Nemůžu souhlasit s tím, že by měl Gooka nějaký slabší příběh. Ze začátku to tak možná vypadá, pak se ale rozjede do poměrně nečekaných obrátek. Přesto mě hra nedokázala do děje příliš vtáhnout, což se mi u adventur příliš často nestává. Je také škoda, že se ve hře nesetkáte se všemi národy, které se na Jantarisu nalézají, ale jen se třemi. Je to nevyužitý potenciál, který byl možná zúročen v pokračování.
Největším nešvarem Gooky je však fakt, že ho nutně musíte hrát s návodem, pokud se nechcete hodně naštvat. A to ne proto, že by byla hra nějak extrémně těžká (i když několik blbostí by se taky našlo), ale protože se vám velmi lehce stane, že zapomenete udělat klíčovou věc, sebrat důležitý předmět, nebo naopak klíčový předmět ztratíte, protože ho použijete ve chvíli, kdy jste ještě neměli. Hra vám přesto umožní jít dál a osudovou chybu se můžete dozvědět třeba za tři hodiny, kdy už nemáte šanci chybu napravit. Typickým příkladem je třeba uříznutí kůže z velké šelmy na ostrově. Proto je potřeba si alespoň zpětně v návodu kontrolovat, jestli jste udělali všechno správně. V tomto případě časté ukládání do různých pozic nepomůže, stejně to musíte hrát skoro celé znova.
Fakt, že si můžete svůj osud snadno zmařit, je sice prvkem velmi realistickým, ovšem v tomto případě je pro mě hodně kontroverzní a snad ho ani ve hrách tohoto typu nechci. Situace by byla jiná, pokud by se věci daly řešit více způsoby, což není tento případ. Maximálně tak můžete mít štěstí a různé šestimístné kódy vyťukat náhodně a ne za pomoci nápověd.
Jedna z těchto nápověd je ovšem další abnormalitou Gooky, která ho stála aspoň deset procent. Naprosto absurdní puzzle na Gluxově ostrově. Skládají se asi ze stopadesáti střepů, které musíte správně natočit a pospojovat dohromady. Jenže ony u sebe vůbec nedrží, ani když dáte k sobě kousky správně, nemáte možnost kontroly, kousky jsou z pár pixelů, takže to ani nejde moc rozpoznat a hlavně je to nuda. Drzostí je, že tenhle úkol vám může zabrat klidně desetinu (anebo i pětinu) celé hrací doby této hry.
Chválit však musím pěknou hudbu, moc hezké kresby, dabing ujde (a poznáte v něm i pár známějších herců/dabérů). Co se ovšem moc nepovedlo, je rozanimování, ale na tu dobu budiž.
Celkově se jedná o naprosto průměrnou českou adventuru, která ve své době vynikala možná tak tím, že je absolutně bez vtipu (snad až na ty tři blbce knihomoly v chrámu).
Největším nešvarem Gooky je však fakt, že ho nutně musíte hrát s návodem, pokud se nechcete hodně naštvat. A to ne proto, že by byla hra nějak extrémně těžká (i když několik blbostí by se taky našlo), ale protože se vám velmi lehce stane, že zapomenete udělat klíčovou věc, sebrat důležitý předmět, nebo naopak klíčový předmět ztratíte, protože ho použijete ve chvíli, kdy jste ještě neměli. Hra vám přesto umožní jít dál a osudovou chybu se můžete dozvědět třeba za tři hodiny, kdy už nemáte šanci chybu napravit. Typickým příkladem je třeba uříznutí kůže z velké šelmy na ostrově. Proto je potřeba si alespoň zpětně v návodu kontrolovat, jestli jste udělali všechno správně. V tomto případě časté ukládání do různých pozic nepomůže, stejně to musíte hrát skoro celé znova.
Fakt, že si můžete svůj osud snadno zmařit, je sice prvkem velmi realistickým, ovšem v tomto případě je pro mě hodně kontroverzní a snad ho ani ve hrách tohoto typu nechci. Situace by byla jiná, pokud by se věci daly řešit více způsoby, což není tento případ. Maximálně tak můžete mít štěstí a různé šestimístné kódy vyťukat náhodně a ne za pomoci nápověd.
Jedna z těchto nápověd je ovšem další abnormalitou Gooky, která ho stála aspoň deset procent. Naprosto absurdní puzzle na Gluxově ostrově. Skládají se asi ze stopadesáti střepů, které musíte správně natočit a pospojovat dohromady. Jenže ony u sebe vůbec nedrží, ani když dáte k sobě kousky správně, nemáte možnost kontroly, kousky jsou z pár pixelů, takže to ani nejde moc rozpoznat a hlavně je to nuda. Drzostí je, že tenhle úkol vám může zabrat klidně desetinu (anebo i pětinu) celé hrací doby této hry.
Chválit však musím pěknou hudbu, moc hezké kresby, dabing ujde (a poznáte v něm i pár známějších herců/dabérů). Co se ovšem moc nepovedlo, je rozanimování, ale na tu dobu budiž.
Celkově se jedná o naprosto průměrnou českou adventuru, která ve své době vynikala možná tak tím, že je absolutně bez vtipu (snad až na ty tři blbce knihomoly v chrámu).
Silent Hill
Pro: hudba, kresby, dabing, je to české a hezké
Proti: můžete si hru nenávratně pokazit, aniž byste to tušili, nevyužítý potenciál herního světa, animace postav, některé debilní puzzle a úkoly, první třetina o ničem příběh, nevtáhne do děje