Mám v backlogu strašné množství her z období X360, kdy vycházel typ her, který dnes tak trochu chybí. Kratší lineární singleplayer zážitky. Dostal jsem chuť na nějakou japonskou sekačku a z toho množství, co se nabízelo Metal Gear Rising: Revengeance , DmC: Devil May Cry a podobných padla volba na první díl Bayonetty.
Příběh je slátanina nějakého souboje mezi dvěma klany čarodějnic, kdy se jedni snaží probudit a Bayonetta se snaží zabránit probuzení nějaké vyšší moci. Asi. Každopádně byl naprosto nepodstatný.
Bayonetta od začátku bojuje s nějakými jakoby anděly (trochu mi připomínali nepřátele z prvních Darksiders), později jejich stále většími variantami. Souboj je hlavní náplní hry a vypadá a ovládá se v pohodě, i když občas je kamera matoucí. I když je Bayonetta klasicky vyobrazována se střelnými zbraněmi v rukou a jak jsem zjistil na začátku, dvojici pistolí má i přidělané k podpatkům u bot, tak střelbu jsem využíval minimálně a používal pouze dvě tlačítka na údery a klíčové tlačítko na dodge, který pokud trefíte dobře, tak se zpomalí čas a můžete enemákům pořádně naložit. Souboj je super zábavný, většinou probíhá proti větší přesile, ale je přehledný a hodně mě bavil. Nějaká složitější komba jsem se učit nepotřeboval a na obtížnost normal jsem se až na pár pozdějších bossů bez problémů prokousával hromadou soupeřů. Věřím, že na hard už bych se bez učení kombinací a úderů ale moc neprosadil. Nepřátelů bylo hodně druhů, hodně boss fightů, sympatické bylo, že při úmrtí se bossfight nahrál až ve fázi, kdy došlo ke smrti, jinak by se hraní stalo trochu frustrujícím, protože nějakých lečivých nebo jiných předmětů bylo dost málo.
Pro mě je trochu problém, jak vývojáři hlavní postavu vyobrazují. Chápu, že je to Japonsko, ale tohle už byl dost přepal. Bayonetta trousí trapné hlášky, špulí zadek a roztahuje nohy a na mě to celé působilo hrozně směšně a kdyby to tam nebylo, tak by se nic nestalo, ale asi tak většina hráčů čarodějku zná a líbí se jim to.
Hru samotnou jsem si užil, kromě soubojů mě bavily i pasáže na motorce, na raketě apod., kterými to mlácení autoři občas proložili, ale je to takový lepší průměr a i když podle recenzí jsou další díly hodnoceny ještě lépe, úplně zatím nevím, co by mě přesvědčilo k jejich zakoupení na Switch. Zmínění Darksiders, kteří vyšli v podobný čas mě bavili výrazně víc (chápu, že to není úplně stejný žánr).
Příběh je slátanina nějakého souboje mezi dvěma klany čarodějnic, kdy se jedni snaží probudit a Bayonetta se snaží zabránit probuzení nějaké vyšší moci. Asi. Každopádně byl naprosto nepodstatný.
Bayonetta od začátku bojuje s nějakými jakoby anděly (trochu mi připomínali nepřátele z prvních Darksiders), později jejich stále většími variantami. Souboj je hlavní náplní hry a vypadá a ovládá se v pohodě, i když občas je kamera matoucí. I když je Bayonetta klasicky vyobrazována se střelnými zbraněmi v rukou a jak jsem zjistil na začátku, dvojici pistolí má i přidělané k podpatkům u bot, tak střelbu jsem využíval minimálně a používal pouze dvě tlačítka na údery a klíčové tlačítko na dodge, který pokud trefíte dobře, tak se zpomalí čas a můžete enemákům pořádně naložit. Souboj je super zábavný, většinou probíhá proti větší přesile, ale je přehledný a hodně mě bavil. Nějaká složitější komba jsem se učit nepotřeboval a na obtížnost normal jsem se až na pár pozdějších bossů bez problémů prokousával hromadou soupeřů. Věřím, že na hard už bych se bez učení kombinací a úderů ale moc neprosadil. Nepřátelů bylo hodně druhů, hodně boss fightů, sympatické bylo, že při úmrtí se bossfight nahrál až ve fázi, kdy došlo ke smrti, jinak by se hraní stalo trochu frustrujícím, protože nějakých lečivých nebo jiných předmětů bylo dost málo.
Pro mě je trochu problém, jak vývojáři hlavní postavu vyobrazují. Chápu, že je to Japonsko, ale tohle už byl dost přepal. Bayonetta trousí trapné hlášky, špulí zadek a roztahuje nohy a na mě to celé působilo hrozně směšně a kdyby to tam nebylo, tak by se nic nestalo, ale asi tak většina hráčů čarodějku zná a líbí se jim to.
Hru samotnou jsem si užil, kromě soubojů mě bavily i pasáže na motorce, na raketě apod., kterými to mlácení autoři občas proložili, ale je to takový lepší průměr a i když podle recenzí jsou další díly hodnoceny ještě lépe, úplně zatím nevím, co by mě přesvědčilo k jejich zakoupení na Switch. Zmínění Darksiders, kteří vyšli v podobný čas mě bavili výrazně víc (chápu, že to není úplně stejný žánr).
Uncharted 2: Among Thieves