Max Payne přinesl evoluci v technickém zpracování, i když to dnes zní spíše jako pohádka. Ve své době opravdu špičková grafika s efekty, po kterých tehdejší grafické karty sténaly bolestí. K tomu bohatá interaktivita, netradiční vyprávění příběhu pomocí komixových předělů, mrazivá noir atmosféra, působivá hudba a především bullet-time, který byl poprvé použit právě tady a který se používá ever after. Své místo v historii herního průmyslu má proto Max jisté především a právě proto.

Z pohledu dnešního hráče už je level-design hodně zastaralý, prázdné místnosti bijí do očí a působí tak trochu komicky. Frustrující konec rozhodně taky nenadchne a přiznávám, že jsem se musel přemlouvat k dohrání (celkově třetímu). Po stránce hratelnosti už to prostě není ten kotel co tehdy, ale to je pochopitelné.