Na jednu stranu se jedná o příjemnou záležitost ve známém prostředí s iluzí volnosti. Na druhou stranu je princip velmi rychle ohratelný, takže ke konci se již vkrádá na mysl nuda. Tomu ani nepomáhá fakt, že se ve hře dá máloco změnit. Schválně jsem například po dohrání nahrál poslední save a nechal si sebrat body ve famrpálu, aby Zmijozel vedl v celkovém pořadí kolejí, stejně Brumbál výhru předal Nebelvíru.
Pochvalu zaslouží fazole, které mají už svůj malinkatý význam. Stejně jako mají význam bronzové karty, stříbrné už příliš ne, protože ty pouze otevírají dveře ke zlatým kartám, které nemají žádný význam. Pouze fanouškovský.
Famfrpál je ještě horší, než minule, protože tentokrát vás hra sama navádí za zlatonkou, takže jediné, co musíte dělat, je mačkat levé tlačítko myši, abyste bouchali do protivníka. Vaši spoluhráči žádné body prakticky nedávají, takže jde jen o čas. Musíte chytit zlatonku, co nejrychleji, abyste dostali více jak minimálních deset bodů. Opět nuda.
Graficky je hra úplně stejná jako jednička. Na rok 2002 nic moc. Problém grafiky tkví hlavně v koridoru. Velká část lokací je neustále vedená v takovém divném hranatém kaňonu. Nejvíc to zamrzí u strašidelného lesa, který vůbec jako les nepůsobil.
Naopak kvituji, že dějová linie prostupovala celou hrou, narozdíl od jedničky, kde se něco začlo dít až na samotném konci. Kouzelnické souboje také nejsou špatné, i když po naučení se jednoduchého fíglu jsou naprosto triviální a předchozí honbu za fazolkami činí ztrátou času.
Nejvíce mě bavilo hledání tajných lokací a sběr co nejvíce karet (to jsem ještě netušil, že ty stříbrné budou na prd). Naopak neustálé kouzlení doprovázené stále stejnými pokřiky je velmi rychle otravné. Ve dvojce se i daleko méně povedlo samotné učení se kouzel. Je zpracováno pomocí banálního klikání na šipky, což se prakticky nedá pokazit. Způsob v jedničce za pomoci myši byl daleko lepší. Naopak kouzelnické challenge byly díky časovému limitu a oceňování bodů daleko zábavnější a pro vytrvalce skrývají možnost znatelného protáhnutí herní doby.
Hudba zůstává vysoce kvalitní, možnost cestovat po malinkém světě Bradavic takřka bez omezení je rovněž příjemná. Chápu, že je hra především pro děti, i tak však mohla být o něco náročnější, ve smyslu přemýšlení. Prakticky se nestane, aby hráč musel na něco přijít mozkem, hra mu ve všem pomůže. Extrém je navádění Rona a Hermiony do každé lokace, ve které se má hra posunout dál.
Celkově se jedná o nevýjimečnou záležitost, která se však hraje velmi příjemně a pohodlně. Dá se dohrát za dvě hodiny, ale když ji budete hrát se vším všudy, zabere vám klidně pětkrát tolik.
Pochvalu zaslouží fazole, které mají už svůj malinkatý význam. Stejně jako mají význam bronzové karty, stříbrné už příliš ne, protože ty pouze otevírají dveře ke zlatým kartám, které nemají žádný význam. Pouze fanouškovský.
Famfrpál je ještě horší, než minule, protože tentokrát vás hra sama navádí za zlatonkou, takže jediné, co musíte dělat, je mačkat levé tlačítko myši, abyste bouchali do protivníka. Vaši spoluhráči žádné body prakticky nedávají, takže jde jen o čas. Musíte chytit zlatonku, co nejrychleji, abyste dostali více jak minimálních deset bodů. Opět nuda.
Graficky je hra úplně stejná jako jednička. Na rok 2002 nic moc. Problém grafiky tkví hlavně v koridoru. Velká část lokací je neustále vedená v takovém divném hranatém kaňonu. Nejvíc to zamrzí u strašidelného lesa, který vůbec jako les nepůsobil.
Naopak kvituji, že dějová linie prostupovala celou hrou, narozdíl od jedničky, kde se něco začlo dít až na samotném konci. Kouzelnické souboje také nejsou špatné, i když po naučení se jednoduchého fíglu jsou naprosto triviální a předchozí honbu za fazolkami činí ztrátou času.
Nejvíce mě bavilo hledání tajných lokací a sběr co nejvíce karet (to jsem ještě netušil, že ty stříbrné budou na prd). Naopak neustálé kouzlení doprovázené stále stejnými pokřiky je velmi rychle otravné. Ve dvojce se i daleko méně povedlo samotné učení se kouzel. Je zpracováno pomocí banálního klikání na šipky, což se prakticky nedá pokazit. Způsob v jedničce za pomoci myši byl daleko lepší. Naopak kouzelnické challenge byly díky časovému limitu a oceňování bodů daleko zábavnější a pro vytrvalce skrývají možnost znatelného protáhnutí herní doby.
Hudba zůstává vysoce kvalitní, možnost cestovat po malinkém světě Bradavic takřka bez omezení je rovněž příjemná. Chápu, že je hra především pro děti, i tak však mohla být o něco náročnější, ve smyslu přemýšlení. Prakticky se nestane, aby hráč musel na něco přijít mozkem, hra mu ve všem pomůže. Extrém je navádění Rona a Hermiony do každé lokace, ve které se má hra posunout dál.
Celkově se jedná o nevýjimečnou záležitost, která se však hraje velmi příjemně a pohodlně. Dá se dohrát za dvě hodiny, ale když ji budete hrát se vším všudy, zabere vám klidně pětkrát tolik.
Delta Force: Land Warrior
Pro: hudba, volnost po světě, příběh prostupuje celou hrou, kouzelnické souboje, bronzové karty, fazole, dabing
Proti: grafika, famfrpál, stereotyp, příšerně jednoduché, kouzlení, učení se kouzel, nemožnost změnit pořadí na konci ligy, odbytý závěr