Nejsem standardní hráč a tak jsem se k tomuto klenotu dostal až nyní. Divím se, že něco takového vůbec mohlo vzniknout, ale to je asi pohledem doby, že mi přijde, že větší studia nechtějí jít do rizika a tak raději recyklují nebo berou hry, které mají velkou naději na úspěch a experimenty se stávají spíše doménou indie scény.

Hra mě velmi rychle spolknula a ačkoliv jsem ji s přestávkami hrál 2 týdny, tak naprosto super. Ani mi nepřišlo, že hraji 16 let starou hru (grafika, ovládání), všechno fungovalo tak, jak bych čekal i když ten soubojový systém mi moc nesedl. Ano, princip světla a tmy je dobrý, ale místy mi přišlo, že je to jenom kvůli ztížení (odstranit štít tmy, abych je mohl zranit). Hra samotná je jdi z bodu A do bodu B, po cestě tě něco přepadne, tomu uteč, nebo to zruš a jdi dál. Zní to nutně, ale v kombinaci se zvukem, hudbou a tajemným příběhem, je to něco, kdy i běhal mráz po zádech. Ztvárnění opuštěné ospalé krajiny, v noci, kdy člověk neví, jestli další stín je nepřítel, nebo jenom keř, je něco, co se klukům z Remedy opravdu povedlo. A následné finále. Prostě hra zestárla skvěle a pokud se někdo dostane například k Xboxu 360, jako já nyní, určitě si ji zahrajte, případně se podívejte na recenze remasterů, tuším, že jeden zrovna vyšel na PS5, pokud nemáte retro železo.

Jenom po dohrání RDR a Alan Wake nevím, jakou další hru si zahrát. Protože hrát po sobě 2 hry, které jsou sice super, ale hlavní hrdina umře, není věc, která je dobrá pro psychiku.

Naprosto luxusní záležitost, která má i v roce 2026 pro hráče co nabídnout. Znal jsem ji, věděl jsem, že byla hodně hodnocená, ale naplno jsem si ji užil až nyní na Xbox 360. Tolik nápadů, míchání stealth akce s plnohodnotnou řežbou "jsem Batman, kdo je víc", naprosto luxusní. K tomu sem tam nějaký bos a spousta gadgetů a hádanek, aby člověk hru dohrál na 100 procent. Upřímně, docela se těším na další díl, který taky vyšel. :-)

Tahle hra mě hodně dlouho míjela, takže když se mi teď dostalo do rukou rozbité PS2, tak sem si řekl, že to zkusím.

Jako hra na mě působila epicky, první souboj s Hydrou lahoda a zhruba půlka hry nebyla nijak problematická (stačilo jenom najít správnou strategiii na nepřátele a té se držet). Systém soubojů je skvělý, byť vypadá plytký, opak je pravdou a ocenil jsem ho, když jsem po dohrání rozehrál Prince z Persie-Písky času. Ve druhé půli hry "přituhlo". Pixel perfect skoky, přesně vypočítané pasáže, kde aby člověk získal bednu musel proběhnout propadla, ale musel to udělat přesně, jinak to byla insta smrt... U beden s bonusy bych to zkousl, ty jsem pak už nesbíral, ale pak začaly tyto věci vyplouvat v rámci hlavní dějové linky a já přemýšlel, jestli to vůbec dohrávat. Jenom lítost nad stráveným časem a zvědavost na hlavního bosse mě držela u hry "až do konce".

Jinak za mě je to škoda. Celkově je hra docela příjemná oddychovka, ale těch několik pasáží ke konci hry mě docela naštvalo (holt už jsem jen causual hráč). Ono by asi stačilo málo. Aby třeba kamera, která sice vypráví epický příběh, tak v těžkých okamžicích je spíš přítěží (například jdu po kládách, kamera se otočí, já nezareaguji, spadnu, drápu se nahoru, ale už nemám šanci, protože mě shodí točící se past). Kdyby alespoň na tyto pasáže fungoval ten posměch, kdy hráč několikrát umře a hra mu chce snížit obtížnost. Jednou jsem to zkusil. Prakticky se nezměnilo nic, jenom nepřátelé byli měkči, ale můj problém nebyli nepřátelé...

Ale abych jenom neventiloval svoje rozčarování. Hra je opravdu epická, působí skvělým dojmem i po těch letech a jsem rád, že jsem si ji zahrál.