Dlouho jsem se snažil odolat téhle hře, ale nakonec mě kamarádi přemluvili, za což bych jim měl nejspíš (ne)poděkovat. Tahle hra je totiž plná paradoxů a věcí, které jdou proti sobě.

První věc, která mě upoutala je samozřejmě tvorba charakteru, kterou bych u hry tohoto typu zrovna nečekal. Není sice moc z čeho vybírat a pokus o vytvoření tváře pomocí webky taky zrovna nevyšel, ale jako převážně RPG hráče mě to potěšilo. Výběr zbraní je taky velký a každý si pravděbodobně najde tu svou, což platí vlastně i o výzbroji.

Příběhovou kampaň jsem hrál v coopu, ale nijak zvlášť mě nenadchla. Rádoby taktizování s kamarádem sice působilo stylově, ale pokud druhý hráč ví, co má dělat, není to potřeba. A radši ani nezmiňuji, že celou zápletku jsem jaksi nepochytil.

Terrorist Hunt už je jiné kafe. Pokud se sejde partička dobrých kamarádů, dá se zažít hodně srandy, která taky nějakou tu hodinu vydrží. Líbilo se mi především, že na mapách je mnoho možností postupů a záleží už jen na fantazii týmů, jak s tím naloží. Obzvlášť Calypso Casino bylo v tomhle mistrovské. Mnohem horší je to s Versusem, který prakticky nenabízí nic extra a je to nekonečná nuda.

Ještě dvě zásadní věci se zaslouží zmínit, hodnosti a systém krytí. Hodnosti začínají být pomalu všude, ve Vegas 2 jsou ale zbytečné. Zbraně za ně nedostanete a výzbroj začne být potom odlišná jen kosmeticky. Pokud tedy nelpíte na taktických brýlích a baretu... Systém krytí je asi hlavní důvod, proč už tato hra nezabírá posvátné místo na mém HDD. Přechod do třetí osoby a zase do první není tak hrozný, jak jsem očekával, ale celý systém krytí je příšerně zabugovaný. Míření do zdi, nemožnost vyklonit se, "teleportování" mezi stranami dveří atd. Ostatně celá hra je hodně zabugovaná, a když vystřílíte celý zásobník zblízka do nepřítele, tak aspoň já očekávám, že se sesune k zemi a nebude umírat stářím.

Dobrá oddychovka, ale znovu už se k Vegas 2 nevrátím. Za vyzkoušení to stojí, ale to je tak vše.