Už od dob Residenta Evila 2, kterého jsem viděl na PlayStationu v době, kdy byl horká novinka, jsem měl slabost pro survival horory (mám jich rozehraných mnoho, ale málo dohraných). Namlsán Silent Hillem, Jsem se s chutí pustil do The Sufferingu.
Mám slabost pro Japonský styl hororů, které hrají na city. Hra pochází ze západu. I když je zde snaha o tajemný a hrůzostrašný příběh lidských osudů, tak mě to citově nějak nedojímalo. Hlavního hrdinu se ale povedlo zakomponovat na výbornou, a vy budete celou hru (pokud u ní vydržíte) v napětí, že nevíte s kým máte tu čest. On to vlastně neví ani hrdina Torgue, který má velké výpadky paměti. Paměť se mu vrací častými flashbacky a není to nic záviděníhodného.
Zpočátku vypadá prostředí věznice hrůzostrašně. Je to nevyzpytatelné a hrůzostrašné místo, které působí na psychiku vězňů jen v tom nejhorším slova smyslu. Všechno ještě reflektují tajemné a bezútěšné zápisky, které nacházíte. Později tenhle pocit přebije akce, které je ve hře tolik, že se přestanete bát. Za to si pořádně zastřílíte. A to, do zatraceně originálních monster, které úzce souvisí z minulostí či současností ostrova, kde se nachází věznice.
Grafika je na dobré úrovni. Je svižná, nenáročná a koukatelná. Všude je krev, mrtvoly a všudypřítomné násilí, ale samotné boje tak krvavé nejsou. Zato jsou docela tuhé, protože monstra hodně vydrží a ze začátku je málo nábojů. Ozvučení je na výborné úrovni, jak se patří do pořádné hororové hry. Délka je na slušné úrovni, i když ke konci je to možná až moc akční a lineární. Občas si i zapřemýšlíte. Ovládání je přesné, naprosto bez problémů.
Pokud vám nevadí, že hra nemá kdovíjakou hloubku, budete jí brát jen jako hororovou střílečku, budete se dobře bavit.
Mám slabost pro Japonský styl hororů, které hrají na city. Hra pochází ze západu. I když je zde snaha o tajemný a hrůzostrašný příběh lidských osudů, tak mě to citově nějak nedojímalo. Hlavního hrdinu se ale povedlo zakomponovat na výbornou, a vy budete celou hru (pokud u ní vydržíte) v napětí, že nevíte s kým máte tu čest. On to vlastně neví ani hrdina Torgue, který má velké výpadky paměti. Paměť se mu vrací častými flashbacky a není to nic záviděníhodného.
Zpočátku vypadá prostředí věznice hrůzostrašně. Je to nevyzpytatelné a hrůzostrašné místo, které působí na psychiku vězňů jen v tom nejhorším slova smyslu. Všechno ještě reflektují tajemné a bezútěšné zápisky, které nacházíte. Později tenhle pocit přebije akce, které je ve hře tolik, že se přestanete bát. Za to si pořádně zastřílíte. A to, do zatraceně originálních monster, které úzce souvisí z minulostí či současností ostrova, kde se nachází věznice.
Grafika je na dobré úrovni. Je svižná, nenáročná a koukatelná. Všude je krev, mrtvoly a všudypřítomné násilí, ale samotné boje tak krvavé nejsou. Zato jsou docela tuhé, protože monstra hodně vydrží a ze začátku je málo nábojů. Ozvučení je na výborné úrovni, jak se patří do pořádné hororové hry. Délka je na slušné úrovni, i když ke konci je to možná až moc akční a lineární. Občas si i zapřemýšlíte. Ovládání je přesné, naprosto bez problémů.
Pokud vám nevadí, že hra nemá kdovíjakou hloubku, budete jí brát jen jako hororovou střílečku, budete se dobře bavit.
Pro: hlavní hrdina, originální nepřátelé, drsné prostředí, slušný příběh
Proti: později až moc akční a lineární, horror se tím vytrácí, city tolik nedojímají