Death Rally je další hrou, kterou jsem hrál již ve svých herních počátcích a mimo Mashed jsem se doposud nesetkal s žádným jiným herním titulem, který by nabízel takové herní možnosti, jako právě tato závodní arkáda.

Začínal jsem zde s nevylepšeným Vagabondem, přičemž mými největšími konkurenty byli Bogus Bill a hlavně můj oblíbený Farmer Ted se stejnými vozy a končil jsem s plně vylepšeným Deliveratorem, kde mým největším konkurentem byl Duke Nukem. Ano ten samý Duke Nukem, který předtím přešel z 2D plošinovky do 3D FPS.

Singleplayer je tu úplně úžasný a asi jedinou jeho chybou je, že je tak krátký. Vyšší obtížnost ale herní dobu několikanásobně zvyšuje, takže to není zcela zásadní problém, který by z Death Rally udělal jen hru na pár hodin, kterou po dohrání odložíte a už nikdy nespustíte.

Je tomu právě naopak, protože díky šestici aut, která se poškozují, ale dají se opravit a vylepšovat, dvaceti protivníkům, kteří jsou ze začátku opravdu tuzí, ale můžete proti nim použít pár nedovolených prostředků (miny, kulomet nebo dokonce i sabotáž, kdy nejlepšímu závodníkovi značně poškodíte vozidlo, ještě před samotným startem závodu) a také vcelku široké škále tratí, které se jezdí i v protisměru, což jejich počet zdvojnásobuje, nezůstane snad nikdo u jediného dohrání.

Na Death Rally mám jen ty nejlepší vzpomínky a mimo výše zmiňovaných kladů ještě musím zmínit diváky, jenž se nacházejí kolem všech tratí a po jejichž přejetí zůstane na trati jen krvavá skvrna. Přestože jsem ještě nikdy nehrál multuplayer, protože mi nešel spustit, tak i v dnešní době, patnáct let po vydání, si tento titul rád zahraji a doporučuji to každému, jenž tak ještě neučinil, když je navíc už dva roky zdarma ke stažení.