Crysis je podařená FPS akce a to především díky nanoobleku.
Na střílečkách co jsem doposud hrál, mě vždycky přišlo divné, že jen co zavadím o lékárničku „puf“ zavázáno, vyléčeno, zranění pryč. Někteří supermani se dokázali klidně obvázat i během urputného boje. Jen zmáčknout klávesu přiřazenou lékárničce a hotovo. Nebyly – li lékárničky (př. Call of Duty) stačilo se, po schytání pár kulek, jen na chvilku schovat za roh a vše bylo v pořádku jako bychom snad jen chytali dech. Tato nelogičnost mi vždy trochu kazila zážitek ze hry.
V Crysis výše popsaný nešvar geniálně řeší tzv. Nanooblek , který vás pomocí nanotechnologie vyléčí, zrychlí, zesílí, „zneprůstřelní“ a „zneviditelní“. Tím navíc vysvětluje „oneman army“ neboli , jak je možné, že jeden smrtelník postřílí tak obrovskou přesilu. Právě díky tomuto faktu jsem se mohl do hry mnohem více ponořit a užít si ji jako žádnou jinou.
Dále Nanooblek umožňuje projít stejnými oblastmi různým způsobem. Dovoluje řešit situace pokaždé jinak. Nebo, chcete-li, dostat se ze situací pokaždé jinak. Jeho mody vnášejí do hry větší prvek taktizování, variabilitu, dynamiku a neumožňují tak stereotyp.
Ještě druhá věc způsobila, že jsem si hru výborně užíval. Tou věcí byl pocit Predátora – mimozemšťana z filmu 1987, proti němuž korejští vojáci mají malou šanci. Tento pocit již bylo možné okusit ve hře AvP a AvP2, kde jste byli opravdu Predátorem. Zde jím jste díky Nanoobleku.
Grafiku zbytečné komentovat, o té toho bylo napsáno velice hodně. Jednoduše je krásná. Prostředí také příjemné a měnící se.
Dále mne potěšila možnost nést jen pár zbraní, což přidává na realističnosti = atmosféře, která je již dostatečně obstaraná nanooblekem.
Velice milým adrenalinovým osvěžením bylo setkání s nanoobleky na druhé straně barikády.
Hodně mě bavila moderní snajperka. Fajn bylo i zpestření v podobě ovladatelných vozidel včetně tanků.
Příběh – normálka. In game animace také jsou.
Tak, tady by mohl můj komentář skončit s vynikajícím hodnocením až 100%, ale 100% to nebude a to kvůli emzákum v poslední fázi hry.
Ve chvíli, kdy přijdou na scénu, místo korejské armády, „zmrzlé“ mimozemské chobotničky, přicházím o pocit predátora a v mimozemské lodi, přichází spíš pocit „švába v láku“ nebo jak to nazvat, mě hra přestává bavit.
Abych nebyl tak přísný: „Už mě nebaví tolik“. Nejde jen o ztracený pocit Predátora, ale i o celkem násilnou změnu atmosféry. Nechci tvrdit, že je to úplně špatně, protože něco do sebe to jistě má, avšak při opětovném hraní je to ta fáze, kdy hru předčasně opouštím. Hra si proto ode mne nezaslouží 95 - 100% a při ignoraci emzácké části je na 100% zase příliš krátká. Takže že by 85?
Každopádně Crysys je hra kvalitní a do emzácké části se dá říct, že perfektní.
Na střílečkách co jsem doposud hrál, mě vždycky přišlo divné, že jen co zavadím o lékárničku „puf“ zavázáno, vyléčeno, zranění pryč. Někteří supermani se dokázali klidně obvázat i během urputného boje. Jen zmáčknout klávesu přiřazenou lékárničce a hotovo. Nebyly – li lékárničky (př. Call of Duty) stačilo se, po schytání pár kulek, jen na chvilku schovat za roh a vše bylo v pořádku jako bychom snad jen chytali dech. Tato nelogičnost mi vždy trochu kazila zážitek ze hry.
V Crysis výše popsaný nešvar geniálně řeší tzv. Nanooblek , který vás pomocí nanotechnologie vyléčí, zrychlí, zesílí, „zneprůstřelní“ a „zneviditelní“. Tím navíc vysvětluje „oneman army“ neboli , jak je možné, že jeden smrtelník postřílí tak obrovskou přesilu. Právě díky tomuto faktu jsem se mohl do hry mnohem více ponořit a užít si ji jako žádnou jinou.
Dále Nanooblek umožňuje projít stejnými oblastmi různým způsobem. Dovoluje řešit situace pokaždé jinak. Nebo, chcete-li, dostat se ze situací pokaždé jinak. Jeho mody vnášejí do hry větší prvek taktizování, variabilitu, dynamiku a neumožňují tak stereotyp.
Ještě druhá věc způsobila, že jsem si hru výborně užíval. Tou věcí byl pocit Predátora – mimozemšťana z filmu 1987, proti němuž korejští vojáci mají malou šanci. Tento pocit již bylo možné okusit ve hře AvP a AvP2, kde jste byli opravdu Predátorem. Zde jím jste díky Nanoobleku.
Grafiku zbytečné komentovat, o té toho bylo napsáno velice hodně. Jednoduše je krásná. Prostředí také příjemné a měnící se.
Dále mne potěšila možnost nést jen pár zbraní, což přidává na realističnosti = atmosféře, která je již dostatečně obstaraná nanooblekem.
Velice milým adrenalinovým osvěžením bylo setkání s nanoobleky na druhé straně barikády.
Hodně mě bavila moderní snajperka. Fajn bylo i zpestření v podobě ovladatelných vozidel včetně tanků.
Příběh – normálka. In game animace také jsou.
Tak, tady by mohl můj komentář skončit s vynikajícím hodnocením až 100%, ale 100% to nebude a to kvůli emzákum v poslední fázi hry.
Ve chvíli, kdy přijdou na scénu, místo korejské armády, „zmrzlé“ mimozemské chobotničky, přicházím o pocit predátora a v mimozemské lodi, přichází spíš pocit „švába v láku“ nebo jak to nazvat, mě hra přestává bavit.
Abych nebyl tak přísný: „Už mě nebaví tolik“. Nejde jen o ztracený pocit Predátora, ale i o celkem násilnou změnu atmosféry. Nechci tvrdit, že je to úplně špatně, protože něco do sebe to jistě má, avšak při opětovném hraní je to ta fáze, kdy hru předčasně opouštím. Hra si proto ode mne nezaslouží 95 - 100% a při ignoraci emzácké části je na 100% zase příliš krátká. Takže že by 85?
Každopádně Crysys je hra kvalitní a do emzácké části se dá říct, že perfektní.
Dead Space 2
Pro: nanooblek, grafika, prostředí
Proti: závěrečná část