Přestože mě svého času hodně bavil Morrowind (a základní hru jsem dohrál), do Oblivionu jsem se nikdy nehnal. Moje progresivní a RPG pozitivní sestra sice měla originálku i PC, které hru bez problémů rozběhlo, ale nakonec jsem hru hrál pět minut a už se k ní pak nevrátil. Můj nynější dojem z Oblivionu je spíše rozporuplný Popravdě mám raději příběhová RPG od Bioware než sandbox (a i z DA:I jsem měl lepší dojem)...
Než jsem se pustil – po patnácti letech po vydání – do Oblivionu, něco jsem si o hře načetl. Rozhodl jsem si ozvláštnit hraní následujícími způsoby: žádné mody (kromě některých neoficiálních patchů – to byla víceméně znouzectnost, protože mi hra se všemi DLC a všemi neoficiálními patchi okamžitě spadla), žádné levelování (můj modus operandi je jinak zůstat v oblasti, poplnit všechny questy, přelevelovat následující oblast a užít si snadnějšího průchodu hrou, to v Oblivionu bohužel nefunguje) a na nejlehčí obtížnost (v pozdějších fází i za střídmého užití cheatů). A především: zjistit, za jak dlouho mi bude trvat projítí hlavní dějové linie. How long to beat uvádí něco pod třicet hodin. Já to zvládl za osm (až po apoteózu, sice je ještě jeden quest v hlavní dějové linii, ale outro bylo, na brnění si ještě počkám, ale ještě taky s hraním nekončím).
Oblivion vypadá – nepřekvapivě – lépe, než Morrowind, ale Morrowind mě bavil víc. Na straně druhé, zkusil jsem paralelně znovurozehrát i Morrowind, ale tam bych si ještě musel pohrát s vizuální stránkou, případně vyzkoušet některé z konverzí (ať už Morroblivion, nebo Skywind, ale to spíš ještě počkám až po Skyrimu, pokud ještě budu mít náladu). Co se soundtracku týče, tam u mně stale vede Morrowind, v Oblivionu mi přišla naprosto nevýrazná (možná, když ji budu poslouchat desetkrát delší dobu, tak se můj dojem zlepší, ale obávám se, že tolik času tomu dát nemůžu).
Bavilo mě putování krajinou (pěšky, jízda na koni byla jaksi neohrabaná) i města, nebavily mě dungeony. Nepochopil jsem systém páčení, a to mám za sebou i Thief: Deadly Shadows. Systém “povolání”/classes v TES mi nevadí, líbí se mi, že můžu bez problému hrát za kouzlícího šermíře a chci-li, pobíhat/hopsat přitom v plátové zbroji. Co se bojů týče, nakousnu i ten největší problem, co jsem s hrou měl, a totiž friendly fire. Ono se stane (v hlavním questu) až nepříjemně často, že musíte eskortovat nějakého spolubojovníka, nebo třeba celou skupinku, pak zaútočí nepřítel a mí společníci se tak strašně rádi připletou do rány, to jsem fakt zíral. Když jsem u Brumy nechal otevírat Oblivion gates (mimochodem, druhá nejhorší věc na TES: Oblivion jsou právě Oblivion zones, byl jsem rád, že jsem navštívil jen tři, přičemž ten časový limit v poslední jsem řešil noclipem (tcl), protože jsem na to už neměl nervy), tak jsem jen slyšel výkřiky “murderer, murderer” a pak se divil, že mám najednou 5000 Bounty, ze které se nemůžu vyplatit. Taky jsem docela zíral poté, co jsem se vrátil zpět na bojiště, že přežil pouze Martin, protože když jsem odcházel, zbývalo jich na mé straně ještě poměrně dost. Podotýkám, že jsem nepoužil žádných plošných útoků, to už mi bylo jasné, že bych nepochodil (jestli je možné něco vykoumat prostřednictvím vlastnoručně navržených kouzel, to jsem nezkoušel – stejně jako alchymii).
Každopádně, když už to mám jakože dohrané a nemusím moc řešit obtížnost soubojů, zkouším teď menší DLC a plánuji ještě nějaké ty questy a frakce, jestli se můj výsledný dojem třeba ještě o něco nezlepší. Už jsem si zkusil třeba i to neslavně proslulé DLC s koňskou zbrojí (koně jsem viděl zakutého a potom už vůbec ne, a když jsem si koupil jinde nového, ten mi zmizel před nosem taky. Tak asi to budu řešit sprintem po dvou...
Jestli půjdu i do dvou velkých "datadisků¨, to ještě nedokážu říct. Utopit se v tom dá strašně moc času a popravdě si radši zahraju deset různých osmihodinových (klidně i kratších) titulů, než jeden osmdesátihodinový (prásknu na Crashe, že má na Steamu v Oblivionu nahráno 640! hodin).
