Na Amerzone jsem se chystal už dlouho hlavně kvůli adventurní legendě Sokalovi, ale odrazovalo mě 3D zpracování a absence titulků. Na druhou stranu, hra byla za pakatel na GOGu, čímž odpadlo laborování s nastavením. Tak jsem si řekl, že to zkusím... no a za 4 hodiny dohráno.

Amerzone je složitá na hodnocení. Hned od začátku se mě snažila všemožně odradit - hrůzostrašně rozkostičkované animace, tmavý vizuál ve kterým jsem marně lovil jak cestu, tak skryté věci. Mizerně srozumitelné dialogy bez titulků, k tomu mizerně čitelné ručně psané texty. V první ze sedmi kapitol jsem se ztrácel vlastní nepozorností (heslo k počítači, kód do hydrofloatu, výtah)... takže jsem si říkal, že jsem na 3D adventury prostě blbej a neumím je hrát a hodnocení nebude nic moc.

Nevím jak to, ale začalo mě to bavit. Možná proto že hra se zjednodušila/začalo mi to jít, možná pro zvláštní Sokalův talent vtáhnout mě do svého světa.

Alexandre Valembois byl někde v 30. letech na výpravě do fiktivní, polofantasy země Amerzone, spolu s ním cestovali nadšenec Alvarez a misionář Mackowski. Usídlili se mezi domorodci, Valembois se zamiloval do Yékoumani a žil v idylce. Když se ale dověděl o posvátném vejci bájných bílých ptáků, přemohla ho touha po slávě, na svou lásku se vykašlal, posvátné vejce ukradl a vrátil se do Evropy. Namísto slávy přišel výsměch, výčitky svědomí a také marná touha se vrátit se a vše napravit. Z Alvareze se stal banánový diktátor, který ho zpět nepustil. Před svou smrtí vypoví svůj příběh novináři, který se rozhodne s upraveným obojživelným plavidlem jeho pouť dokončit.

Hraje se to podobně jako Atlantis - plně 3D prostředí s předpočítanými skoky a na každém z nich naprosto volné rozhlížení s pevným kurzorem uprostřed, kterým se snažíte ulovit občas dobře skryté předměty. A k tomu řešení spíše nenáročných a logických úkolů a puzzlů, většinou s cílem dostat se někam dál. Sokal už tady použil "automaton" ze Syberie - mnohoživelný hydrofloat, něco mezi plachetnicí, ponorkou, člunem, letadlem a vrtulníkem :) Do něj musíte shánět palivo, diskety a také souřadnice pro další cestu, tedy něco jak když jste v Syberii natahovali vlak. A cesta Vás vede stále hlouběji do divočiny a do nereálna. Hratelnost nabízí pár parádních zážitků - procházku po mořském dně či naprosto úžasný přesun člunu pomocí harpuny.

Ale tohle není o příběhu ani o hratelnosti. Je to o zvláštní atmosféře, kterou Sokal dotáhl na 100%. Retro-futuristická technika, úžasné krajiny (močál, vodní kanály), scény s podivnými tvory, přes nízkou technickou kvalitu občas strhující animace. Je to o zvláštním mixu pohádky a reality, o pocitu smutku, nostalgie, o místech kde se zastavil čas, o úžasu z objevování. Nečekaně mě zasáhlo objevení hrobu Yékoumani, která se v 21 letech utrápila žalem z odchodu své lásky. Závěrečná scéna je překrásnou tečkou za touto výpravou.

Je to prostě umělecko-pohádkový zážitek a dá se říct, že spousta z toho, co jsem miloval v Syberiích je už v Amerzone. Samozřejmě že Syberie byly herně i příběhově trošku jinde a tohle si objektivně zaslouží méně, ale k čertu s tím. Když vidím to nízké hodnocení tady, tak si nadhodnotím a trošku to pozvednu :)

PS: Trošku morbidní je, že skoro každý s kým promluvím do pár sekund poté zemře.