoň to mi ušetřilo trochu trápení. Ale nutnost 2x za hru "připlížit se" ke strážnému mi nějak utekla, takže díky @adam.kulhanek: za radu.

Taky moc nevím, proč dali autoři nejtěžšího strážce do 8. levelu a druhého nejtěžšího do 6. úrovně. Přitom finální záporák je až směšně jednoduchý.

No ale přes tahle všechna "negativa"... když pak člověk konečně spočine v náručí princezny, výsledná úleva a pocit zadostiučinění z pokořené legendy všechnu frustraci hravě přebijí :)

Herní výzva 2026 - Odkojený klasikou (HC)