Road to Reunion: Part 9 

"You never did hear much in my class... if you had, you might have seen all this coming." 

Pátá epizoda ve velkém uzavírá vše, co rozjely díly předchozí a sama začíná na pěkně pekelném místě. Zažít Dark Room z pozice oběti nebylo příjemné napoprvé a ani v žádném z dalších playthrough. Samotný padouch je navíc skvěle psychologicky prokreslený a jak to už u takových magorů bývá, snaží se své činy nějak ospravedlnit (snaha zachytit čirou nevinnost). Už od první scény vás tak finále nenechá vydechnout a neodpočinete si až dokud nedojdete k majáku za úderu ničivého tornáda, stejně jako ve vizi z prvního dílu.

Scény z reality za mě fungují opravdu skvěle a to ať už právě v úvodu nebo později při cestě skrz zničené Arcadia Bay. Kde ale podle mě epizoda trochu selhává je až přílišné cestování časem skrze fotky, vznik mnoha alternativních realit a za mě nejhorší jsou pak snové sekvence. Ty jsou něčem dost podobné třeba sérii Batman: Arkham, kdy vezmete známé lokace a postavy a čelíte jim v tak trochu zvrácené podobě. Jenže tyhle rádoby stealth nebo puzzle pasáže podle mě nikdy nejde uchopit úplně správně a mučí tak nejen protagonistu příběhu, ale i hráče, protože jsou nuceným natahováním před pokračováním hlavního děje.

Na jednu stranu musela Max čelit tomu, že hrátky s časem vlastně všechno pokazí, ale zrovna tenhle klišé způsob za mě nefungoval snad v žádné hře, která mi prošla rukama. Co se ale tvůrcům podařilo je samotný závěr. Byť obě možnosti tak trochu anulují vše, co jste jako hráči udělali, tak dávají smysl. Tak co to bude, bae nebo bay?

Možnost A: Obětovat Chloe a zachránit město je logická volba. Příběh nám několikrát řekl, že modrovlasá punkerka žije svůj Nezvratný osud a časoprostor vám to dává sežrat. Chcete změnit chod času? Ponesete si následky. Tím, že Max vrátí čas a zabrání tak svému hraní s předivem času ale nevyruší spirituální cestu, kterou si prošla. Díky tomu všemu dospěla a je připravena jít v životě dál.

Možnost B: Obětovat město a zachránit Chloe je volba srdce. Nám hráčům se to snadno říká, sedíme za monitorem a nestojíme psychicky v prdeli s tornádem v zádech, kdy se musíme rozhodnout, zda zabijeme nejdůležitější osobu v našem životě. Kdybychom byli v takovéto situaci... doopravdy... volili bychom hlavou nebo srdcem? V této volbě navíc vše, co jsme udělali, skutečně proběhlo. A my s tím musíme žít. Se všemi následky našich voleb... i tou poslední. Max navíc "cheatovala" celý týden, tak buď to přijme, jak to je... no a nebo zmáčkne naposled reset button a vyhne se své malé "dohodě s Ďáblem" - tedy něco za něco.

Žádná z voleb tak ve výsledku není správná ani špatná. Je to jen o tom, jaký druh logiky upřednostňujeme. No a protože jsem stejně jako Max INFP (introvert intuitivní CÍTÍCÍ vnímající), beru vždycky možnost B. Tedy první srdce a až potom hlava.