Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Lukáš / 29 let / Student VŠ, lektor MS Office / Kladno (ČR - kraj Středočeský)

Komentáře

< >

Remember Me

  • PC 75
Zjednodušeně jde říct, že Remember Me je něco jako dítě Adama Jensena (Deus Ex: Human Revolution) a Faith (Mirror's Edge), a vytváří tak zajímavý mix cyberpunkové bojovky s prvky RPG. Ovšem takovýhle komentář by asi málokomu co řekl, čili zde jsou mé dojmy ze hraní na obtížnost Memory Hunter (nejvyšší obtížnost)

Největší sílou hry je bezpochyby prostředí a příběh, který nás zavede do lehce cyberpunkové, přestavěné Paříže v roce 2084. Překvapivě, i přes množství válek a klimatických změn, stále stojí budovy jako Eiffelovka a některé katedrály... Svět se zásadně změnil, když společnost M3morize (Memorize) přišla s vynálezem technologie Sensen, která umožňuje digitalizovat myšlenky a následně je upravovat, mazat a sdílet s ostatními. Ta kromě tohoto "přístupu do hlavy" také dává všem možnosti rozšířené reality (AR), kdy vidíte například varování před plameny, jejich teplotu, kdy otevírají obchody atd. technologie se rozšířila tolik, že jí používá snad každý obyvatel Země.
S touto technologií také vznikla skupina lidí, takzvaní Memory Hunters (Lovci myšlenek), kteří se specializují na "kradení" cizích myšlenek, které mohou obsahovat víceméně cokoliv, jako třeba přístupové kódy. Naše hrdinka Nilin je navíc speciálně talentovaná, a dovede nejenom vzpomínky vysát, ale i je remixovat (upravit), a tak klidně změnit identitu člověka. Bohužel, ve hře se s tímto prvkem setkáte pouze čtyřikrát, ale při těchto interakcích máte tolik možností, jak vzpomínku upravit, že je často zábavné sledovat, jak se vaše úprava promítne do zbytku scény, a pak začít znovu a jinak.

A nyní k ostatním částem hry, které tvoří většinu obsahu. Poté, co Nillin uprchne od hrozby, že jí bude kompletně vymazána paměť ve věznici, se vydá na cestu získat zpět vzpomínky, které jí již byly odstraněny. Cesta za získáním své identity zpět má 8 epizod a je složena ze tři herních prvků - průzkumu, boje a šplhání.

Průzkum není až tak velká část, hra je totiž značně lineární a tunelovitá, a často se do předchozích oblastí nejde vrátit (je možnost po dohrání jedné epizody jí hrát od znova). Ovšem i tak lze narazit na ukrytá zákoutí, kde jdou najít skryté buffy na více života nebo energie, nebo schované datapady s informacemi o světě, postavách, technologii a tak dále. Ke skrytým buffům dávají rady statické obrázky, představující vzpomínku toho, kdo skrýš vytvořil, které se na určitých místech objeví jako rozšířená realita. Pokud si obrázek prozkoumáte, ve vaše okolí byste měli najít oblast, kterou obrázek představuje.

