Pamatuju si, že tahle hra přišla nenápadně, pár měsíců po vydání Warcraftů III. Warcrafty jsem si užíval, hru jsem dohrál, ale dál jsem je příliš nesledoval. Nečekaně pak dorazili Armády Exiga a já okamžitě přišel na to, že jsem naprosto v jiném světě, i když příběhově podobném, a že mě hra baví daleko více a to i přesto, že se právě Warcraftům podobala více, než je obvyklé. Mohli za to především samotné postavy, dialogy, průběh hry a scény, na které dodnes s radostí vzpomínám. Hra to zrovna jednoduchá nebyla, ale mě to nutilo hrát tak dlouho, dokud jsem se nedopátral konec. Plnil jsem hlavní úkoly se stejnou vervou jako vedlejší a užíval si příběh tak, jak si ho tato hra zasloužila. Škoda jen, že do dnešní doby hra šíleně zapadla a pokud se o ní mluví, tak jen sporadicky. Pamatuju si na doby, kdy jsem jí protáhl na základku a okamžitě se o ní mluvilo jako o jedné z nejlepších strategií, co kdy kdo hrál. Na druhou stranu na ní ale dodnes každý vzpomíná jako na zapomenutou hru, která se sice hezky hrála, ale známější stejně zůstal právě Warcraft III.