Undying jsem kdysi dohrál, ale ze tří pokusů o návrat jsem to vždycky vzdal pro to šílené bloudění... až teď po 25 letech se to znovu povedlo.
Příběh z pera hororového šílence Cliva Barkera začíná klasicky. Jsou 20. léta a majitel panství Covenant Jeremiah si pozve na pomoc ostříleného válečného veterána Patricka Gallowaye, aby odhalil tajemství rodinné kletby a děsivých událostí. Patrick je sice skeptik, ale první monstra ho brzy přesvědčí o tom, že na skepsi není místo. A pro strach má uděláno, kromě zbraní totiž ovládá i magii. Během pátrání tak Patrick čelí Jeremiahovým sourozencům, kteří do jednoho podlehli temným silám - šílená Lizbeth, vrahoun Ambrose, duch Aaron a čarodějka Bethany. Kromě nich je tu i jeden osobní nepřítel Keisinger a nějaké to mocné zlo v pozadí.
Příběh klasicky i pokračuje a také končí ("nečekaný" zvrat na konci). Není to žádný oslnivý námět, ale to je vyváženo spoustou dialogů a detailními zápisky v deníku popisující historii plnou zvěrstev a šílenství. Děsivé to úplně není, chybí tu nějaké opravdu nečekané a hnusné lekačky, ale krvavé a atmosferické to rozhodně je a některé prostředí jsou úchvatné (chrám v dávné minulosti, cizí nepochopitelná dimenze, pravěk). Čímž se oslím můstkem dostávám ke grafice - prostředí je sice úchvatné, ale postavy jsou ošklivé, hranaté a většina animací je v enginu hry právě s těmi postavami (navíc bez titulků), což atmosféře trošku ubírá.
První, druhý i stý dojem ze hry je opravdu šílené bludiště... a bez mapy. Základem je obrovské panství s milionem dveří, které budete milionkrát procházet a hledat další mise. Hra Vás sice velice jemně vede a moc bokem Vás nepouští, problém je že po 10 kolech jinde se musíte na panství někam vrátit a absolutně netušíte kam. Lokace a kola se musí procházet tak jak chtěli tvůrci, protože řešíte puzzle, sbíráte klíče i různé artefakty a ty jsou potřeba používat v určité pořadí.
Takže jsem popadl návod a vůbec se za to nestydím, nebýt něj hraju to měsíc. Kromě toho kam vůbec jít, puzzlů a klíčů tu totiž hledáte ještě vybavení tak trošku ve stylu RPG - zvedání maxima many, zrychlování její obnovy a upgrady kouzel - každé z osmi kousků na 5 úrovní. S návodem se dá upgradovat vše, bez něj ani omylem.
Kromě toho bloudění a občasného chaosu ve výběru zbraní/kouzel se to ale hraje skvěle! RPG prvky, nepřátel tak akorát aby se z toho nestal kill fest a mělo to trochu atmosféru. Od knechtů, mrňavých monster, různých přízraků, přes čaroděje a kostlivce až po pralidi. Na každého platí trošku něco jiného - taktika, zbraně, kouzla nebo jejich kombinace. Tvůrci se drží nějakých skupin monster na určité prostředí, stejně tak zbraní a tak co jste používali před 10 koly, na to si v jiném světě ani nevzpomenete. Nepřátelé jsou na easy akorát tak nepříjemní, aby zatopili a nestáli tupě na místě, ale aby se z bojů nestala frustrace. Bossové občas vyžadují nějakou fintu, kromě toho posledního, obrovského monstra které prostě musíte udolat.
Nejvíce mě bavily právě zbraně/kouzla. Ze zbraní - odpuzující kanon, molotov a dynamit jsou k ničemu, stejně tak nepřesná fénix bomba. brokovnice jsem používal jen na mnichy, revolver je slabý ale přesný i na dálku. Bavil mě ledový kanón, harpuno-sniperka a ultimátní kosa. A pak jsou tu kouzla - slabá ektoplazma, stejně slabý blesk, dispel, spěch, štít, ničivá leč trošku pomalá bouře lebek. Nebo třeba vzkříšení, které likviduje nezničitelné kostry. Parádní je kouzlo scrye - kromě zdroje světla s ním odhalujete zvuky ale i obrazy "duchů" minulosti a někdy dost krvavé scény. A když už si myslíte, že nic nenajdete, tvůrci přijdou s omezeným lítáním a z něj plynou další prostorové puzzle, secrety (a problémy).
Pravá zábava je ale v kombinacích - zmrazíte nepřítele a smažíte ho ektoplazmou. Zrychlíte a pálíte po nepřátelích z brokovnice. Harpunu si nabijete bleskem a zabíjíte z dálky. Se získáním všeničící kosy jsem zbytek odložil - kombinoval ji s rychlostí, později štítem a nakonec s výbušnými lebkami s občasným zapnutím štítu. Díky krvavosti hry je s kosou zkrátka nejlepší zábava, hlavně usekávání hlav pralidem.
Ve výsledku je Undying výborná hra - slušně zpracovaný příběh, krásné afmosférické prostředí, pestrá plejáda monster a kombinací zbraní/kouzel. Jen je to šílené bloudění a toho nejsem úplný fanda, proto jen 80%.