Boj je zcela bez pochyb hlavní náplní hry. Bojuje se prostřednictvím různých kopů a ran pěstí, které Nillin dovede skládat do různé dlouhých komb, případně pak jednou za čas může použít jednu z 5 superschopností. Brzy v příběhu se také odemkne Spammer, jakási "augmented reality střelná zbraň", která kromě různého využít pro otevírání dveří umožňuje po protivnících střílet. Například roboti jsou imunní vůči fyzickým útokům, a tak je Spammer jedinou možností, jak na ně útočit.
Komba jdou skládat se čtyř schopností (pressenů), které zvednou celkové zranění, vyléčí vás (velice důležité, protože hra nemá jinou možnost léčení v boji), zrychlí cooldown superschopností, a nebo zlepší efekt předchozí rány. Presseny odemykáte s tím, jak levelujete, a je jenom na vás, co si vyberete a jak si komba poskládáte. Pokud jste fanoušci klasických bojovek, budete jako doma, pokud jste jako já, a s hrami typu Mortal Comabt přijdete do styku jednou za uherský rok, chvíli si budete muset zvykat a pamatovat si, jaké kombinace to vlastně máte, a neplést si je. Hra naštěstí při kombech chvíli počká, čili není nutné zruinovat myš.
Zmíněné superschopnosti se postupně odemykají, jak si Nillin vzpomíná na dobu před vymazáním (aneb v předem naskriptovaných momentech). Použít je pak lze kdykoliv, kdy nemají cooldown a hráč má alespoň jeden dílek focusu, který se dobíjí tím, jak rozdává nebo dostává rány. Na výběr je jich několik, rychlé Fury, kdy začnete mlátit kolem sebe hlava nehlava, výbušná Logic Bomb, Sensen DOS, který za chvíli "vypne" všechny nepřátele, hacknutí robotů, a na konec klasická neviditelnost, která umožní kromě zmizení udělat jedno instantní zabití na určité typy nepřátel.
Boje jsou víceméně pořád to stejné, často strávíte spoustu času uhýbáním (hra vás varuje, že někdo chce zaútočit). Hezkou věcí je možnost "instant killu" některých nepřátel. Pokud je značně poškodíte, máte možnost jim přetížit jejich Sensen implantát, a tím i mozek, a vyřadit je tak z boje. U některých nepřátel (bossové a minibossové) je potřeba přijít na způsob, jak je oslabit (často totiž nejdou normálně trefit), následně jim dát co největší nakládačku, a pak je eventuálně dorazit prostřednictvím Quick Time Eventu, což nemusí všem sednout. Pokud si s bossem nebudete vědět rady, hra vám po chvíli hodí nápovědu, co by se mohlo zkusit.

Poslední částí, o které jsem mluvil, je šplhání a obecné přesouvání se z místa na místo. Ne všechny areály, kterými musíte projít jsou přívětivé k návštěvám, a tak je potřeba někdy použít koliku před římsy, trubky a podobné architektonické prvky. Někdy je zapotřebí si cestu vytvořit, obvykle za pomocí jedné z funkcí Spammeru, který dovede otevírat dveře, přesouvat energii mezi terminály nebo pohybovat s některými objekty. Nillin je při šplhání značně akrobatická, i když je pohyb značně lineární a hra vás přes augmented reality naviguje, kam jít. I když je hra port z konzole, ovládání nedělá až takové neplechy, jako je na portech zvykem.

-

Sečteno a podtrženo, hra určitě stojí za to. Nabízí velice zajímavý příběh, hodně "extra" příběhu na datapadech, a graficky velice působivé lokace.
To, co se v trailerech tvářilo jako hlavní obsah hry, čili hraní si se vzpomínkami cizích lidí, bohužel není tak velká věc jako se zdálo, ale ty okamžiky, které to umožňují, nabízejí spoustu možností si s tím vyhrát.
Boje jsou hlavním obsahem hry, a po nějaké době hraní začnou být trochu otravné, obzvlášť na vyšší obtížnosti, kdy někdy umřete a ani se nestačíte divit. Ovšem systém komb je velice dobře udělaný.
Hlavním mínusem je, že místy ovládání trpí tím, jak hra byla originálně navržená pro konzolový ovladač, a tak jsou některé úkony s myší a klávesnici komplikovanější, ale ne tak, že by to hru kazilo jako u jiných portů, nebo že by blbla kamera.

Pro: prostředí, příběh, postavy, remixování vzpomínek

Proti: ovládání trpí syndromem portu z konzole, dost těžký první boss

+12

Assassin's Creed III

  • PC 60
Hru jsem ještě nedohrál (jsem někde ke konci Sequence 8), ale musím se podělit o zatím získané dojmy.

Začnu tím, co mě na hře neskutečně vytočilo. A to byla nulová podpora od českého distributora, společnosti Playman. Hra má zcela nelogicky vynucený český překlad uživatelského rozhraní, což při hraní v angličtině hru značně kazilo. Podpora od Playmana mi v podstatě řekla, že mám smůlu, a že to bylo napsané na obalu (btw, nebylo, byly pouze řečeny CZ titulky, a navíc mám Freedom edici, která klasický obal jaksi "nemá"). Naštěstí angličtina ve hře pořád je, a tak se dala vynutit změnou v registrech. Ovšem Playman mě ujistil, že si od nich další hru už radši nemám kupovat a vyhýbat se jim jako moru.

