Zjara roku 1997 děda z práce přismyčil laptop za sto táců, aby mohl strejda mastit diplomku, ve který se to jen hemžilo divnýma slovama jako koroze nebo degradace. A já na tom pařil Pampucha, i když tenkrát jsem mu říkal spíš Zoner, podle výrobce.
Už v pondělí jsem se těšil na pátek, až zase pojedu za svým "Zonerem", odjezdová nedělní odpoledne si s sebou nesu ve své psychice snad dodnes. Ten žlutej koblih byl vlastně takový můj imaginární kamarád. Chtíval jsem, aby se mnou seděl v lavici, dělal za mě dojem na dvě nejhezčí holky ve třídě (obě Zuzky), nebo tak něco.
Ten týpek, co okupoval první místa v hi-scores, byl pro mě Bůh, vzor a mýtus, něco jako Jára Cimrman. Můj strejda byl pro mě minimálně polobůh, páč a) se dokázal výsledkově přiblížit Bohu a b) uměl tuto čtyřtlačítkovou hru ovládat pouze jednou rukou.
Jo a taky je to nejlepší Pacman ever, jehož úrovně znám dodnes víceméně nazpaměť.
Už v pondělí jsem se těšil na pátek, až zase pojedu za svým "Zonerem", odjezdová nedělní odpoledne si s sebou nesu ve své psychice snad dodnes. Ten žlutej koblih byl vlastně takový můj imaginární kamarád. Chtíval jsem, aby se mnou seděl v lavici, dělal za mě dojem na dvě nejhezčí holky ve třídě (obě Zuzky), nebo tak něco.
Ten týpek, co okupoval první místa v hi-scores, byl pro mě Bůh, vzor a mýtus, něco jako Jára Cimrman. Můj strejda byl pro mě minimálně polobůh, páč a) se dokázal výsledkově přiblížit Bohu a b) uměl tuto čtyřtlačítkovou hru ovládat pouze jednou rukou.
Jo a taky je to nejlepší Pacman ever, jehož úrovně znám dodnes víceméně nazpaměť.