Když jsem se do hraní Little Inferna pouštěl, předpokládal jsem, že jde o blbinu, kterou se prostě jenom nějak proklikám k závěrečným titulkům. Blbina to sice je, ale neskutečně chytlavá, a tak nastala klasická situace "spálím ještě tohle a jdu spát". Poté, co se spustila geniální skladba Little Inferno Just For Me, už jsem byl lapen úplně a jen s velkou dávkou sebekázně jsem se donutil jít spát a nedokončit vše na jeden zátah.

Nic jiného, než pálení všeho možného ve hře vlastně není. Tedy až na pár drobností. Ty drobnosti jsou ale setsakra důležité a bez nich by byla zábava sotva poloviční. Zaprvé to jsou komba, tedy kombinace dvou nebo tří předmětů, které je třeba spálit najednou, čímž dojde mimo vyšší odměny k jejich odškrtnutí v seznamu. Podařilo se mi splnit všech devětadevadesát komb, která se tvoří napříč sedmi katalogy z celkem sto čtyřiceti různých položek. Některé kombinace byly svými názvy opravdu vtipné a dalo se na ně přijít celkem rychle, jindy to bylo složitější.

Druhou věcí, která narušuje pyromanskou rutinu, jsou dopisy od slečny Nancy, a především pak od holky ze sousedství jménem Sugar Plumps, při jejichž čtení jsem se nejednou pousmál a hrozně se těšil na další. Tento prvek hru neskutečně posouvá a zvyšuje zábavnost. Do třetice je to závěrečná část, kde se úplně změní hratelnost a z Malého pekla se v podstatě stane point and click adventura. Nepříliš povedená bohužel.

Sečteno a podtrženo Little Inferno je netradiční počin, který stojí minimálně za vyzkoušení. Pokud by to někoho ani po dokončení druhého katalogu nebavilo, vždy může požádat o refund, ale nemyslím si, že by k tomu měl někdo důvod. Někdy v budoucnu určitě vyzkouším i rozšíření Ho Ho Holiday, které přidává nového kamaráda, vánoční katalog a tím i padesát nových kombinací.