Teď k samotnému komentáři a názorům. začnu těmi dobrými věcmi.
Plot twist, který přinese konec třetí sekvence, mi doopravdy vyrazil dech, a pokud si hru někdo nevyspoileroval, tak ho ani nemohl čekat.
Nové možnosti hry, jako lezení po stromech nebo lovení zvěře jsou zajímavé a kvalitně zpracované.
Dobře udělaná je taky loď, se kterou se jde vyblbnout neskutečně. Relativně hezky poslouchá, a střílení z bočních děl a otočných děl je sranda.
Klasické elementy AC série, jako lezení po budovách, hledání pokladů nebo stránek almanachu Bena Frnaklina (náhrada za jiné podobné sbírací věci) zůstaly zachovány, čili tam je hodnocení jednodzačně pozitivní
Dobrá část mi taky přijde zatím část v "současnosti", kde se Desmond dozvídá jaké věci First Civ zkoušela pro ochranu před katastrofou, a že některé plány templářů možná nejsou až tak špatné. A taky, že to First Civ nemusí myslet s lidmi tak úplně dobře.

A teď ty špatné věci, kterých je bohužel spousta
První je zcela jistě to, že hra má na PC ještě více chaotické ovládání, než předtím. Spousta věcí z předchozích dílů ve hře sice nějak je, ale jsou buďto nepoužitelné, nebo hrozně komplikované. Jde například o pokročilé bojové techniky, jako counter-kill nebo disarm. zatímco v AC2/B/R byly jasné a logicky udělané, zde je to zřejmě jenom o správném zmáčknutí tlačítka ve správnou chvíli. Navíc byl ze hry odstraněn trenažér, čili si to ani moc nejde zkoušet. Také moc nefunguje moje oblíbená "Double Assassination", která z misí, kde musíte zůstat neviděni dělá hotové peklo, protože jak zabít dvě stráže, co u sebe stojí jako dva členové 4% populace, aby vás jeden neviděl.
Portnutím na PC také utrpěly některé minihry, jako například roztrhnutí dvou bijících se dělníků od sebe, kde jsem si musel potupně najít návod, co tam vlastně mačkat. Podobně je na tom páčení zámků, které je neskutečně citlivé na myš a bez jakéhokoliv vysvětlení často vypadne. Kdyby to bylo udělané jako v Oblivionu, bylo by to mnohem lepší.
Dalším mínusem je paradoxně až moc velká otevřenost a nelinearita hry, kdy jde skákat z roku do roku, ani člověk netuší jak a kdy. Stejně tak možnost zabrat pevnost pro revolucionáře, v době, kdy ani ještě o revoluci nic moc netušíte.
Problém taky dělá nedostatek peněz, primárně na upgrady vašeho korábu, které stojí neskutečné peníze, které se konvoji vydělávají blbě.
Další mínus je taky nefunkční multiplayer, což je problém, který se ovšem zřejmě děje většině PC hráčů.

Pro: příběh, skákání po stromech, loď, klasické elementy AC série

Proti: podpora v ČR, nefunkční multiplayer, zmatené ovládání, až moc otevřený svět, až moc velká nelienarita

+11 +14 −3

Star Wars: The Old Republic

  • PC 95
Rozhodl jsem se sepsat nějaké hodnocení na hru zhruba po roce od vydání, což je podle mého správný čas hodnotit kvalitu MMORPG titulu, který prostě a jednoduše objektivně hodnotit pár dní po vydání nejde.

Hru hraji od prapočátků, ještě od bety, čili si dovolím tvrdit, že vím, jak se v ní situace vyvíjela. Za nějakého extra hráče MMORPG jsem se nikdy nepovažoval, jako asi každý Pc hráče jsem strávil pár let v Azerothu (World of Warcraft) a nějaký čas v primárně korejských grindovačkách, a SWTOR je tak v podstatě první MMORPG, které se nějak více věnuji.

Na hru se krátce po vydání sneslo neskutečné množství nadávek a stížností. Primární věci bylo "málo endgame obsahu". Nutno zdůraznit, že tyto stížnosti pocházely od té skupiny hráčů, co proletěla obsahem za pět dní, čili přeskakování většiny dialogového obsahu a dalších věcí, které jsou na hře unikátní. Ano, hra měla při startu pouze jednu Operaci (pro WoWkaře známé jako Raid) a jednu rozpracovanou, ale kdo čekal, že hra bude mít při startu množství obsahu, jaké má WoW po skoro 10 letech vývoje, z toho 8 na základě komunitních podnětů, tak ať si jde radši hodit mašli a své názory ať dál nešíří.

