Po delší době závodní hra, ke které jsem se dostal.
První dojmy byly veskrze pozitivní - hra totiž celkem slušně baví i bez závodění, obyčejným ježděním po městě a radostí z rychlosti. Tomu docela pomáhá i mohutný a kvalitní soundtrack. Závody si lze vybrat podle preferencí, získávání nových aut je obzvlášť zábavné.
Jak jsem se ale prokousal přes několik prvních řidičáků, dostavil se neodbytný pocit stereotypu. Člověk jezdí pořád stejné tratě po pořád stejných úsecích (jakkoli je celý svět otevřený, nemá moc smysl experimentovat). Navíc začne docela přituhovat a víc než jeden karambol vás už obvykle odřízne od vítězství. Prakticky vzato buď se vám v závodě daří, nebo ne. Trochu mi takhle schází napínavost při závodech, ačkoliv bych lhal, kdybych tvrdil, že tam vůbec žádná není. Každopádně tohle všechno mělo za následek to, že jsem se na to po nějakých cca 50 závodech vysral. Prostě mi už hra neměla co nabídnout.
Ještě dodám, že ve hře je několik závodních módů, které se dají rozdělit do třech kategorií - závody, destrukce a kaskadérské kousky. K závodní části jsem se už vyjádřil a kaskadéřina mě minula zcela. Destrukce je tu ale zpracována perfektně, patrně jsem nikde jinde neviděl lepší bouračky a je vážně radost se na ně v Burnout Paradise dívat.
Co ale i tohle (ale především samotné závody) nakonec pro mě asi zabilo, je nesmírná arkádovitost všeho. Celé se to ovládá až příliš snadno. Zatímco v začátcích je to dost možná jeden z důvodů, proč hra tolik baví, později rychlá a na ovládání nenáročná jízda omrzí a začne to prostě vadit.
Celkově vzato jsou to pro mě pořád nejlepší závody od dob NFSU2. Při soustavném hraní, to asi po několika (nemálo) hodinách začne být trochu nuda, ale pro příležitostné závodění je tahle hra jako dělaná. Vlastně podle PR keců asi JE na tohle dělaná.
První dojmy byly veskrze pozitivní - hra totiž celkem slušně baví i bez závodění, obyčejným ježděním po městě a radostí z rychlosti. Tomu docela pomáhá i mohutný a kvalitní soundtrack. Závody si lze vybrat podle preferencí, získávání nových aut je obzvlášť zábavné.
Jak jsem se ale prokousal přes několik prvních řidičáků, dostavil se neodbytný pocit stereotypu. Člověk jezdí pořád stejné tratě po pořád stejných úsecích (jakkoli je celý svět otevřený, nemá moc smysl experimentovat). Navíc začne docela přituhovat a víc než jeden karambol vás už obvykle odřízne od vítězství. Prakticky vzato buď se vám v závodě daří, nebo ne. Trochu mi takhle schází napínavost při závodech, ačkoliv bych lhal, kdybych tvrdil, že tam vůbec žádná není. Každopádně tohle všechno mělo za následek to, že jsem se na to po nějakých cca 50 závodech vysral. Prostě mi už hra neměla co nabídnout.
Ještě dodám, že ve hře je několik závodních módů, které se dají rozdělit do třech kategorií - závody, destrukce a kaskadérské kousky. K závodní části jsem se už vyjádřil a kaskadéřina mě minula zcela. Destrukce je tu ale zpracována perfektně, patrně jsem nikde jinde neviděl lepší bouračky a je vážně radost se na ně v Burnout Paradise dívat.
Co ale i tohle (ale především samotné závody) nakonec pro mě asi zabilo, je nesmírná arkádovitost všeho. Celé se to ovládá až příliš snadno. Zatímco v začátcích je to dost možná jeden z důvodů, proč hra tolik baví, později rychlá a na ovládání nenáročná jízda omrzí a začne to prostě vadit.
Celkově vzato jsou to pro mě pořád nejlepší závody od dob NFSU2. Při soustavném hraní, to asi po několika (nemálo) hodinách začne být trochu nuda, ale pro příležitostné závodění je tahle hra jako dělaná. Vlastně podle PR keců asi JE na tohle dělaná.
Dragon's Dogma 2