Další hra, ke které mě pojí silná nostalgie. Hlavní důvod je, že až v Quakovi 3 jsem se naučil ovládat FPSka pomocí myši. Zní to neuvěřitelně, ale až po tomhle mě napadlo: Proč jsem nemohl zaměřit toho mozkokraba z Half-Lifu.

Na Quake 3 jsem se tenkrát hodně těšil. Sehnal jsem si ho jako úplnou novinku. Ve své době měla hra samozřejmě bezkonkurenční grafiku, která je ke všemu hodně svižná. Tenhle engine je zatím asi největší úspěch ID. Hlavně, je skvěle optimalizovaný. Hra je velmi brutální. Není víc uspokojující, než to do chumlu našít raketometem, a s pocitem dobře vykonané práce proběhnout krvavou mlhou do dalšího boje. Hra je i špičkově ozvučená.

V porovnání s konkurencí Unreala Tournamentu, má Quake hodně rozmanitý výběr charakterů. Kde každá postava má svou charakteristickou podobu a minulost. Trochu mi vadilo, že hra neobsahuje zásahové zóny. Alespoň headshot by to chtělo. I když je to hra zaměřená na multiplayer, kde souboj s boty funguje jako takový seznamovací trénink. Nebylo by od věci do hry vymyslet nějaký slušný děj. Myslím, že by to mohlo být dobré zpestření.

Zbraně jsou výborné, s trochou tréninku se dá zabíjet se všemi. Žádná netvoří takovou tu trapnou počáteční, nepoužitelnou kulisu. Nejvíc se mi ale líbilo nové pojetí BFG. S tím se dá napáchat solidní paseka. Quake III je sice hra, na kterou občas vzpomínám, ale sám jsem to dotáhl tak na střední obtížnost. Pokaždé, když jsem to zkusil v multiplayeru, tak jsem dostal na prdel. Vřele jí proto přenechám hráčům, co mají více trpělivosti a nadšení pro věc.