Pravidla hmoty jsem hrál ještě daleko dříve než Neverhood, ve kterém toto plastelínové dílko našlo do jisté míry inspiraci. Příběh je ale zcela jiný, protože jsem se zde nesnažil zachránit svět, ale mým hlavním cílem bylo udělat z dvoubarevného míšence jednobarevného klučinu.

Hra sice neoplývá kdovíjak dlouhou herní dobou a spouští se pouze v okně, ale i tak se v ní nachází šest lokací, dva hlavolamy a zajímavá hudba, která mě provázela až do zdárného konce, kdy se můj chráněnec konečně stal jednobarevným.