Hře tato neskutečně negativní reklama vůbec nepomohla, a nepomohlo tomu ani vyjádření distributora na konferenci pro své investory. Z nich si mnozí udělali názor, že hodili hru pod vlak. Dalším problémem pak byla malá populace serverů, kterých bylo vytvořeno obrovské množství, aby se splnila poptávka hráčů. Vývojáři pak podle mého zbytečně dlouho pracovali na zbytečně robustním systému přesunů postav, jehož plný potenciál se zatím nevyužil. Kdyby se to radši udělalo napevno a rovnou, stížností typu "mě přesunuli kam jsem nechtěl" by bylo určitě méně než "nemám s kým hrát".

Tak, negativistický začátek by byl odbytý, a teď k tomu, co je na hře dobrého, plus reakce na nejčastější výtky co okolo sebe slyším.
Primární prodejní artikl her od BioWare byl vždycky silný příběh, čili začneme u něj.
Hra nabídne 8 zcela rozdílných příběhů (co postava, to příběh) a dva příběhy společné všem postavám dané strany (republikové a imperiální planetární mise).
Společné příběhy nejsou až tak záživné při rychlém opakování, ovšem pokud člověk hraje "na přeskáčku" mezi Republikovou a Imperiální postavou, vždy je tam pár věcí, které už zapomněl a znovu se jim zasměje či se do nich ponoří jako do nových.
Unikátní příběhy postav jsou věcí úplně jinou. I pokud budete hrát stejnou postavu dvakrát, zůstane vám hlavní příběhová linka podobná, ovšem rozhodnutí můžete udělat zcela jiná. Ovšem v každém příběhu najdete to, co je určitou "esencí" dané postavy. Rytíř Jedi tak plní samé nebezpečné hrdinské mise na záchranu celé galaxie, konzul Jedi zase hledá řešení problémů pomocí diplomacie a zapomenutých artefaktů, pašerák hledá legendární poklady, lovec odměn jde za jediným cílem, vyhrát nejprestižnější soutěž a podobně.

Co je na všech příbězích a celé hře obecně unikátní, je její kompletní dabing. Každý rozhovor a každá mise (s výjimkou misí z terminálů), jsou plně (tj včetně vaší postavy) plně namluvené, i když je někdy mluvení složeno z klasického "mimozemského brblání" nebo "droidího pískání", které jsou opakující se zvuky pořád dokola. Ovšem ne opakující se do té míry, že by to bylo moc okaté a otravné. samotné mluvení se řídí "kolečkem", které nabídne většinou tři krátké věty, a postava pak na základě výběru řekne kompletní dlouhou větu nebo proslov, jak znají všichni hráči Mass Effect nebo Dragon Age 2. Na příběhu a rozhodnutí je krásné i to, že ne vždycky musí Light Side znamenat správnou volbu. Jste proti názoru senátora, že by se Republika měla zbavit Jediů a přidat se k Sithům? Dark Side volba.

Silnou stránkou hry je zcela jistě možnost se rozhodnout, jakým způsobem chcete vaší postavu na maximální úroveň dostat. Pokud tedy nechcete opakovat planetární příběhy, nic vám nebrání nabírat zkušenosti pouze svým příběhem, doplněným o PvP boje, vesmírné mise a podobné věci. Od patche 1.3 byla tato možnost navíc ještě rozšířena o tzv "Character Perks", které zvyšují množství zkušeností získaných z určité činnosti, nyní po spuštění Cartel Marketu je možnost navíc koupit dočasné zvýšení.

Samotné mise při hraní jsou většinou klasické, jako ve všech hrách. Čili styl "někam dojdi a tam něco udělej, v cestě ti stojí nepřátelé". Na tomto modelu se něco velice těžko mění, protože pod něj jde shrnout úplně všechno. Ovšem na rozdíl od jiných her máte díky dabingu a příběhu pocit, že víte, proč to vlastně děláte. Zajímavou věcí jsou také bonusové mise, které většinou zahrnují klasické "zabij 10 krys". Nikdo vám je přímo nezadá, a doplňují nějaký hlavní úkol. Některé tyto bonusové mise jsou navíc rozsáhlejší, tzv "Stage mise", kdy například během znovuzískávání ukradených součástek na droidy pomůžete značně oslabit nepřátelské jednotky nejdříve vybíjením slabších jedinců, pot jejich zásob a nakonec jste poslání zabít jednoho z jejich "hlavounů". Tyto Stage mise jsou vždy odměněny tučnou sumou kreditů a zkušeností, zatímco jednoduché jednokrokové mise dají zkušeností relativně málo.

