Konečně. Konečně jsem dohrál Divine Divinity. Hru, kterou jsem již mnohokrát rozehrál, ale spatřit závěrečné titulky se mi podařilo až nyní.

Můžete hrát za bojovníka, přeživšího (zloděje) nebo mága (kterého jsem si vybral já), přičemž u každého povolání si lze zvolit, zda se bude jednat o ženské nebo mužské pohlaví. Velmi se mi zamlouval vývoj postavy, kde po každém levelu získáte jeden dovednostní bod, který můžete bez ohledu na zvolené povolání udělit jakékoli dovednosti. Oproti jiným RPG se tu vyskytuje velké množství knih, po jejichž přečtení jsem se dozvěděl mnoho zajímavých informací. Je zde i nespočet postav, od kterých dostáváte úkoly, které můžete plnit v jakémkoli pořadí. Nejednou jsem si musel dávat pozor, abych si při rozhovoru s nimi nezhoršil reputaci nevhodnou poznámkou na jejich adresu.

Jako v první hře jsem se tu setkal s bestiářem (seznamem zabitých příšer), což považuji za geniální nápad, který mi ve hrách tohoto ražení vždy chyběl.

Přece jen není toto kvalitní RPG bez chybičky. Namlsán videi z Diabla II, jsem se mohl těmto jen smát, ale jako hlavní zápor vidím poslední třetinu hry (od pouště do konce), kdy se hra stává nudnou a konec jsem již vyčkával, jak vydání Mafie II.