Pokud měl být titul Juiced konkurencí Need for Speed: Underground (popřípadě novějších dílů), tak se mu to hrubě nepovedlo, což vysvětlím v následujících řádcích.

Jestli jsem to pochopil správně, tak cílem hry je dosáhnout určitého respektu u vůdčích členů osmi závodnických týmů. To považuji za hodně zvláštní řešení, protože místo abych postupoval stále vpřed, mohlo dojít i ke snížení respektu, a to třeba jen poškozením soupeřova vozu. To byl jeden z důvodů, proč jsem Juiced nedohrál.

Herní zážitek mi také znechutily vozy se zadním náhonem. Vozy s předním náhonem se ovládaly vcelku dobře, ale ta nejlepší auta měla náhon na zadní nápravu a nedala se vůbec ukočírovat. Proto jsem jezdil jen závody v nižších kategoriích.

Dalším důvodem byl fakt, že mě ty stále se opakující tratě a hlášky závodníků prostě přestaly bavit. Vadila mi také absence mého oblíbeného driftu, jenž zde byl nahrazen jakousi předváděčkou, kde stačilo pořád dokola dělat otočku o 180 stupňů a bylo hotovo.

Abych ale jen nehanil, vyzdvihnu i nějaké ty klady. Nejvíce mě zaujal autobazar, kde jsem si poprvé od Need for Speed: Porsche 2000 mohl koupit nejen nové, ale i ojeté vozy a ty následně opravit. Pravda je, že se vozy svou pořizovací cenou ani cenou oprav moc nelišily, ale alespoň jsem si je po určité době mohl pořídit všechny.

Na závěr ještě mohu zmínit možnost pořádání vlastních závodů v nevyužitých dnech v kalendáři či sázení se s jednotlivými závodníky nebo sázka na závodníky (v případě sledování závodů), což bylo příjemným zpestřením, které mi trochu zlepšilo výsledný dojem.