První dekáda 21. století, a zejména pak její první polovina, byla z pohledu hráčů adventur dobou toho největšího temna, kdy se opravdu kvalitní adventury daly spočítat na prstech jedné ruky. Kromě vynikající a trochu opomíjené The Moment of Silence a českého překvapení Posel smrti snesou přísnější měřítko už snad pouze první dva díly Syberia, což z belgického všeuměla Benoita Sokala dělá jednu z nejvýznamějších novodobých osobností tohoto královského herního žánru. Po nenápadné, ale překvapivě úspěšné mystovce Amerzone: The Explorer's Legacy, která už ale nesla výrazné znaky Sokalova rukopisu a velkém úspěchu se Syberiemi následovala dvojice méně úspěšných adventur a Sinking Island byl bohužel na dlouhá léta poslední Sokalovou hrou, byť se ve skutečnosti jedná o kvalitnější hru, než jak je všeobecně vnímána.

Sinking Island měla být pocta klasickým detektivkám s neméně klasickým vyšetřovatelem v hlavní roli, což je minimálně pro mě vítána změna po hlavních hrdinkách z předchozích her, protože hraní za ženské postavy mám vyloženě nerad. Jack Norm, jak se hlavní hrdina jmenuje, si navíc drží odstup a nemusíme tedy řešit jeho niterní pocity, což je po Kátě Walker velká úleva. Tradičně bizarní je ovšem prostředí, ve kterém se hra odehrává. Vyšetřujeme smrt svérázného miliardáře v nejšílenějším developerském projektu, který vás může napadnout. Postavit výškový dům ve stylu art-deco, něco jako menší Chrysler Building na jednom z ostrovů souostroví Maledivy není něco, co bychom ve hrách vídali každý den a hra má díky tomu a faktu, že se celá odehrává během tropické bouře, zvláštní tísnivou atmosféru. Samotný dům, jakkoli se do prostředí vůbec nehodí, je ale architektonický skvost s úžasnými interiéry, jejichž procházení mě neomrzelo až do konce hry a opět se zde projevil Sokaluv velký cit pro design a architekturu.

Hra od začátku funguje jako klasická detektivka, založená na porovnávání stop, výpovědí a důkazů ve speciálně navrženém interface, který podle mého názoru funguje výborně. Hráč tak musí vždy složit stopy v jakési skládačce, aby se dobral výsledku a děj hry se posunul dále, což je postup více založený na realitě skutečného vyšetřování a mně osobně toto pojetí jakéhosi detektivního simulátoru opravdu vyhovovalo. Hra má navíc docela spád a není příliš složitá, pokud hráč pochopí onen princip skládání stop. V poslední třetině mě děj už opravdu chytl a od hry jsem se nechtěl odlepit až do jejího dohrání, i když se scénárista bohužel nevyhnul několika klasickým detektivním klišé. Existence řádícího přírodního živlu pak ještě umocňuje gradaci celé hry, a i když jsem měl už dlouho před koncem poměrně jasno o tom, kdo je pachatelem, tak zde jde v souladu s tradičním vyšetřováním především o to, že pachatel měl být usvědčen na základě nevyvratitelných důkazů, nikoli domněnek, takže to nepovažují za negativum. Za to by se dala považovat nedostatečná propracovanost několika postav, které byly ve hře spíš do počtu a to se ve hře vyskytuje skutečně minimum osob a je z ní cítit určitá osekanost. I s viditelně menším rozpočtem se ale autoři vyrovnali se ctí a Sinking Island je dle mého názoru dobrou volbou pro všechny milovníky vážných adventur a detektivek a její neúspěch mě docela mrzí, protože podobných her je akutní nedostatek.