Výbornou částí hry je také hudební doprovod, který sice často ani plně nevnímáte, ale podvědomě vám při hraní beze zvuku chybí. Čili splňuje základní kritérium herní hudby. Během intenzivních bojů či scén se navíc hudba patřičně zesílí a zintenzivní, a slyšíte v ní klasické motivy Star Wars hudby, kterou nejde nemilovat.

Spousta lidí kritizovala nedostatečný obsah po dosažení maximální úrovně. Co si o této skupině myslím jsem sepsal výše. Podívejme se tedy, jaká je situace aktuálně.
4 Operace, 3 z toho mají tři úrovně obtížnosti, čtvrtá zatím pouze 2. Každá operace má navíc unikátní prostředí a jinou hratelnost. Ovšem k pořádnému hraní to chce být členem guildy.
Velké množství Flashpointů pro partu 4 lidí, které jsou díky Hard Mode výzvou i pro nové hráče na levelu 50.
Denní mise, určené především pro sbírání kreditů a commendací (tokenů), odehrávající se aktuálně ve 4 lokacích
PvP, odehrávající se na aktuálně 4 mapách, přičemž brzy se máme dočkat mapy páté. Nutno zdůraznit, že každá má unikátní herní styl. Jedinou vadou na PvP bylo dle mého vytvoření "expertise" statistiky, objevující se ve výstroji na levelu 50 a výše. Ta z PvP často činí pouze boj o to, kdo má lepší výbavu, ne kdo je šikovnější. Naštěstí již nějakou dobu všichni hráči na levelu 50 dostávají zdarma základní výbavu, aby nepadali na první ránu (ale až na čtvrtou :) ). Level 50 hráči hrají ve vlastním "bracketu", čili pouze s jinými 50kami. Ostatní hráči jsou vrženi do boje proti všem levelům, ovšem jediný rozdíl je v dostupných schopnostech, statistiky se uměle navýší na úroveň nejsilnějšího hráče. I nižší hráči tak mají možnost přispět v boji, i když je podle mého zoufalý nesmysl vstupovat dříve než na úrovni 15, čili po dohrání druhé planety.

UI je po aktualizacích kvalitní, lze posouvat s každou hovadinou kamkoliv hráč chce, a existuje řada hráči vytvořených rozložení pro různé role nebo postavy, vše volně ke stažení. Group Finder funguje výborně pro to, pro co byl určen, čili hledání party na Flashpointy. Na planetární mise je ale stále lepší klasicky "otevřít hubu" a zeptat se na General Chatu, nebo whispnout pár hráčům podobné úrovně.

Výtka, že hra je moc jako WoWko, ta je taky slyšet hodně. Osobně tohle přirovnání nemá vůbec rád, protože ani WoWko není svým systémem nějaký unikát, a dostáváme se tak do tahanic, jestli všechno co má kulatý rohy je od Applu :). Spíše bych řekl, že SWTOR má systém podobné většině západoevropských RPG (i primárně single-player her) her, čili klasické schopnosti na panelech, a o úspěchu často rozhoduje hod kostkou, jako tomu bylo na počátcích RPG na papírech. Na tomto systému není nic špatného, protože spousta her, co šla jiným směrem, tvrdě dopadla na čelisti.

Je hra perfektní? Není. Je to "WoW in Space"? Určitě ne. Znamená to tedy, že je úplně blbá? Rozhodně ne. Naštěstí díky své povaze jakožto MMO titul je zde šance na neustálý vývoj a vylepšování. BioWare se totiž pokoušejí přidat to, co hráči chtějí, ovšem hráči musí pochopit, že vývojářské studio není jedna masa multifunkčních lidí, ale že každý tým má své specifické talenty. Čili proč by se měli grafici válet na zadku, zatímco scénáristé píšou nový příběh pro novou planetu, nebo když programátoři testují nové herní elementy, když by mezitím mohli dělat nové kusy brnění.

Pro: unikátní příběhy postav, kompletní dabing, Star Wars univerzum, hudba

Proti: PvP je často o výbavě než o schopnostech, příliš velká reklama před vydáním, příliš velká očekávání hráčů

+23 +25 −2