Po fanoušky nepříliš dobře přijaté třetí Mafii a remaku originálu se Hangar 13 pustil do dalšího dobrodružství. Tentokrát jsme se ale vydali na úplný začátek - na Sicílii v letech 1904-1907. Co na titulu oceňuji je hravé propojení s dalšími díly, aniž by to byl nějaký šílený cameo fest. V první řadě si tvůrci pro hru zvolili fiktivní městečko San Celeste, které se objevilo v úvodní misi Mafie II a co se týče postav, ve větších či menších rolích se tu objevují pouze čtyři (Sam Trapani jako dítě a z dvojky pak Giuseppe, Frank Vinci a v dosud největší roli Leo Galante).

Hra tak stojí převážně na nových charakterech, což je dobře. Lidi sice doufali v titul se Salierim v hlavní roli apod., ale tam vidím obří limitaci v tom, že má pak postava plot armor a o svého hrdinu se tak bát nemusíme. Což pro značku Mafia, pro kterou jsou temnější konce typické, není úplně dobré. Ujímáme se tak Enza Favary, mladého havíře, který se k mafiánské rodině připlete tak trochu náhodou. Aby to ale nebylo málo, zamiluje se do donovy dcery a dostáváme klasický příběh o "chuďasovi" a "šlechtičně" akorát v kulisách italské mafie.

Co se příběhu týče, viděl jsem v něm možná až moc paralel s prvním dílem, ať už se jednalo o honičku se zraněným na korbě auta, závody, atentát v opeře (tentokrát přímo uvnitř, pokud nepočítáme slavný mód) nebo doprovod dívky v ulicích města a její záchranu před chuligány. A to mi tak trochu kazilo zážitek, protože jsem si celou dobu říkal (včetně klasické zápletky o milencích), že už jsem to vlastně někde viděl. Dalo by se tak říct, že se Hangar rozhodl vsadit na jistotu a než aby experimentovali, tak dali fandům, na co jsou zvyklí.

To se dá říct tak trochu i o dalších postavách. Luca je takový Sam/Henry, akorát víc slušný klaďas a Cesare je zase Paulie/Joe akorát s příměsí arogantního Jana Ptáčka z Kingdom Come.

Co si ale nemůžu vynachválit je samotná Sicílie, která je opravdu pastvou pro oči a může za to i využití Unreal Enginu. Celý svět je jako obrázek a vedle lokací můžeme napříč misemi i nahlédnout do místní kultury, svátků apod. V něčem ale bohužel i tak svět působí lehce menším dojmem než v jakémkoliv jiném díle, jelikož se zde daleko více točíme v těch stejných lokacích. Hra je tak i o něco více lineární a místy také více skriptovaná.

Stealth i přestřelky mě bavily a fakt jsem ocenil, že nám tu tvůrci nedali v té době neexistující samopaly, ale museli jsme si opravdu vystačit jen s revolvery, opakovačkami a brokovnicemi. Vlastně takový western v kulisách Sicílie. Kde ale mohli trochu ubrat jsou souboje na nože. Těmi se řeší vlastně každý bossfight a je jich ve hře zbytečně moc. V něčem jsou to akorát předělané pěstní bitky ze dvojky, akorát zdlouhavější a celkově horší.

Domovinu jsem projel na klasickou (nejtěžší) obtížnost za nějakých 13 hodin a vlastně jsem se přitom ani moc nezapotil. Hra byla i tak poměrně jednoduchá a když jste pochopili pravidla jednotlivých mechanik, ovládli jste je velice rychle. Rozhodně to není špatná hra, ale pořád je to jen slabý odvar toho, co jsme dostali v prvních dvou dílech (a v jistém ohledu i v části trojky). Rozhodně jsem ale zvědavý, kam Hangar značku dál dostane, jen se bojím, aby se z toho ve finále nestala jen ždímačka, podobně jako když Deck Nine Games převzalo po DON'T NOD značku Life is Strange.