Bullet Heaven je jedna z her, které matou svým názvem. Hra má totiž všechny potřebné aspekty žánru bullet hell a to včetně obtížnosti. Nečekejte žádnou nebeskou pohodu, zhruba za polovinou pěkně přituhne a už se to nezlepší. Na pokoření čeká dvacítka různorodých úrovní a navíc lze odemknout další čtyři bonusové. Podařilo se mi navštívit jen tři z nich, ta poslední zůstává uzamčena. Spustit lze ještě režim přežití, kde je nutné vydržet co nejdéle proti stále obtížnějším vlnám nepřátel. Sestava nepřátel i hrdinů je známá ze série Epic Battle Fantasy. Každý z hrdinů má jinou základní střelbu i speciální útoky. Za některé je hraní výrazně obtížnější, alespoň podle mého, protože mají méně užitečné útoky. Nejraději jsem hrál za tradičního Matta a pak za nováčka Annu.

Za postupně získávané peníze je možné si vylepšovat jak účinnost zbraní, tak počet životů nebo magnet na předměty. Zhruba za polovinou hry jsem musel začít opakovat úrovně abych vydělal na další vylepšení, protože se dost zvedla obtížnost. Na podobné hry nejsem nejšikovnější a většinou musím dost opakovat. Zde je navíc problém ovládání. Nevím zda je to způsobeno flashovým původem, ale je dost nepřesné a neresponzivní. Proti také obtížné, ale mnohem lépe ovladatelné, hře jako Ikaruga je to výrazné mínus. Naopak je zajímavé propojení s Epic Battle Fantasy a rozmanitost nepřátel. Hratelnosti také pomáhá devět hratelných postav (odemkl jsem jen osm), i když s některými se moc dobře nehraje. Celkově nejde o špatnou hru, která má své klady a za vyzkoušení stojí. Bohužel zápory dost kazí výsledný zážitek.