Příběh z pera hororového šílence Cliva Barkera začíná klasicky. Jsou 20. léta a majitel panství Covenant Jeremiah si pozve na pomoc ostříleného válečného veterána Patricka Gallowaye, aby odhalil tajemství rodinné kletby a děsivých událostí. Patrick je sice skeptik, ale první monstra ho brzy přesvědčí o tom, že na skepsi není místo. A pro strach má uděláno, kromě zbraní totiž ovládá i magii. Během pátrání tak Patrick čelí Jeremiahovým sourozencům, kteří do jednoho podlehli temným silám - šílená Lizbeth, vrahoun Ambrose, duch Aaron a čarodějka Bethany. Kromě nich je tu i jeden osobní nepřítel Keisinger a nějaké to mocné zlo v pozadí.
Příběh klasicky i pokračuje a také končí ("nečekaný" zvrat na konci). Není to žádný oslnivý námět, ale to je vyváženo spoustou dialogů a detailními zápisky v deníku popisující historii plnou zvěrstev a šílenství. Děsivé to úplně není, chybí tu nějaké opravdu nečekané a hnusné lekačky, ale krvavé a atmosferické to rozhodně je a některé prostředí jsou úchvatné (chrám v dávné minulosti, cizí nepochopitelná dimenze, pravěk). Čímž se oslím můstkem dostávám ke grafice - prostředí je sice úchvatné, ale postavy jsou ošklivé, hranaté a většina animací je v enginu hry právě s těmi postavami (navíc bez titulků), což atmosféře trošku ubírá.
První, druhý i stý dojem ze hry je opravdu šílené bludiště... a bez mapy. Základem je obrovské panství s milionem dveří, které budete milionkrát procházet a hledat další mise. Hra Vás sice velice jemně vede a moc bokem Vás nepouští, problém je že po 10 kolech jinde se musíte na panství někam vrátit a absolutně netušíte kam. Lokace a kola se musí procházet tak jak chtěli tvůrci, protože řešíte puzzle, sbíráte klíče i různé artefakty a ty jsou potřeba používat v určité pořadí.
Takže jsem popadl návod a vůbec se za to nestydím, nebýt něj hraju to měsíc. Kromě toho kam vůbec jít, puzzlů a klíčů tu totiž hledáte ještě vybavení tak trošku ve stylu RPG - zvedání maxima many, zrychlování její obnovy a upgrady kouzel - každé z osmi kousků na 5 úrovní. S návodem se dá upgradovat vše, bez něj ani omylem.
Kromě toho bloudění a občasného chaosu ve výběru zbraní/kouzel se to ale hraje skvěle! RPG prvky, nepřátel tak akorát aby se z toho nestal kill fest a mělo to trochu atmosféru. Od knechtů, mrňavých monster, různých přízraků, přes čaroděje a kostlivce až po pralidi. Na každého platí trošku něco jiného - taktika, zbraně, kouzla nebo jejich kombinace. Tvůrci se drží nějakých skupin monster na určité prostředí, stejně tak zbraní a tak co jste používali před 10 koly, na to si v jiném světě ani nevzpomenete. Nepřátelé jsou na easy akorát tak nepříjemní, aby zatopili a nestáli tupě na místě, ale aby se z bojů nestala frustrace. Bossové občas vyžadují nějakou fintu, kromě toho posledního, obrovského monstra které prostě musíte udolat.
Nejvíce mě bavily právě zbraně/kouzla. Ze zbraní - odpuzující kanon, molotov a dynamit jsou k ničemu, stejně tak nepřesná fénix bomba. brokovnice jsem používal jen na mnichy, revolver je slabý ale přesný i na dálku. Bavil mě ledový kanón, harpuno-sniperka a ultimátní kosa. A pak jsou tu kouzla - slabá ektoplazma, stejně slabý blesk, dispel, spěch, štít, ničivá leč trošku pomalá bouře lebek. Nebo třeba vzkříšení, které likviduje nezničitelné kostry. Parádní je kouzlo scrye - kromě zdroje světla s ním odhalujete zvuky ale i obrazy "duchů" minulosti a někdy dost krvavé scény. A když už si myslíte, že nic nenajdete, tvůrci přijdou s omezeným lítáním a z něj plynou další prostorové puzzle, secrety (a problémy).
Pravá zábava je ale v kombinacích - zmrazíte nepřítele a smažíte ho ektoplazmou. Zrychlíte a pálíte po nepřátelích z brokovnice. Harpunu si nabijete bleskem a zabíjíte z dálky. Se získáním všeničící kosy jsem zbytek odložil - kombinoval ji s rychlostí, později štítem a nakonec s výbušnými lebkami s občasným zapnutím štítu. Díky krvavosti hry je s kosou zkrátka nejlepší zábava, hlavně usekávání hlav pralidem.
Ve výsledku je Undying výborná hra - slušně zpracovaný příběh, krásné afmosférické prostředí, pestrá plejáda monster a kombinací zbraní/kouzel. Jen je to šílené bloudění a toho nejsem úplný fanda, proto jen 80%.