EDIT po patnácti hodinách: kompletně dokončená dějová linka, konečně jsem pochopil páčení zámků, vyzkoušel si alchymii. Navštívil Shivering Isles i absolvoval pouť po svatyních.
Než jsem se pustil – po patnácti letech po vydání – do Oblivionu, něco jsem si o hře načetl. Rozhodl jsem si ozvláštnit hraní následujícími způsoby: žádné mody (kromě některých neoficiálních patchů – to byla víceméně znouzectnost, protože mi hra se všemi DLC a všemi neoficiálními patchi okamžitě spadla), žádné levelování (můj modus operandi je jinak zůstat v oblasti, poplnit všechny questy, přelevelovat následující oblast a užít si snadnějšího průchodu hrou, to v Oblivionu bohužel nefunguje) a na nejlehčí obtížnost (v pozdějších fází i za střídmého užití cheatů). A především: zjistit, za jak dlouho mi bude trvat projítí hlavní dějové linie. How long to beat uvádí něco pod třicet hodin. Já to zvládl za osm (až po apoteózu, sice je ještě jeden quest v hlavní dějové linii, ale outro bylo, na brnění si ještě počkám, ale ještě taky s hraním nekončím).
Oblivion vypadá – nepřekvapivě – lépe, než Morrowind, ale Morrowind mě bavil víc. Na straně druhé, zkusil jsem paralelně znovurozehrát i Morrowind, ale tam bych si ještě musel pohrát s vizuální stránkou, případně vyzkoušet některé z konverzí (ať už Morroblivion, nebo Skywind, ale to spíš ještě počkám až po Skyrimu, pokud ještě budu mít náladu). Co se soundtracku týče, tam u mně stale vede Morrowind, v Oblivionu mi přišla naprosto nevýrazná (možná, když ji budu poslouchat desetkrát delší dobu, tak se můj dojem zlepší, ale obávám se, že tolik času tomu dát nemůžu).
Bavilo mě putování krajinou (pěšky, jízda na koni byla jaksi neohrabaná) i města, nebavily mě dungeony. Nepochopil jsem systém páčení, a to mám za sebou i Thief: Deadly Shadows. Systém “povolání”/classes v TES mi nevadí, líbí se mi, že můžu bez problému hrát za kouzlícího šermíře a chci-li, pobíhat/hopsat přitom v plátové zbroji. Co se bojů týče, nakousnu i ten největší problem, co jsem s hrou měl, a totiž friendly fire. Ono se stane (v hlavním questu) až nepříjemně často, že musíte eskortovat nějakého spolubojovníka, nebo třeba celou skupinku, pak zaútočí nepřítel a mí společníci se tak strašně rádi připletou do rány, to jsem fakt zíral. Když jsem u Brumy nechal otevírat Oblivion gates (mimochodem, druhá nejhorší věc na TES: Oblivion jsou právě Oblivion zones, byl jsem rád, že jsem navštívil jen tři, přičemž ten časový limit v poslední jsem řešil noclipem (tcl), protože jsem na to už neměl nervy), tak jsem jen slyšel výkřiky “murderer, murderer” a pak se divil, že mám najednou 5000 Bounty, ze které se nemůžu vyplatit. Taky jsem docela zíral poté, co jsem se vrátil zpět na bojiště, že přežil pouze Martin, protože když jsem odcházel, zbývalo jich na mé straně ještě poměrně dost. Podotýkám, že jsem nepoužil žádných plošných útoků, to už mi bylo jasné, že bych nepochodil (jestli je možné něco vykoumat prostřednictvím vlastnoručně navržených kouzel, to jsem nezkoušel – stejně jako alchymii).
Každopádně, když už to mám jakože dohrané a nemusím moc řešit obtížnost soubojů, zkouším teď menší DLC a plánuji ještě nějaké ty questy a frakce, jestli se můj výsledný dojem třeba ještě o něco nezlepší. Už jsem si zkusil třeba i to neslavně proslulé DLC s koňskou zbrojí (koně jsem viděl zakutého a potom už vůbec ne, a když jsem si koupil jinde nového, ten mi zmizel před nosem taky. Tak asi to budu řešit sprintem po dvou...
Jestli půjdu i do dvou velkých "datadisků¨, to ještě nedokážu říct. Utopit se v tom dá strašně moc času a popravdě si radši zahraju deset různých osmihodinových (klidně i kratších) titulů, než jeden osmdesátihodinový (prásknu na Crashe, že má na Steamu v Oblivionu nahráno 640! hodin).
EDIT po patnácti hodinách: kompletně dokončená dějová linka, konečně jsem pochopil páčení zámků, vyzkoušel si alchymii. Navštívil Shivering Isles i absolvoval pouť po svatyních.
Lesokraj