Chcete si zkusit nějakou intuitivní 3D adventuru v pěkném prostředí? S logickou, přirozenou a naprosto fantastickou atmosférou a zároveň trošku tajuplným nádechem? Tak přesně Firewatch je ta správná volba, která snad nemůže nikoho zklamat.
Ano, zní to až zázračně, ale přesně takhle na mě hra během hraní působila. Takže jinými slovy – byl jsem nadšen. Absolutně. Vývojáři z Telltale Games evidentně ví, jak vytvořit logický svět, příběh, který bude mít hlavu, patu a hlavně atmosféru, která Vás vtáhne a nepustí, dokud hru nedohrajete.
A tady začíná kámen úrazu. Firewatch na mě totiž působilo víc jak jednohubka než jako regulérní hra. Kdybych to přirovnal k filmové branži, tak to tady působí jako takový solidní krátkometrážní film s perfektním průběhem, ale nejistým koncem.
Propo…příběh. Zhostíte se tu role Henryho. Hned v úvodu Vám hra ukáže, že Henry to v životě neměl úplně jednoduché, a tak aby utekl od okolního světa, vzal kšeft od jednoho amerického národního parku starat se o odlehlou krajinu, kde široko daleko nikde nic. Jen nekonečně překrásná krajina na způsob Yellowstonu. Jenže, ejhle…po nějaké chvíli se tu začnou dít lehce zvláštní věci a vy se tedy rozhodnete vydat záhadě na kloub a jediný, kdo Vám v tom bude pomáhat bude kolegyně Delilah na vysílačce.
Vyšetřovačka tedy může započít a vy začnete objevovat okolí. Krásně nasnímané, ale bohužel poněkud prázdné okolí. U toho konáte naprosto běžné věci a celkově tu žijete život takového novodobého poustevníka po dobu několika desítek dnů, kde vývoj děje Vás nutí hrát dál a dál, až zjistíte, že za jeden delší herní večer máte dohráno.
Firewatch tak u mě zůstane zakořeněno jako herní jednohubka. Jako ale hodně povedená herní jednohubka. Moc Vám toho sice neumožní, ale to všechno, co dělat můžete tu dává smysl. Nakonec ale stejně zjistíte, že nejzajímavější je objevovat okolí. No a když už budete mít pocit, že jste viděli všechno, přijde konec. Ten je sice trošku víc běžný, než byste čekali, ale pořád je poměrně fajn. Ostatně jako celá hra, kterou s radostí doporučím každému, který má rád atmosféru, příběh a pěkně realisticky ztvárněné herní prostředí. Neprohloupí.
Ano, zní to až zázračně, ale přesně takhle na mě hra během hraní působila. Takže jinými slovy – byl jsem nadšen. Absolutně. Vývojáři z Telltale Games evidentně ví, jak vytvořit logický svět, příběh, který bude mít hlavu, patu a hlavně atmosféru, která Vás vtáhne a nepustí, dokud hru nedohrajete.
A tady začíná kámen úrazu. Firewatch na mě totiž působilo víc jak jednohubka než jako regulérní hra. Kdybych to přirovnal k filmové branži, tak to tady působí jako takový solidní krátkometrážní film s perfektním průběhem, ale nejistým koncem.
Propo…příběh. Zhostíte se tu role Henryho. Hned v úvodu Vám hra ukáže, že Henry to v životě neměl úplně jednoduché, a tak aby utekl od okolního světa, vzal kšeft od jednoho amerického národního parku starat se o odlehlou krajinu, kde široko daleko nikde nic. Jen nekonečně překrásná krajina na způsob Yellowstonu. Jenže, ejhle…po nějaké chvíli se tu začnou dít lehce zvláštní věci a vy se tedy rozhodnete vydat záhadě na kloub a jediný, kdo Vám v tom bude pomáhat bude kolegyně Delilah na vysílačce.
Vyšetřovačka tedy může započít a vy začnete objevovat okolí. Krásně nasnímané, ale bohužel poněkud prázdné okolí. U toho konáte naprosto běžné věci a celkově tu žijete život takového novodobého poustevníka po dobu několika desítek dnů, kde vývoj děje Vás nutí hrát dál a dál, až zjistíte, že za jeden delší herní večer máte dohráno.
Firewatch tak u mě zůstane zakořeněno jako herní jednohubka. Jako ale hodně povedená herní jednohubka. Moc Vám toho sice neumožní, ale to všechno, co dělat můžete tu dává smysl. Nakonec ale stejně zjistíte, že nejzajímavější je objevovat okolí. No a když už budete mít pocit, že jste viděli všechno, přijde konec. Ten je sice trošku víc běžný, než byste čekali, ale pořád je poměrně fajn. Ostatně jako celá hra, kterou s radostí doporučím každému, který má rád atmosféru, příběh a pěkně realisticky ztvárněné herní prostředí. Neprohloupí.
The Blind Prophet